Sám skoro třicet let pískal. Přesto se Vladimír Janata jako jeden z mála staví proti nadvládě sudích a jejich využívání Romanem Berbrem, který je jako figurky rozmisťuje do vysokých pozic. „Aby měli víc funkcí, to je střet zájmů,“ říká odstavený šéf Pardubického krajského fotbalového svazu.
Před dvěma lety Vladimír Janata upozornil na to, že nynější místopředseda FAČR Roman Berbr vyžadoval rozdělování dotací na Pardubicku spřízněným klubům. Pozici druhého nejvyššího muže FAČR to však nijak neuškodilo. Jeho vliv naopak ještě stoupl…
Máte pocit, že se od doby, co jste z fotbalu odešel, něco zásadního změnilo?
„Jestli ano, tak spíš k horšímu. Viz aféry týkající se rozhodčích. Některé věci jsou tak markantní… A pokud jde o rozdělování dotací pro určité kraje nebo osoby, to se neposunulo vůbec.“
Sám Roman Berbr mezitím svou moc zvýšil, sám to říká. Jak to na vás působí?
„Díky své funkci velmi povýšil a získal ještě větší vliv i v oblastech, které mu dřív nepodléhaly. Mezi rozhodčími jeho vliv zůstal. Když s nimi jede jako vedoucí výpravy na seminář do Emirátů, to už zůstává rozum stát, co je ve vlastech českých možné. Pro mě jasný střet zájmů.“
| Na co upozornil Vladimír Janata |
| Před dvěma lety poukázal bývalý šéf Pardubického fotbalového svazu, že tehdejší člen výkonného výboru asociace Roman Berbr v březnu 2012 instruoval k rozdělování dotací poslušným klubům. „Vyberte jen ty spřízněné a co vás volí,“ napsal Michalu Blaschkemu, jenž byl ve výkonném výboru krajského svazu a posléze nahradil Janatu. Toho Berbr následně označil za „ubožáka“ a pro Sport mj. reagoval: „Přijde mi to férové. Když si budete moct vybrat, jestli dáte pětikorunu manželce, nebo mně, taky ji dáte své ženě.“ |
A nezeslábl jeho zájem v regionech, když podle svých slov řeší záležitosti jako stavbu asociačního sídla nebo financování fotbalu?
„Jeho vliv do nich sahá dál, kontrolu má. Přes rozhodčí, kteří jsou předsedy krajů a tak dále. Má pokryté celé Čechy vyjma Prahy, kde si nerozumí s Dušanem Svobodou. Byly i jiné oblasti, kde až takový vliv neměl: Pardubicko, Severočeský, Středočeský kraj. Všude ho ale přes nové předsedy získal. Uplatňuje ho při volbách, rozdělování dotací i při přidělování středisek mládeže.“
Nakolik je zřejmá tendence nahrazovat nepohodlné předsedy krajských svazů?
„Je to jasně čitelné. Koneckonců s tím mám i vlastní zkušenost. Já jsem si nejezdil pro úkoly do Plzně, ale do Prahy na fotbalovou asociaci. Bohužel tam zase nejezdili jiní. Nebyl jsem šestkrát desetkrát do roka v Plzni, nejezdil jsem na plesy tamějšího svazu. A panu
Peltovi
jsem dokonce odmítl amnestování zaměstnance jednoho ze sponzorů fotbalové asociace.“
Jak to probíhalo?
„Hraje v okrese Chrudim a jako kapitán podepsal zápis, i když měl v mužstvu dva ´černochy´ (načerno hrající hráče – pozn. red.). Probíhalo disciplinární řízení, najednou jsem měl telefon od nejvyššího, ať ho zastavím, že jde o sponzora. Řekl jsem mu, že to udělat nemůžu a ani nechci. To byl další problém, který jsem na sebe přivolal.“
Rozhodčí se zapojují do mocenských struktur na všech úrovních. Co vše pro to dělají?
„Mají široké pole působnosti. Někteří se starají o kluby, zajišťují jim dotace. Dostávaly je většinou ty, alespoň u nás, za které hráli rozhodčí z Čech. Sudí je sami rozváželi na Berbrem ručně psaných lístcích. V únoru roku 2012 jsem byl doma na neschopence a najednou zvonek. Za dveřmi byl tehdy ligový rozhodčí Drábek, to měl ještě před zápasem České Budějovice-Příbram. Ani ještě nepůsobil jako předseda okresu. Říkal, že je od pana Berbra. Na lístku bylo napsáno asi pět klubů.“
Co jste pak udělal?
„Hned jsem volal panu Peltovi, na svaz, i Romanu Berbrovi. Ten mi sekl s telefonem, že takhle bylo rozhodnuto a nebude se mnou o tom bavit. To byl incident, kterým jsem si to pošpatnil. Slyšel jsem, že se o předávání informací o dotacích podíleli rozhodčí i v dalších krajích.“
Jak se pak Drahoslav Drábek najednou stal šéfem okresu?
„I před volbou se ozývaly hlasy, že ve fotbale v životě nic nedělal. Jenže rozhodčí znají díky seminářům pravidla i soutěžní, přestupní řád, a kolikrát jsou etablovanější než funkcionáři z klubů. Proto je jich ve funkcích hodně. A většinou neřeknou ne, když někdo přijde. A co jsem se dozvěděl, tihle chlapci, ať to byl pan Drábek nebo jiný ligový rozhodčí Jan Jílek, dostali za úkol vést fotbal. Je to stejná garnitura, valné hromady krajů šly po sobě. Podobný případ byl Miroslav Liba.“
Z vašeho kraje se vyšvihl až do ligy i asistent David Hock, jenž proslul špatně odmávanými ofsajdy. Jaká byla jeho cesta vzhůru?
„Soutěžemi tak nějak proplouval. Překvapilo mě, že se dostal tak vysoko, rozhodčí jako osobnost podle mě vypadá jinak. Jeho schopnosti odpovídají divizi, maximálně ČFL. Na ligu nestačí. Když jsem viděl ofsajdy, které odmával… Stát se to může, ale ne třikrát v šesti zápasech. Myslím, že si postup zasloužil podporou nového předsedy východočeského svazu pana Blaschkeho. Docela mu pomáhá, je člen komise rozhodčích. Sám dělá do fotbalu v Jablonném nad Orlicí, jsou první.“
Nakolik na provázanosti rozhodčích stojí český fotbal?
„Stoprocentně. Proto jsou na postech v okresech a krajích. Když jsem nastupoval před třiceti lety, prošel jsem si vše od píky. Kdežto pan Drábek dělal jen rozhodčího, a najednou se stal předsedou okresu. Pan Blaschke měl zhruba roční, možná o něco delší zkušenost z okresu Ústí nad Orlicí.“
Považujete souběžné působení v roli rozhodčího a funkcionáře za vyloučené?
„Nemělo by to být. Pro to, abych mohl dělat předsedu kraje, jsem musel skončit jako rozhodčí, což je správné. Pak se to ale změnilo. K souběhu funkcí by dojít nemělo, ale dnes má každý čtyři…“
