ROZHOVOR | Takovou rozlučku by si přál každý fotbalista. Pavel Horváth ukončil kariéru s potleskem vyprodaného stadionu, respektem a obdivem všech diváků i hráčů, kteří se jeho derniéry zúčastnili. Čtyřicetiletá legenda se zároveň chystá na trenérskou dráhu, začne ve třetiligových Domažlicích. „S plzeňským fotbalem ale budu spjatý dál,“ ujistil záložník, který byl ve Viktorii u všech jejích úspěchů.
Jak bude váš příběh pokračovat?
„Jsem domluvený v Domažlicích, kde začnu trénovat, hrát už nebudu.“
Předčila rozlučka vaše očekávání?
„To musíte posoudit vy. Pro mě předčila veškeré očekávání. Bylo to ještě lepší než skvělé, stadion zůstal naplněný dvacet minut po zápase, což je neskutečné. Už jsem pak nemohl ani brečet.“
Jaká bude v Plzni éra po Pavlu Horváthovi?
„Už tuhle sezonu jsem toho moc neodehrál, vyhráli jsme ligu s přehledem bez mého herního příspěvku. Strach z toho nemám.“
Potěšilo vás, že na hřišti byl i váš syn?
„Můj syn je na tom podobně jako já. Fotbal má hrozně rád, snem každého táty i syna je zahrát si spolu. Dal dva góly, což jsem neplánoval. Jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát, Ještě z toho rozum nemá, ale až se na to podíváme za deset nebo dvacet let, buď se u toho budeme smát, nebo brečet. Pro celou rodinu to byl hodně emotivní večer, obě děti na hřišti brečely. Jsem rád, že mají cit pro tyhle situace.“
Budete dál ve spojení s Plzní?
„Úplně odsud neodcházím. Jsem domluvený s klubem na tom, že se v Plzni otvírá fotbalová akademie, měl bych se tam nějakou částí podílet. Budu se tam určitě objevovat, záleží na dohodě s trenéry, jestli bude zájem o nějakou mou konzultaci, co se týká soupeřů. Domažlice jsou zatím farma Plzně, zůstávám s klubem ve spojení.“
Na hřišti se mnou nebyla vždy sranda
Uvědomujete si, že můžete trénovat bývalé spoluhráče?
„Bude to nové pro mě i pro kluky. Snad se dokážu chovat tak, abych ty kluky přetáhnul na svou stranu. Chtěl bych to dělat dobře a hlavně se to chci učit. Chci být trenér, jak říkal Ondra Vetchý. Netvrdím, že budu dobrej nebo výbornej, ale chci to zkusit. Myslím, že by mi to mohlo jít. Musím se to hlavně učit, v Domažlicích není vůbec špatné mužstvo. Doufám, že budeme hrát dobrý fotbal, určitě budu chtít hrát dopředu.“
Dokážete být jako trenér na hráče přísný?
„Spoluhráči by vám potvrdili, že na hřišti to se mnou kolikrát nebyla úplně sranda. Pokud je kluk trošku soudný, vezme to. Když hráč aspoň průměrně respektuje trenéra, musí být zticha, protože trenér mu to jinak spočítá. Hráč je od toho, aby trenérova rozhodnutí nekomentoval. Neměl jsem problém cokoliv komukoliv říct na hřišti, i když se to nemuselo líbit. Vždycky to bylo kvůli tomu, aby zápas dobře dopadl.“
Kdo bude po vás lídrem plzeňské kabiny?
„Nemyslím si, že jsem měl úplně zásadní vliv na kabinu, Mé reakce na cokoliv byly akorát víc vidět než u ostatních kluků. Kabina v Plzni žije normálním životem i beze mě, spoustu dní jsem tady ani nebyl, kvůli zranění jsem nemohl pořádně trénovat, měl jsem individuální plán. Kluci jsou zkušení, je tam plno reprezentantů a šatna pojede i beze mě.“
Co z vaší kariéry se vám nejvíc vybaví?
„Vzpomínek je strašně moc. Kromě Turecka jsem neměl angažmá, kde bych byl nešťastný. Prožil jsem fantastických dvacet dva let sportovní profesionální kariéry, kamkoliv v Čechách na stadion přijedu, mám známé, kteří si se mnou rádi popovídají, pozdraví. Vytvořil jsem si spoustu vztahů ve fotbalovém světě, většinou jsou dobré.“
Dokázal jste si před odchodem do Plzně představit, co vás ještě ve fotbale čeká?
„Neuměl. Těžko si ve 33 letech šlo něco plánovat, co se týče sportovní kariéry. Jsem hrozně rád, že jsem se dostal do Plzně. Odchod ze Sparty byl zvláštní, ať se to někomu líbí, nebo nelíbí. Neberu jako zadostiučení, že jsme hráli Ligu mistrů nebo vyhráli tituly. Ale proběhlo mi hlavou, že kdybych zůstal ve Spartě, určitě bych nezažil to, co tady. Všechno zlé je k něčemu dobré, přestup ze Sparty do Plzně byl životní.“
