Po boku Josefa Masopusta bojovali na mistrovství světa v Chile v roce 1962 za československou reprezentaci, kde vybojovali památné stříbro. Nyní se přišli legendární fotbalisté se svým skvělým spoluhráčem i kamarádem rozloučit na pražskou Julisku. „Nikdy na to nezapomenu,“ přiznal dojatý Adolf Scherer.
Jeden z nejlepších útočníků československého fotbalu vzpomínal na Masopusta jako na velkého lídra. „Byl jako profesor fotbalu, dával rady všem hráčům. Na to se nedá zapomenout, takových fotbalistů se na světě narodilo málo,“ tvrdil Scherer.
„Zásluhou Josefa Masopusta se o našem fotbale svět v Chile dozvěděl,“ vyzdvihl svého bývalého spoluhráče. „Co jste udělali pro Pepíka Masopusta, to je něco neuvěřitelného. Povím vám pravdu. Je mi 77 let, ale tohle vidím poprvé,“ dodal dojatý Scherer k pohřbu legendárního Masopusta.
Na držitele Zlatého míče vzpomínal také Josef Kadraba. „Pepík byl velký idol, nejtvořivější hráč. Společně s Pluskalem a Novákem byli parta, která mě k sobě vzala. Kluci byli výborní,“ řekl vyhlášený technik, který uměl podobně jako Masopust góly střílet i připravovat.
„Škoda, že se setkáme vždy, když někdo umře. Teď nám odešel ten nejhlavnější. Doufejme, že další z „Chilanů“ zůstanou ještě dlouho naživu,“ přál si Kadraba.
Zajímavou historku prozradil další Masopustův spoluhráč z Chile Jozef Štibrányi. „Pamatuju si, když mi Pepa říkal, že kdybych nedal gól proti Španělsku, nezískal by Zlatý míč,“ pochlubil se trefou, která československému týmu výrazně pomohla k postupu ze skupiny a tím pádem i k zisku stříbra.
„Byl vynikající, špílmachr,“ dodal na adresu Josefa Masopusta, na kterého budou spoluhráči, následovníci i fanoušci ještě dlouho vzpomínat.
Vyjádření Dukly Praha |
|
Zarmoucená rodino, truchlící fotbaloví fanoušci! Dovolte mi, abych se jménem Fotbalového klubu Dukla Praha rozloučil s hráčem, jehož věhlas daleko přesáhl hranice této země i kontinentu. Jeho proslulost je opravdu světová, sám jsem měl možnost se o tom v zámoří přesvědčit, a takovou zůstává i dnes v srdcích pamětníků a jako legenda v povědomí těch, kdo neměli to štěstí vidět ho hrát. Byl obdivován a respektován pro své mimořádné hráčské kvality, stejně jako pro své vlastnosti lidské. Nevynikal jen fotbalovým uměním a rytířskostí, ale také vlastností dnes vzácnou a ojedinělou. Totiž skromností. Když přijímal u nás doma či ve světě nejrůznější pocty, vyznamenání a slova obdivu, a bylo jich hodně, nikdy neopomenul zmínit své spoluhráče z Dukly nebo z československé reprezentace a jejich podíl a zásluhy na úspěších, kterých dosáhl. To je vlastnost, která zdobí jenom opravdové velikány v každém oboru lidské činnosti, nejen v kolektivním sportu. Chtěl bych využít této příležitosti, abych tlumočil také kondolenci hráčů Celtiku Glasgow, s nimiž Dukla bojovala před lety o finále Poháru mistrů evropských zemí, rodině Josefa Masopusta. Slíbil jsem to Johnu Clarkovi, který mne o to minulý pátek jménem svých spoluhráčů žádal a dodal: „Masopust byl pro nás všechny hráčem č. 1 nejen v Dukle, ale v celém Československu. Víte, on nehrál jenom nohama, jako většina z nás, ale především hlavou“. A já dodávám: A taky srdcem! Josef Masopust pomáhal získat pro Duklu 8 titulů mistra Československa, 3x Československý pohár a 4 x přivezl s Duklou ze Spojených států Americký pohár. A kromě toho celou řadu pohárů, trofejí a cen. Obdivuhodná sbírka, za kterou mu náš klub bude vždy vděčný. Jeho odkaz pro Duklu však tkví v něčem jiném. V morálním kodexu, který nám zanechal jako představitel generace, která neznámou Duklu proslavila po celém světě: Že láska k fotbalu a fair play stojí výš než vítězství. Se stejnou hrdostí, s jakou generace našich otců říkávala: „Viděl jsem hrát Pepiho Bicana“, se stejnou hrdostí říkám i za moji generaci: „Měli jsme to privilegium vidět hrát Josefa Masopusta“. Znám kněze, který říká: Abychom se mohli sejít, musíme se nejdříve rozloučit. Přišel tedy čas se rozloučit a poděkovat: Děkuji Vám, pane Masopuste, za vše, co jste vykonal pro Duklu Praha a za všechno, co jste vykonal pro reprezentaci naší země. Mé poděkování je jen nepatrnou splátkou za tolik radosti, kterou jste nám, fotbalovým fanouškům, svou hrou štědře rozdával. V našich vzpomínkách a srdcích žijete a budete žít dál.
P.S.: Dovolte mi, abych poděkoval jménem FK Dukla Praha těm, kteří se ujali organizace důstojného rozloučení se zesnulým, Armádnímu sportovnímu centru Dukla a Klubu přátel Josefa Masopusta. |
