+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
7. září 2007 • 00:00

Mentální trénink? Funguje to!

Autor:



PRAHA - Reprezentační A-tým a "jedenadvacítka" pracují poněkud odlišným způsobem. Důkazem toho je i Dragan Vujovič. Srbský rodák, jenž však už léta žije v Česku, zastává u "lvíčat" funkci mentálního trenéra. "Hráči sami zjišťují, že se díky mentálnímu tréninku zlepšují," říká. * Co si představit pod pojmem mentální trenér? "Jedná se o celosvětovou novinku. Alespoň v kolektivních sportech. V individuálních už to existuje delší dobu. O co jde? Hráč trénuje kondičně, takticky a trénuje také technicky. To znamená, že potřebuje technicky vypilovat střelu a podobně. Ovšem netrénuje systematicky mentálně." * Jak to myslíte? "Když se vyhraje, všichni tvrdí, že byli psychicky silní, měli silnou vůli. Když se prohraje, řekne se, že příčina byla v hlavě. A dělá se pak něco s tím, aby se problém v hlavě odstranil? Ne. Mentální trénink tedy zaplňuje jednu potřebu, která doposud nebyla zaplňovaná systematickým způsobem. Například si vezměte Slavii z minulé sezony. Když se dostali na jaře do útlumu, přišla otázka, čím to je? Odpověď zněla: je to v hlavách! Jenže hráči nevědí, jak se z toho dostat ven." * Což je naučíte vy... "Ano. Ovšem tady se nejedná o to, že přijdu do klubu a udělám diagnózu mužstva a něco budu napravovat. Ne! Tak to nefunguje. Já přijdu a naučím hráče určité mentální techniky, oni je budou používat a sami mentálně trénovat." * Jak vypadají zmíněné mentální techniky? "Mají různé funkce a různé účely. Některé jsou zaměřeny přímo na konkrétní zápas. Hráč zavře oči a začne si něco představovat. Vezmu například Frantu Rajtorala. On si v duchu představí, jak střílí přímý volný kop. Když si to bude představovat každý den tak deset minut, pro jeho nervovou soustavu to bude realita. Jako by to cvičil na hřišti. V mozku se tedy zesiluje program správného volného kopu tím, že si to nacvičuje mentálně." * Takže hráč si má představovat ideální řešení dané situace? "Ano. Jsou to takzvané vizualizační techniky. Je potřeba, aby si před zápasem celý tým představil, jak podle taktických pokynů trenéra hraje. Hráči si to sice jen představují, ale prožívají ho tak, jako by byli na hřišti." * Ovšem zápas si přeci dopředu nemohou představit, když nevědí, jak se bude vyvíjet. "Oni si představují taktiku nebo jiné aspekty. Například se řekne: představte si obrovské nasazení. A oni si představují bojovnost, skluzy, odebírání míče, to jak zachrání míč, aby nešel do autu... Nebo standardky. Každou útočnou standardku zakončíme v duchu brankou, každou obrannou zase bezpečným vyřešením situace." * Tuto vizualizaci dělají všichni hráči společně v šatně před zápasem? "Lepší je udělat ji při cestě na zápas. Spousta hráčů sedí v autobuse a poslouchá hudbu, či posílá esemesky. Kde jsou jejich myšlenky? Hráč ví, co bude hrát, ale není koncentrován a mozku nedal jasný pokyn. Tím, že si v hlavě přehrává různé situace, protože ve skutečnosti se na hřišti devadesát pět procent věcí opakuje, zesiluje připravenost. Důležitá je jednota, aby si to představovali spolu." * Dobrá, co ještě hráče učíte? "Máme i jiné techniky. Ty se týkají například útočných a obranných standardek. Jedná se o takzvané spouštěče. Hráčův mozek naučíme, aby reagoval na určité klíčové slovo ve spojení s jednoduchou fyzickou činností. To může být cokoliv, mrknutí oka nebo třeba tohle (ruku dá v pěst). V tom okamžiku mozek spustí to, co jsme ho naučili. Například vysokou koncentraci, vysoké nasazení, skvělou intuici." * Můžete přiblížit, jak to vypadá v praxi? "Na hřišti je spousta situací, které vyžadují maximální koncentraci. Stačí zlomek vteřiny, hráč přemýšlí nad něčím jiným, bum a je branka! Člověče, nad čím jsi přemýšlel? Zeptají se ho ostatní. Nevím, odpoví on. A proto máme spouštěče. Jako příklad vezmeme obrannou standardku. Brankář před ní řekne "bezpečí" a zdvihne například palec. V tom okamžiku si mozek ostatních hráčů řekne, co to znamená? Aha, mám to v hlavě zafixované jako vysoké soustředění, vysoké nasazení, pohotovost a bezpečné vyřešení obranné situace." * To znamená, že je naučíte na povel zvýšit koncentraci? "Přesně tak. Když si uděláte po inkasované brance analýzu a zeptáte se jednotlivých hráčů, na co mysleli, odpoví vám různě. Já jsem myslel na to, že nakopnu tamtoho hráče, protože mě ošklivě fauloval a byl jsem na něj naštvaný. Jiný zase: Sledoval jsem čas, byly dvě minuty do konce, tak jsem si říkal, že už to nějak dokopeme. Každý je někde jinde. Ovšem tato technika pomocí spouštěče přináší sjednocení. Všichni jako laser musí nasměrovat své vědomí na konkrétní úkol." * Nemůže to mít také negativní účinek? Člověk přemýšlí tak moc, až mu uniká realita... "Ne. On nemá na co myslet. On nemyslí moc, on si jen nerozptyluje pozornost. Soupeř zahrává rohový kop a jen na to musí myslet. To není nijak složité. Tam není nic negativního." * Jak se pracuje s mentálními trenéry v zahraničí? "Podle mého velice málo. Ovšem tam je to o něčem jiném. Vezměme si například první zápas Sparty s Arsenalem. Sice jsem ho neviděl, ale vím, že branky padaly v poslední části zápasu. Proč? Protože tam jsou vyšší výkyvy koncentrace. Zkušené týmy vědí, že celek, jenž není na jejich úrovni, výkyvy mít bude. V první půli se ještě slabší tým drží, ovšem ve druhé už jsou takové výkyvy v různou chvíli u různých hráčů (prstem kmitá nahoru dolů). Ten silnější tým, v tomto případě Arsenal, pak využije tady jednu chybu, tady druhou chybu - čau, na shledanou, Ligo mistrů!" * Máte nějakou fintu, jak u hráče zvýšit sebevědomí? "Máme na to techniky. Hráč zkazí přihrávku, pak druhou a jeho sebevědomí jde dolů, všechno dělá nejistě. Během zápasu je spousta přerušení, jako když jde míč do autu, nebo je nějaké ošetřování, a tehdy hráč použije mentální techniku na momentální zvýšení sebevědomí." * Jak to udělá? "Hráč nesmí myslet na to, jak přihrál špatně. To musí vymazat. Místo toho zavře na chvilku oči a představí si, jak tutéž přihrávku zvládl a třeba z ní padla branka. Hráč nesmí myslet na to negativní... V Liberci za mnou přišel Tomáš Zápotočný a říká mi: Pane Dragane, já usínám s tím, co jsem udělal špatného. A já mu odpovídám: Ne, ne, ne! Na to nesmíš myslet! To, co jsi udělal nesprávně, v duchu napravíš. Ty víš, jak to udělat správně. Pak si promítni hezké okamžiky kariéry. Když to udělal, byl to náhle jiný Zápo." * Jak dlouho trvá hráči, než se mentální techniky naučí? "Nejprve je proces učení a poté proces integrace techniky do herního i tréninkového procesu. Řekl bych, že je potřeba, aby je hráč používal alespoň měsíc, aby to pak začalo intenzivně fungovat. Je potřeba, aby se technika stala pro hráče automatickou. Tak jako je pro něj automatická placírka, když někomu přihrává na deset metrů. Měla by se z toho stát podvědomá činnost." * Dá se v procentech vyjádřit, jaký vliv mají mentální tréninky na úspěšnost hráče či výsledek týmu? "Těžko. Když však promluvíte s jakýmkoliv trenérem, řekne vám, že rozhodující je psychika. Všechny týmy jsou fyzicky připraveny výborně. Už nenajdete tým, který fyzicky nevydrží 93 minut hry. Takticky, zvlášť v defenzivě, jsou všichni velmi dobře připraveni. Tak co rozhoduje? Buď individuální vyspělost jednotlivých hráčů, nebo rozhoduje to, jak jsou týmy mentálně silné. Sebevědomí, koncentrace..." * Jakou máte zkušenost? Přijímají hráči mentální trénink bez problémů, nebo se mu někdo směje? "Vždy se mě trenér zeptá: Co když to nebudou chtít hráči? Ani náhodou. Oni pochopí, co jim to může přinést a už při tréninku začínají vnímat zpětnou vazbu, že se zlepšují. Nezažil jsem situaci, že by mi nějaký hráč řekl, já to nechci, mě to nezajímá, je mi to k ničemu!" * Co je klíčovým bodem vaší práce? "Aby hráči změnili své návyky. Každý z hráčů funguje na automatiku, z podvědomí. Řídíte auto, tak nepřemýšlíte, jak máte měnit rychlosti. Když hráč vyjde na hřiště, devadesát pět procent toho, jak se chová, co dělá, jak hraje, je automatika. A v ní je spoustu omezujících prvků. Trenér přijde a před zápasem řekne, budeme hrát to a to. Hráč řekne, dobře trenére, rozumím. Jenže přijde na hřiště a je to jinak. On chce hrát, podle instrukcí trenéra, jenže jede automatika. V tom má problém většina trenérů." * V této chvíli však musíte pracovat individuálně, ne? "Přesně tak. V Liberci měl například Jan Polák problém s přihrávkou levou nohou na dálku. Cítil, že tohle musí pozměnit. Tak na tom mentálně pracoval a pozměnil to. Vypadá to jako drobnost, ale není. Když mám v hlavě to, že to levou nejde, přehodím si to na pravou a tím jsem ztratil čas. A vše je jiné. Postavení soupeře se změní a šance už není. I tenhle návyk můžeme změnit." * Zní to trochu až jako všelék. Takhle to však asi úplně nefunguje, ne? "Funguje. Jen to není nějaký zázračný proud, že se hráč změní, přijde na hřiště a najednou hraje jako Pelé. Trvá to a je to proces. Krása toho procesu je, že když hráč začne techniky aplikovat, začne ihned vnímat zpětnou vazbu, že se zlepšuje. Trošku, trošku a trošku... V klubu pracujeme každodenně, v jedenadvacítce to bude jiné. Alespoň dvakrát měsíčně se potřebujeme na dvě hodiny sejít. Na reprezentaci by si měl čas každý najít." *** Jeden z koučů "jedenadvacítky" Dragan Vujovič vysvětluje, v čem spočívá jeho práce "Nezažil jsem situaci, že by mi nějaký hráč řekl - já to nechci, mě to nezajímá, je mi to k ničemu!" "Na hřišti je spousta situací, které vyžadují maximální koncentraci. Stačí zlomek vteřiny, hráč přemýšlí nad něčím jiným, bum a je branka!"

Témata: 







Klasická verze
Mobilní verze