30. července 2015 • 16:36

MŮJ PRVNÍ GÓL: Táta mě bral na Bohemku, usmívá se Ščasná

Autor:
Pavlína Ščasná-Nováková vzpomíná na svůj první gól
TOP VIDEA
Mladá Boleslav - Příbram: Rezek krásně trefil balon z voleje a Příbram vede 1:0 Mladá Boleslav - Příbram: Rezek krásně trefil balon z voleje a Příbram vede 1:0
Sparta - Vítkovice: Nepříjemný moment! Hudeček narazil helmou na plexisklo Sparta - Vítkovice: Nepříjemný moment! Hudeček narazil helmou na plexisklo
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jak začínala s fotbalem nejlepší hráčka české historie, někdejší útočnice Bayernu Mnichov, Malmö nebo týmů v USA? Pavlína Nováková Ščasná prosila tátu Zdeňka, současného kouče Sparty, aby nemusela do školky a vzal ji s sebou na trénink v Bohemians. „A když jsme se celá rodina přestěhovali na Kypr, s bráchou jsme si celé dny kopali na hřišti vedle domu,“ vzpomíná. „Tam jsem si fotbal zamilovala úplně.“



„Táta byl aktivní hráč, takže jsem chodila na fotbal odmalinka. Bral mě s sebou na Bohemku, když tam hrával. Já jsem ho vždycky poprosila, abych nemusela do školky, a šla jsem s ním. Tam můj vztah k fotbalu asi začal.

Táta tolik gólů nedal, ale ze vzpomínek a televize si pamatuju na jeho gól proti Watfordu, který byl hodně důležitý v pohárovém utkání a dal ho hlavou, což je pro něj také hodně netypické. Měl výborný výskok, na to dodneška vzpomínám.

Potom jsme se s celou rodinou přestěhovali na Kypr, kde táta působil jako hráč a později jako hrající trenér. Tam nebylo co jiného dělat, než s bráchou chodit na fotbalové hřiště, které bylo hned vedle domu. Celé dny jsme tam běhali s míčem a kopali si. Tam jsem si fotbal zamilovala úplně.

První mistrovská utkání jsem odehrála v Roudnici nad Labem za místní žákovský tým. Gólů jsem dávala hodně, nebylo to pro mě nic zvláštního. Za těch pět let jsem tam byla vlastně jediná dívka a dokonce jsem se stala kapitánkou. V kategorii žáků si děti rozumí, já jsem se chovala i tak trochu chlapecky. Prostě mě brali jako lídra týmu. Byla jsem taková tvořivá hráčka, která šance připravovala.

Holky mohou v žácích mezi kluky hrát pouze do čtrnácti let, takže jsem pak přešla rovnou do Sparty, do A-týmu. Začala jsem se potkávat třeba s 35letými hráčkami, což bylo nezvyklé. Když jsem tam přešla na zkoušku ve třinácti letech, odcestovala jsem s týmem do Hradce Králové na halový turnaj. Trenér Dušan Žovinec mě upozorňoval, že v konkurenci starších hráček by to na mě mohlo být tvrdé a budu hrát spíš jednodušší zápasy. Nicméně jsem do prvního utkání naskočila a hned z první akce jsem přihrála Gábině Chlumecké na gól. V dalším zápase jsem nastoupila proti silným Polkám a trefila se. Protože to maminka natáčela na kameru, vzpomínky zůstaly.

Táta hrával za Spartu, takže jsme jí doma fandili odmalička. Bylo nasnadě, že za ni začnu hrát. To byl absolutně nejlepší ženský tým u nás. A já chtěla jít do toho nejlepšího. V pěti sezonách jsme pětkrát vyhráli titul. Maminka mě doprovázela se Spartou všude, kde jsme hráli. I do zahraničí za mnou hodně jezdila. Táta taky, ale z pracovních důvodů nemohl tak často. Měl takovou tu konstruktivní kritiku a říkal, jak bych to mohla udělat líp. Hodně mi to pomohlo.

Vždycky jsem si představovala, jak by se má kariéra měla odvíjet. Věděla jsem, že chci dostudovat gymnázium, což mi vštěpovali i rodiče, a pak teprve mohu jít do zahraničí. Což se stalo a přešla jsem do Bayernu Mnichov, mého vysněného týmu. Hned ve druhém kole jsem dala první bundesligový gól. Netypicky hlavou proti Hamburku. V dalším zápase jsem už vstřelila hattrick. Byla jsem dobrý střelec z delších vzdáleností. Góly zpoza šestnáctky do šibenice se určitě líbily a bylo jich víc.

Když jsem hrávala v americké profesionální soutěži za tým Philadelphia Charge, chodily běžně desetitisícové návštěvy. Nejdůležitější góly jsem dala v dresu Malmö. V mé poslední tamní sezoně jsme vyhráli titul a já dávala góly v důležitých zápasech.

To, že jsem působila v tolika skvělých ligách, vlastně nejlepších na světě, že si mě ty týmy vybraly, je pro mě velké ocenění.“

Pavlína Ščasná-Nováková vzpomíná na svůj první gól