V kauze Berbr–Damková se ozval další funkcionář. Richard Beneš, předseda legislativní rady Pražského fotbalového svazu, se Romana Berbra nebál v roce 2013, kdy mu na valné hromadě nedal hlas. Nebojí se ho ani nyní a nelituje, že se nedostal do funkcí v nejvyšších fotbalových orgánech, do nichž byl nominován. Může spát klidně. Systém, který Roman Berbr vytvořil k ovládnutí nižších soutěží, považuje za trestný čin. A diví se, že tato osoba propojená s StB nevadí politickým, státním či místním orgánům.
Na valné hromadě v roce 2013 jste byl jedním z jedenácti delegátů, kteří hlasovali proti Romanu Berbrovi. Pocítil jste následně jeho nevoli?
„Zjevná, oficiální nevole nebyla. Pouze moje nominace do funkcí na FAČR, tedy do disciplinární komise, legislativní rady a následně i do revizní komise, neprošly. Mohu se jen domnívat a spekulovat, jestli to mělo nějakou spojitost. Mé osobní přesvědčení je ovšem, že mělo.“
O co ho opíráte?
„Lidé, kteří měli skládání komisí na starosti a počítali se mnou, probírali jsme už spolu, co a jak se bude dělat, se mnou po valné hromadě a zvolení nového vedení okamžitě kontakty přerušili a jednání ustala. Velice důvodně dovozuji, že to souvislost mělo. A pravděpodobně i to, že jsem se jako tehdy jediný odvážil říci otevřeně své názory do deníku Sport (10. 6. 2013, str. 3 – Odvety se nebojím, v Praze se to nestane).“
Myslíte, že jim bylo naznačeno, že tento člověk – tedy vy – není ten vhodný?
„Domnívám se. S panem Berbrem jsem se od té doby osobně nesetkal. Bylo mi to však naznačeno.“
Říká se, že pan Berbr ovládá celý český fotbal. Považujte to za pomluvy?
„Dle mých informací a osobního názoru je to pravda. Pokud bych však měl snášet důkazy pro nějakou formu důkazního řízení, tak by to bylo asi složitější, ale těch náznaků je mnoho.“
Máte právní vzdělání. Lze dle vašeho odborného názoru jeho počínání vyhodnotit jako nezákonné?
„V obecné rovině lze konstatovat, že pokud manipulujete s výsledky oficiálních soutěží, ovlivňujete je ve svůj prospěch či ve prospěch někoho jiného, získáváte tím neoprávněnou výhodu, takže obecně ano. Navíc na zápasy se sází. Někdo to může nazývat lobbingem, já bych to tak nepojmenoval, je to prostě ovlivňování výsledků, ať už z jakýchkoliv důvodů. Možná by se to dalo označit i za podvod.“
Svědecké výpovědi nejsou dostačující?
„Když to řeknou přímo rozhodčí, kteří jsou jím ovládáni, tak je to úžasné. Přijde však protiakce, toho, kdo se odváží, začne druhá strana zesměšňovat, relativizovat. Jako se to stalo panu Kovaříkovi, jehož si za odvahu velice vážím. Fyzické důkazy, tedy ty přímé, nemá, ale sled jeho výpovědí je logický, není v něm žádné přerušení, je to řetěz nepřímých důkazů. Naopak druhá strana nemá žádné argumenty, je to jen v poloze osobního napadání. Pan Kovařík říká konkrétní věci. Neúměrné potrestání za to, že chyběly praporky, což není při fotbale nejzásadnější, a navíc více odpovědný byl někdo jiný. Potrestání za to, že požadoval peníze za nesplněné služby, které si sám hradil, to rozhodně není náhoda.“
Pak však přicházejí jiní, Pavel Královec a Jan Jílek, kteří se dušují, že to bylo jinak. Komu věřit?
(úsměv) „Mé posouzení může být jen v rovině obecné, nemluvil jsem s nimi, mám to jenom z tisku. Jako člověk to vidím jednoduše: pískají nejvyšší soutěže, berou za to odměny? Je nepochybné, že si pod sebou nebudou sami řezat větev. Výhrada, že se pan Kovařík mstí, protože ho vyhodili, je nesmysl. On sám skončil, mohl za určitých okolností v systému zůstat. A já se mu nedivím. To prostředí znám a taky v něm nejsem.“
Přiznáváte, že prostředí znáte, především v dolních patrech. Slyšel jste někdy o „jízdence na vlak“, kdy si kluby u pana Berbra kupují hájení v soutěži?
„Slyšel, nepochybně. Abyste zůstal v kolektivu oblíbených, musel jste nějakou korunu pustit. Ale bylo to jen z doslechu, na základě osobní zkušenosti to nemůžu prohlašovat.“
Bylo to od lidí, kterým věříte?
„Ano. Od lidí, které znám a kteří jsou přímo ve vedení postižených klubů.“
Následoval trest pro ty kluby, co si odmítly jízdenku koupit?
„Oficiálně ne, ale následovaly události, které byly podivné. Hned v prvních kolech následujícího ročníku jim bylo naznačeno, že pokud ony ne, tak taky jim ne… Stalo se, že v prvním duelu prohrály vysokými rozdíly, kdy měly v 15. minutě vyloučeny tři hráče a dohrávaly v osmi. To lidi pak nepublikovatelnými výrazy komentovali, proč k tomu došlo.“
Vy jste na valné hromadě před dvěma lety byl zástupcem pražského klubu Zlíchov 1914. Jak vysvětlíte, že od té doby dvakrát postoupil?
„Já už tam nejsem, to bude ten hlavní důvod. Čtvrt roku na to z klubu odešel, a jedním z důvodů bylo i to, aby se jim nikdo za mě nemstil. Avšak v pražském svazu se ani takové věci nedějí. Neříkám, že všechno je v pořádku, ale Berbrova moc do hlavního města nesahá. Organizované ovlivňování výsledků soutěží tu není.“
| Richard Beneš |
|
Narozen: 16. ledna 1974 (41 let) |
Jak je to možné, když Berbrova moc sahá až do Asie, jak označuje Moravu?
„Nevím, asi tím, že Prahu při volbách neovládl pomocí rozhodčích. Ukázalo se, že se fotbal dá dělat i jinak a pražské kluby a delegáti se o tom přesvědčili a rozhodují při volbách svých orgánů opakovaně tak, jak vidíme.“
Jeho největší chloubou jsou valné hromady. Máte nějaký osobní zážitek, že je opravdu umí?
„Na valné hromadě v roce 2011, kde byl poprvé zvolen předsedou pan Pelta, jsme s kolegou za ním přišli a upozornili na chybu ve volebním řádu. Šlo o procesní chybu, stačilo upravit text. Vědělo se, že bez pana Berbra se nic neprosadí, tak jsem za ním slušně šel a řekl mu to. Jeho reakce mě šokovala. Velice emotivně s použitím nepublikovatelných slov mi sdělil, že pokud budeme do toho rýpat, tak to ukončí, rozpustí a půjdeme domů.“
Fotbal máte rád, měl jste našlápnuto do zajímavých funkcí. Nelitujete, že jste před dvěma lety nehlasoval pro něj?
„Ne, v žádném případě. Nebyl jsem zaprvé sám, jenom jsem byl ochotný o těch věcech mluvit, nepovažuju se za hrdinu. Mně se ostatně ani nic zásadního nestalo, na fotbale nejsem existenčně závislý. Nedělám jen přímo ve vyšších funkcích to, co mě bavilo a baví. Věřím navíc, že když nás bude víc, tak se možná něco změní.“
Naivní nejste, víte, co se děje. Jste takový životní optimista, nebo vidíte skutečně cestu?
„Spíš ten optimista, donekonečna to nejde. Jisté je, že oni sami to nepoloží. Pan Berbr sám neodstoupí, takovou povahu, kdy by byl schopen seberefl exe, nemá ve výbavě. Může se to rozbít zezdola, kdy se začne na okresech a krajích. A vím, že je to běh na dlouhou trať. Nebo to lze změnit seshora. Tlačit na politické, státní a místní orgány, ptát se jich, jestli jim nevadí, kdo významně spolurozhoduje o využívání státních peněz, jaký člověk se zavrženíhodnou minulostí. Ptát se velkých sponzorů, jestli se jim líbí být spojován s takovýmto člověkem. Pak se nedivím, že rodiče raději dají děti na fl orbal. Ten úbytek je markantní a pro fotbal velice bolestný.“
