PRAHA - Když začal v šesti letech s fotbalem, chtěl být obráncem. Splnilo se mu to. Jenže v úterý nasázel Michal Smejkal v dresu reprezentační "jedenadvacítky" do sítě Lichtenštejnska (8:0) tři góly. Jako útočník! "Fotbal je o gólech. To je koření a to největší potěšení. Neskutečná euforie. Když jednou dáte gól, chcete znova. Kdo to nikdy nezažil, neví, jaký je pocit z gólu úžasný!" říká plzeňský odchovanec. Víc není třeba dodávat. Michal Smejkal už by se ke své původní fotbalové profesi vracet nechtěl. Před zápasem s Lichtenštejnskem o něm věděl jen málokdo. V lize nastoupil 194 centimetrů vysoký hráč v základní sestavě Plzně jen šestkrát, do "jedenadvacítky" jej kouč Vítězslav Lavička pozval až jako náhradníka a v sobotu v Arménii v ní coby střídající debutoval. Proti Lichtenštejnsku naskočil Smejkal do základní sestavy a odpověděl jasně. Hattrickem! Třetí branku mu však sudí připsal po skrumáži jen úředně. Nejspíš se totiž jednalo o vlastní gól soupeře. Ovšem pěkně po pořádku. Když se v šesti letech objevil v přípravce plzeňské Viktorie, góly nestřílel, naopak jim zabraňoval. Jeho vzorem byl nizozemský stoper Ronald Koeman. "Byl jsem vyšší než vrstevníci a hrát v obraně mě lákalo," vypráví Smejkal. Ví, že stát v defenzivní linii má také něco do sebe. "Tehdy se mi tam líbilo. Člověk se zase naučí něco jiného, musí být spolehlivý. Tým vlastně řídí." V mládežnických kategoriích však nepůsobil jen na místě středního obránce. Zkusil si i zálohu. "Pendloval jsem sem a tam. Když už jsem si zvyknul na stopera, šel jsem do zálohy. Když už jsem byl zase záložníkem, vrátili mě do obrany. Ale nestěžoval jsem si, byl jsem rád, že hraju," vykládá. Jenže jednoho dne přišla nová nabídka. "Zkusím tě v útoku," slyšel od trenéra už v dorostu. Neprotestoval? Nebránil se: Ne, tam já nechci, to přeci neumím!? "Na to si vzpomínám. Byl jsem překvapený, ale neprotestoval jsem. Naopak mě to lákalo," vybavuje si jedenadvacetiletý bijec, jak se tehdy těšil na svou novou roli. "A dokonce se mi ten zápas tenkrát povedl," dodává. Jenže tehdy to ještě konečná nebyla. Znovu se vrátil na pozici stopera. "Pak mě v útoku už v áčku vyzkoušel trenér Michálek. Definitivně jsem se tam usadil až letos na jaře během hostování v Blšanech," hlásí Smejkal. Zprvu mu dělalo problém změnit herní návyky. Pak si však uvědomil, že může své stoperské minulosti využít. "Když jsem byl obránce, neměl jsem rád útočníky, kteří do mě zajížděli a hráli tvrdě. Rozhodilo mě to a chtěl jsem se jim třeba pomstít. A také vím, jak se stoper ve svém prostoru orientuje. Teď toho všeho můžu využít." V současnosti už by neměnil. "Na stoperu znamená každá chyba průser. Navíc jsem typ, že si všechno beru. Zkazím přihrávku a psychika jde dolů. V útoku jsem uvolněnější. Raději zůstanu vpředu," usmívá se. *** kdo také změnil "profesi" PŮVODNĚ NYNÍ JAN KOLLER ........................brankář .......... útočník JAN ŠIMŮNEK ..................... útočník ........... stoper DAVID LIMBERSKÝ ..........záložník ........ krajní bek DAVID ROZEHNAL ............ útočník ........... stoper JAN NEZMAR ..................... obránce.......... útočník MARTIN LATKA .................. útočník ........... stoper očima trenéra "Michal je hráč, který ví, kde stojí branka. Má dobrý výběr místa, na svoji postavu je rychlý. Pohyb vysokých hráčů není nijak estetický, ale Michal je obratný. Hrával stopera, a proto ho zdobí slušná hra hlavou. Teď už v něm vidím pouze útočníka, ale myslím, že by v případě nutnosti v obraně klidně zaskočil. Aby se však vrátil natrvalo zpět do obrany, by nebylo moudré. Začal dávat góly, má jiné návyky. Jen by mu to ublížilo." STANISLAV LEVÝ, kouč Viktorie Plzeň
Témata:
