S Romanem Berbrem pochází ze stejného města, rok s ním jezdil jako kolega rozhodčí na zápasy první ligy. Ale když se Miroslav Zlámal nenechal vmanévrovat do vyšších funkcionářských pozic a pracovat tam podle zadání stále mocnějšího kolegy, vztah dvou plzeňských sudích to narušilo… Jeden z tehdejších nejlepších českých asistentů pak údajně neudělal na semináři testy, jejichž výsledky nikdy neviděl, a postupně vypadl z mezinárodní a nakonec i české listiny. V rozhovoru pro deník Sport také popisuje proměnu oblíbené rozhodčí Dagmar Damkové v „paní, která se víceméně snažila vydávat direktivní příkazy, ale nešlo jí to.“
Důvod vašeho konce nikdy nebyl zveřejněn. Spekulovalo se i o tom, že jste
Dagmar Damkové
, když ještě působila coby sudí, lidově řečeno „namydlil schody“. Můžete to vyloučit?
„Také jsem slyšel, kdy a komu jsem měl uškodit, ale vždy jsem to bral jako bluf. Nikdy jsem hlavního nepodtrhl. Mám čistý štít. I když jsme s některými rozhodčími byli názorově jinde, vždy jsem se snažil odvést na lajně profesionální práci. Sympatie a antipatie jdou stranou, člověk má dělat to, co má.“
První část rozhovoru s rozhodčím Zlámalem o praktikách Romana Berbra čtěte zde »
Dagmar Damkovou jste údajně svého času před
Romanem Berbrem
varoval, mohlo mít vliv tohle?
„To je složitá otázka. Dášu Damkovou znám od šestnácti let. Chodili jsme na stejné gymnázium, hrála ženský fotbal ve stejném oddílu v Plzni, bavili jsme se jako kamarádi. Řekl jsem jí určité věci, jak vidím Romana, ale byl to můj osobní názor a za ten by se člověk přece neměl stydět. Možná i to hrálo roli. Hlavní ale bylo, že jsem měl jasně dané zásady a hranice, za které nejdu. A to Roman věděl. Nemohl se mnou pracovat tak, jako třeba pracoval s ostatními.“
Setkal jste se někdy s nátlakem, abyste ovlivnil zápas?
„Já ne. Když jsme ale jezdili na semináře, Roman Berbr si bral skupinu rozhodčích stranou a hovořil s nimi.“
Bránil jste se nějak proti svému vyřazení z listiny?
„Odvolávat se nemělo smysl. Ani jsem nedostal nabídku pískat ČFL či divize, jen krajské soutěže. Udělal jsem si trenérskou C licenci a začal jsem vést mladší přípravku v Plzni.“
Změnila se Dagmar Damková hodně od doby, kdy jste s ní dobře vycházel?
„Z příjemné veselé holky, když to tak řeknu, se stala paní, která se víceméně snažila vydávat direktivní příkazy, ale nešlo jí to. Mezi námi rozhodčími neměla přirozený respekt. Se zkušenostmi a znalostmi v profi soutěžích, které jsme měli, se to také nedalo srovnávat. Samozřejmě jiná věc jsou kontakty na UEFA, ale ty by šlo využít jinak než ji jmenovat do čela komise rozhodčích.“
Podívejte se na archivní VIDEO s Dagmar Damkovou:
Bylo její postavení vynucené postavou Romana Berbra, která stojí v pozadí?
„Je to tak. Byl to vynucený respekt. Nemělo cenu jí oponovat.“
Nakolik se podle vás nechala ovlivnit a nakolik to vycházelo z ní?
„Myslím si, že se Dáša nechala ovlivnit. Asi by se jí ulevilo, kdyby už nestála v čele komise rozhodčích, četl jsem v tomto směru i vyjádření Romana Berbra. Při počtu výjezdů a dnech strávených v cizině a povinnostech od UEFA nemá jako předsedkyně komise rozhodčích ani možnost všechno vstřebat a udělat si vlastní názor na věc. Určitě má jiné priority.“
