Zápisník václava daňka, člena klubu ligových kanonýrů Těšili jsme se na dva krásné víkendové zápasy. A máme tady skandál, jaký snad česká liga nepamatuje. Je jasné, že Řepka se na hřišti naprosto neovládá. A že za to, co udělal, si zaslouží exemplární trest. Podle mého názoru jeho zuřivému výlevu přispělo i to, co s ním udělal Gašparík před druhým gólem. To bylo ono známé "pojď sem, kam jdeš". Z vlastní zkušenosti vím, že není jednoduché udržet emoce na uzdě, když cítíte křivdu. Tím Řepku ani trenéra Bílka neomlouvám, to zdůrazňuju, spíš se na ten problém chci podívat z druhé strany. I proto, že sám se do stresových situací jako trenér dostávám. Je důležité všimnout si čtyř pěti momentů, které se na tom závěru asi podepsaly. V prvním poločase to byly dva zákroky v pokutovém území. Nejdřív na Pospěcha, pak na Kuliče. Sparta prostě není zvyklá na to, že se rozhodčí v podobných chvílích postaví proti ní. Pak je tady situace, která předcházela druhému gólu Teplic. Nemyslím si, že by Gašparík Pospěcha předtím, než mu utekl, úmyslně fauloval. Ale nedovolený zákrok to podle mého být musel. Pak chce Horváth zahrávat trestný kop, zeď před ním stojí evidentně snad šest, sedm metrů, on to reklamuje, ale dostane žlutou kartu. A zeď zůstane stát na místě. V té chvíli už to muselo na lavičce Sparty vřít. A pak na konci ta Verbířova ruka, kterou rozhodčí nepotrestal. To byla rozbuška, která ten kotel odpálila. Je jasné, že za své chování je každý zodpovědný, a říkám, že bych chtěl vidět sám sebe, jak bych se v takové situaci zachoval. Opakuju ale, že tresty padnout musí a musí být tvrdé.
Témata:
