Celou svoji kariéru operoval ve středu pole. Rozděloval balony a řídil hru svého mužstva. Nyní, půl roku po přesunu do trenérské role, se Pavel Horváth poprvé postavil na post stopera. V sobotním přátelském utkání mezi Viktorií Plzeň a Sokolem Puklice (10:3) v rámci projektu Kopeme za fotbal odehrál celý poločas. „Užil jsem si to moc. Jen ten rozhodčí...,“ smál se dobře naladěný matador.
Bylo to více než po půl roce, kdy Pavel Horváth znovu oblékl dres milované Plzně. Poprvé od své velkolepé červnové rozlučky. Nynější asistent hlavního kouče Karla Krejčího se nechal zlanařit právě svým nadřízeným.
„Karel to trochu popíchl. Pak se o tom začalo mluvit. Vyrobili mi dres, trenýrky a šel jsem hrát,“ usmíval se bývalý kapitán západočeského výběru, na kterého se do Luční ulice přišlo podívat odhadem 400 fanoušků.
Do utkání vyběhl Horváth od prvních minut, ještě předtím dostal od soupeře tlačenku a klobásky. Nepostavil se však do středu pole. Místo toho zamířil do zadní linie, po bok stopera Jana Baránka. Jeho prací tak bylo především přesně distribuovat balony. A s tím neměl ani půl roku po konci kariéry žádný problém. „Tohle nesouvisí s během. Když ten míč na nohu dostanu, tak ho ještě dokážu přesně přihrát.,“ konstatoval pobaveně Horváth.
Během exhibičního utkání naplno potvrdil pověst baviče. „Tohle je ofsajd, pískej!“ houkl na jednoho z asistentů, když měl pocit, že by měla být útočná akce soupeře přerušena.
Krátce před poločasem se pak nerozpakoval nasadit k nedovolenému zákroku ve vlastní šestnáctce. Z následné penalty Puklice zaznamenaly první trefu. „Chtěl jsem, aby měl pořádnej zákrok. Bohužel mu nevyšel. Takže to vlastně byla jeho chyba. Já jsem dělal maximum, ale ten rozhodčí… to je škoda mluvit,“ smál se Pavel Horváth. Po poločase hřiště opustil a vrátil se trenérské role. Jen od střídačky pak sledoval, jak Viktoria pohodlně zvítězila 10:3.
