Pavel Janega
10. února 2016 • 11:48

Fotbalová revoluce v Číně: Proč začala nakupovat hvězdy?

Autor:
TOP VIDEA
TOP 5 gólů 16. kola: Škodův přesný lob i Fabiánův krásný volej TOP 5 gólů 16. kola: Škodův přesný lob i Fabiánův krásný volej
SESTŘIH Premier League: Bournemouth – Liverpool 4:3. Senzační obrat domácích SESTŘIH Premier League: Bournemouth – Liverpool 4:3. Senzační obrat domácích
VŠECHNA VIDEA ZDE

Čína chce být vnímána jako fotbalová velmoc. A přizpůsobuje tomu úplně všechno. Rozvoj tamějšího fotbalu nabral v posledních měsících dech beroucí tempo, což mimo jiné vykrystalizovalo v nadvládu na přestupovém poli. Ramires, Jackson Martínez, Alex Teixeira - jen tyto tři hvězdy stály dohromady přes 3,2 miliardy korun. 



Poslední velký přestup do Číny: Alex Teixeira za 50 milionů eur. Rekord znovu padl. Donedávna záložník Šachtaru Doněck se stal nejdražší posilou nejen tohoto přestupového období, ale vůbec nejdražší v historii čínské ligy. Ta již přeskočila anglickou Premier League ve výdajích za všechny transfery této zimy. Aktuální číslo činí 269,02 milionu eur (přes 7 miliard korun). Jen pro doplnění: druhá čínská liga si udržela čtvrté místo před bundesligou, Ligue 1 či Primera Division.

Z Číny se stal velký hráč a díky neomezeným finančním prostředkům přebírá Evropě top hráče. Přestupy tímto směrem nejsou novinkou, ale změnil se trend. Zatímco ještě před pár lety zde vítali hvězdy na sklonku kariéry, dnes jdou za velkými penězi hráči v nejlepším věku. Přesun do Číny je pro ně zkrátka populární (a pro evropského fanouška stále nepochopitelný) krok. Třeba Teixeira si vydělá po zdanění 6,5 milionu korun za pouhý týden! A nejde jen o hráče, ale i trenéry. V tamější nejvyšší soutěži již působí Dan Petrescu, Luiz Felipe Scolari nebo Sven-Göran Eriksson.

Jackson Martínez po přestupu do Kuang-čou Evergrande za 1,13 miliardy korunJackson Martínez po přestupu do Kuang-čou Evergrande za 1,13 miliardy korun

Ovšem velké peníze už nejdou jen na posily z evropských či jihoamerických týmů, čínské kluby začaly čile obchodovat i mezi sebou. Brazilský útočník Elkeson (5. nejdražší transfer této zimy ve světě, 4. v Číně) přesídlil z Kuang-čou Evergrande do Šanghaje SIPG za půl miliardy. Ještě zajímavější je zákulisí celého transferu. Majitelé obou klubů potvrdili, že na tuto dohodu přistoupili především proto, aby zvýšili konkurenci v lize. Představte si, že by Barcelona prodala Neymara do Villarrealu, protože by měla zájem na tom, aby o titul soupeřilo více týmů... Myšlení fotbalového prostředí v Číně je holt pro Evropana stále nesrozumitelné. 

Fanouškem i prezident země

Co je motivací čínských klubů? Především politické důvody. Prezident Si Ťin-pching se řadí k velkým fanouškům tohoto sportu a rozvoj čínského fotbalu podpořil několika ekonomickými reformami. Také mu pomáhá expandovat do Evropy. Připomeňme si majoritu CEFC ve Slavii nebo další podíly jiných společností v Manchesteru City, Málaze, Sochaux, Den Haagu atd.

Sergio Agüero, útočník Manchesteru City, s prezidentem Číny a britským premiérem.Sergio Agüero, útočník Manchesteru City, s prezidentem Číny a britským premiérem.

Další příklad: čínská společnost Ledman podepsala smlouvu s druhou portugalskou ligou, která se zavázala, že deset nejlepších týmů v soutěži angažuje alespoň jednoho čínského hráče. To vliv „země draka“ významně posiluje. 

„Má ekonomickou sílu na to, aby přestěhovala celou Evropu k sobě. A jestli za jejími investicemi skutečně stojí politická vůle, anglická liga by se měla Číny obávat,“ varoval trenér Arsenalu Arséne Wenger před rizikem dalších úprků špičkových fotbalistů na druhou stranu planety.

Plán rozvoje má 50 bodů 

Si Ťin-pching a jeho poradci rovněž vypracovali plán o padesáti bodech, který zahrnuje vytvoření desítky tisíc fotbalový škol a přikazuje některým základním a středním školám udělat z fotbalu povinný předmět v rámci tělesné výchovy. Zpopularizováním fotbalu chce mimo jiné dosáhnout i toho, aby rodiče nebránili svým dětem ve sportovním růstu. „Celá řada z nich totiž stále usiluje o to, aby jejich potomci měli zájem o ,skutečnou’ práci, nikoliv o kariéru profesionálního fotbalisty,“ píše John Duerden z Guardianu. 

Klub Kuang-čou Evergrande již naplánoval výstavbu rozsáhlé moderní fotbalové akademie v přepočtu za 4 miliardy korun, kterou ročně projde až 2400 dětí. Trénovat je budou i španělští trenéři, což má zajistit partnerství s Realem Madrid. Jiná fotbalová škola v Šanghaji už nese jméno Pavla Nedvěda. A právě tato cesta má Číně pomoci vychovat talenty a budoucí vzory, s nimiž by se fanoušci mohli identifikovat.

Rozvoj čínského fotbalu posvětil i prezident zeměRozvoj čínského fotbalu posvětil i prezident země

Dalším (a zřejmě největším) cílem je vybudovat špičkový reprezentační tým, který bude schopný se světových šampionátů nejenže pravidelně účastnit, ale případně celý turnaj v budoucnu vyhrát. Snem čínského prezidenta je také mistrovství světa pořádat.

„Je to cíl, kterému se bohatá země přizpůsobuje. Magnáti si investicemi do fotbalu budují lepší politické vztahy, ale zároveň skutečně věří tomu, že čínský fotbal povznesou na zcela novou úroveň,“ nastínil list Financial Times. Pro miliardáře a bohaté korporace, které generují v příjmech stovky miliard dolarů, není zvyšující se poptávka po fotbale pouze obchodní příležitostí. Také se chtějí prostě jen bavit.

Třetí nejsledovanější liga na světě? Prý brzy

Návštěvnost rok od roku roste. Současným průměrem je 22 tisíc diváků na zápas (populární Kuang-čou Evergrande prodává 40 tisíc lístků na utkání), a to představitelé Super League očekávají, že do roku 2018 bude jejich soutěž třetí nejsledovanější ligou na světě v závěsu za bundesligou a Premier League. Logicky se tím zvedá i sledovanost televizních přenosů. V roce 2013 si na svých obrazovkách pustilo finále asijské Ligy mistrů 68 milionů diváků, za dva roky se toto číslo zvýšilo na 83 milionů.

Čína má peníze, infrastrukturu, politickou vůli a velké ambice – tedy vše potřebné, aby své plány naplnila. „Diskuze o tom, zda její výdaje jsou (ne)udržitelné, jsou zavádějící. Je to jen jeden z mnoha příkladů, kdy si druhá největší ekonomika planety pouze protahuje svaly,“ tvrdí Duerden. 

Jinými slovy: další investice do hvězdných fotbalistů mohou následovat. Leckdo ale před Čínou varuje. Například angažmá Nicolase Anelky a Didiera Drogby nedopadla v Šanghaji vesele. Oba už po pár měsících utekli, protože jim nebyly vypláceny slíbené mzdy.

Nejdražší přestupy do Číny
(zima 2016, přepočteno na koruny)
1,35 miliardy Alex Teixeira
(Šachtar Doněck - Ťiang-su Suning)
1,13 miliardy
Jackson Martínez
(Atlético Madrid - Kuang-čou Evergrande)
756 milionů
Ramires
(Chelsea Ťiang-su Suning)
500 milionů
Elkeson
(Kuang-čou Evergrande - SIPG Šanghaj) 
486 milionů
Gervinho
(AS Řím - HB China Fortun)
351 milionů
 Fredy Guarín
(Inter Milán Šanghaj Greenland) 
300 milionů
Jinhao Bi
(HN Ťien-Jie Šanghaj Greenland)
297 milionů
Geuvanio
(Santos - TJ Čchüan-ťien)
265 milionů
Lu Čang
(Liao-ning FC - TJ Čchüan-ťien)
248 milionů
Ke Sun
(Ťiang-su Suning - TJ Čchüan-ťien)