Když ho cesty na ikonický Nou Camp omrzely, odešel fotbalový komentátor Petr Svěcený z televize a vrhl se po hlavě do jiné práce. Časem mu ale mikrofony a studia začaly chybět, a tak je po osmi letech zpět a na O2 Sport provází diváky vypjatými zápasy. A chce je bavit.
Změnil se fotbal za těch osm let?
Fotbal zůstal svým způsobem stejný, pořád se hraje na dvě brány, s jedním míčem, jedenáct proti jedenácti. Ale změnila se doba. Technologie, platformy, kde se fotbal ukazuje lidem. Komentátor se musí přizpůsobit tomu, že diváci jsou dnes mnohem vzdělanější, než bývali. Znají všechno z internetu a dalších zdrojů, vlastně vědí totéž, co my. Takže je třeba hledat nové věci, co jim servírovat.“
To jste si ujasnil už dřív, než jste do toho kolotoče znovu vstoupil, nebo vás to překvapilo?
„Věděl jsem to už dřív. Já jsem byl vlastně ve fotbale celou dobu, i v té pauze, kterou jsem měl, jsem pracoval pro fotbal, jen z jiné strany. V klubu v Mladé Boleslavi, potom na svazu a u reprezentace.“
Pomohlo vám, že fotbal znáte i z té druhé stránky?
„Pomáhá mi, že vím, jak funguje ekonomika klubu, jak se klub řídí. V tom jsem se dostal úplně do nitra, kam se člověk jako novinář nikdy nedostane. To je moje výhoda.“
Jaké to bylo, když jste po osmi letech znovu komentoval televizní fotbalový přenos?
„Byl jsem natěšenej, to se ví. Žádná nervozita v tom nebyla. Navíc ještě předtím, než začalo fotbalové jaro, jsem zažil tři dny intenzivního komentování X Games, spoustu hodin přenosů. A zimní sporty, to byla vedle fotbalu moje druhá specializace. Je to taková olympiáda adrenalinových sportů, akce víceméně volnostylová, a to mi pomohlo se uvolnit, zase se při komentování odvázat. Prostě ideální akce pro návrat.“
Proč jste vlastně z televize odešel?
„V České televizi jsem začal pracovat v šestnácti letech, byl jsem na sedmi olympiádách, Když jsem popatnácté jel na Nou Camp do Barcelony, už jsem necítil tu výjimečnost. Byl jsem vyhořelý, měl zdravotní problémy. Chtěl jsem zklidnit svůj život, ale stejně jsem tak trochu tušil, že mi televize bude chybět.“
A chyběla?
„Na svazu jsem velmi brzy zjistil, že to není prostředí pro mě. Předtím v Boleslavi se mi líbilo, bylo příjemné pracovat pro zabezpečený český klub. Ale vyslyšel jsem volání nitra, že bych mohl být součástí revoluce v českém fotbale. Když
Ivan Hašek
pobláznil národ a šel do volby na předsedu, lákalo mě být toho součástí. Bavila mě komunikace u reprezentace, i když se v té době nedařilo, ale ta práce na svazu, v kanceláři, vyřizování stovek e-mailů, absolvování mnohahodinových zasedání výkonného výboru… chodil jsem domů s bolestí hlavy, věděl jsem, že fotbalová revoluce se konat nebude, a to prostě není místo pro mě. Právě tehdy mi začala televize víc a víc chybět.“
Co dalšího jste dělal v době, co jste nebyl fotbalovým komentátorem? Prý jste komentoval i trucky?
„No ano, dva roky po sobě, kdy se v Mostě jelo mistrovství Evropy trucků, jsem pro hlavního partnera zprostředkovával tuhle dvoudenní akci. Motorismu úplně nefandím a musel jsem si toho hodně doplnit, ale stál jsem na pitlajně, přímo pár vteřin před startem jsem se bavil s piloty, byl to zážitek. Zajímavá byla i činnost pro olympijský výbor, moderoval jsem 250 dílů olympijského magazínu a byl jsem jeho dramaturgem, jako moderátor v českém olympijském domě v Londýně jsem zažil fantastickou atmosféru.“
Teď už vás zase na sto procent pohlcuje televizní fotbal?
„Je toho víc, co mě zaměstnává na sto procent, ale tahle práce mě zaneprázdňuje opravdu hodně. Jsem rád, že jsem tu nabídku dostal. Že patřím k týmu, který zprostředkovává lidem nejšpičkovější zápasy.“
Jeden takový vás čeká v neděli, Sparta hraje s Plzní. Budete ho komentovat?
„Budu ve studiu a hodně se těším. Je to takový zápas jara, i předprogram bude mohutnější než obvykle. Jedním z hostů bude Ivan Hašek, to jsem zvlášť rád, kvůli němu jsem přece šel pracovat na svaz. Teď, co jsem se vrátil, je mou hlavní motivací, aby se lidi něco dozvěděli, a přitom se dobře bavili, protože fotbal je hlavně zábava. Aby i ti, co vědí o fotbale všechno, měli důvod před zápasem nebo o přestávce nejít na záchod ani uvařit si kafe, ale naopak aby zůstali přilepení u obrazovky. Prostě informace a zábava, takový infotainment, jak se říká.“
Asi hodně záleží na výběru hostů…
„Je důležité, abychom si s hostem sedli, aby divák cítil, že ve studiu je pohoda. Hledám hosty, kteří i před kamerou zůstanou sami sebou. Je spousta zábavných lidí, kteří vám toho spoustu řeknou, ale když se pak rozsvítí červené světlo, jsou najednou sotva třetinoví, mluví ve frázích a říkají to, co už všichni víme. My jsme vsadili na jiné typy,
Pavla Horvátha
,
Tomáše Ujfalušiho
, taky Franta
Straka
je výbornej. Totální fotbalovou odbornost představuje Jarda Hřebík. Ten už nechtěl nikam chodit, ale k nám přišel už dvakrát a bavilo ho to.“
Jste zpět u fotbalu. Vaše komentátorské působení na X Games bylo tedy výjimečné, nebo se počítá s tím, že si to někdy zopakujete?
Není to úplně otázka pro mě. Myslím, že se to povedlo, a doufám, že tady ty přenosy budou i příští rok. Lyžování je odjakživa můj druhý sport vedle fotbalu, takže pokud by se tady rýsovala nějaká spolupráce s lyžařským světem, byla by to určitě platforma pro mě. Nějaký ten Kitzbühel nebo alpské lyžování vůbec bych zase jednou komentoval rád.“
Ženil jste se na golfovém hřišti, na green máte asi taky blízko…
„No ano, ženil, a golf samozřejmě hraju. Je to žrout času, ale taky pozitivní droga. Mám výhodu, že za sezonu moderuju přes 30 golfových turnajů, takže hraju většinou tak, že zároveň ten turnaj i moderuju. To je pro mě taková omluvenka doma. Sorry, jdu na golf… je to práce, ale strašně mě to baví.“
Fotbal tedy nehrajete?
„Jako kluk jsem chvilku hrál za Viktorku Žižkov, protože já jsem kovanej Žižkovák. Jenže jsem začal chodit do atletické sportovní školy, a tam to bylo tak, že atleti nenáviděli fotbalisty. Takže jsem neměl na vybranou, a tak skončila moje oficiální fotbalová kariéra. Ale díky sportovní škole mám dodnes v sobě běh, takže občas běhám. Dokážu se dostat až na hranici svých možností, mám pak fl ekatej obličej, nemůžu mluvit, chce se mi zvracet a všichni se ptají, jestli nepotřebuju sanitku, ale já jsem v pohodě.“
