26. května 2016 • 20:58

MŮJ PRVNÍ GÓL: Za Celtic proti Rangers? Moravčík nechápal

Autor:
MŮJ PRVNÍ GÓL: Za Celtic proti Rangers? Moravčík nechápal

Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“



„Začínal jsem kariéru zleva, hrál jsem takové falešné křídlo a byl spíš ten, který šance připravoval. Ale brána mě přitahovala. Tím, že jsem kopal levou i pravou, jsem se vždycky snažil zakončovat zpoza šestnáctky a podařilo se mi dát pár pěkných gólů.

V mých začátcích býval fotbal organizovaný trochu později než dnes. To znamená, že jsem poprvé přišel do Nitry, až když mi bylo asi jedenáct let. V té době se poprvé otevírala celostátní dorostenecká liga a já měl to štěstí, že jsem byl generace, která tu ligu hrála. Dokonce jsme byli mistři Slovenska, a to nás předurčovalo k tomu, že bychom mohli dostat šanci i v A-týmu. Já jsem ji dostal v osmnácti letech.

MŮJ PRVNÍ GÓL: Za Celtic proti Rangers? Moravčík nechápal

Hrál jsem velmi zřídka, spadli jsme z první ligy, dva roky jsem čekal na návrat. Ale hned po postupu se mi povedlo dát gól v prvním kole. Pak to šlo velmi rychle. Na jaře 1987 jsem už hrál za olympioniky a na podzim první zápas za národní mužstvo. Neskutečný rok! Z druholigového hráče se stal rázem prvoligový a reprezentant. A naštěstí to šlo dál a dál a bylo to lepší a lepší. Nějaký talent ve mně asi dřímal.

Dal jsem za kariéru nějakých sto branek, ale ty, co jsem dával, měly takový punc, že jsem to buď trefil do šibenice, nebo jsem je vypracoval po individuální akci. Můj první reprezentační gól byl exkluzivní. V kvalifikaci MS 1990 jsme hráli se Švýcary, bylo to jen 1:0, těžký zápas - a pak to trefil Michal Bílek na 2:0 a pár minut před koncem jsem stihl dát velmi pěkný gól já.

Postup na italský šampionát považuju za můj největší úspěch. Po něm jsem se vydal do ciziny a začátky byly těžké. Přišel jsem bez znalosti řeči. A i když jsme už s nároďákem cestovali a člověk nebyl tak vyplašený, protože jsme hrávali na velkých stadionech a před velkými návštěvami, v Saint-Étienne jsem se první půlrok trochu trápil. Druhý mi ale vyšel, byl jsem i v nejlepší sestavě francouzské ligy. Dostal jsem nabídku z Marseille a možná i z toho vyplynulo, že jsem se stal nejlepším cizincem ligy v roce 1992.

Přestup do Celtiku v roce 1998? Náhoda. Bylo mi už 33 let a byl jsem volným hráčem. Šel jsem do Duisburgu, ale tam se mi nelíbilo, tak jsem se zarazil a řekl, že buď odejdu, nebo skončím s fotbalem. Naštěstí byl tou dobou v Celtiku pan Vengloš, můj trenér z reprezentace.

Můj první gól za Celtic byl nejgeniálnější: přišel jsem v listopadu, odehrál dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0. Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Až později jsem si uvědomil, že dát gól za Celtic a ještě v takovém zápase je určitě dobrá vizitka. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.

Na každý náš zápas chodilo 60 tisíc lidí a my jsme ani nemuseli tolik slavit góly, protože tribuny je slavily za nás. Byl jsem v Celtiku jen tři a půl roku, ale když mne uvedli do klubové Síně slávy, asi uznali, že jsem něco uměl.“

MŮJ PRVNÍ GÓL: Za trest jsem nesl kufr na nádraží, říká kouč Škorpil

MŮJ PRVNÍ GÓL: Měly jsme jedny společné kopačky, říkají nadaná dvojčata

MŮJ PRVNÍ GÓL: 2+2 na sněhu i sen na Anfieldu, vzpomíná Erich Brabec

MŮJ PRVNÍ GÓL: Voňková začínala proti Kadeřábkovi a Skalákovi