V Itálii je Tomáš Skuhravý, druhý nejlepší střelec MS 1990, pořád váženou osobou. Ve Spartě Praha, jejímž je odchovancem, takové pocity nemá. Ani nechodí na její zápasy. „Nelíbí se mi přístup k hráčům, kteří pro ni něco v minulosti vykonali,“ říká. Doma se víc cítí za Alpami.
V národním dresu odehrál 49 zápasů a nastřílel 17 gólů, pět let odkopal v Itálii, kam se rád vrací. Aby ne. Soupeřům tam nastřílel 59 gólů a fanoušci FC Janov šíleli. Slavný Bomber Tomáš Skuhravý se nyní objevuje i v dresu reprezentace nad pětatřicet let, tuto hranici překonal o patnáct let.
Na oslavách 40. výročí triumfu Československa na ME 1976 v Myjavě jste nastoupil za český výběr nad 35 let. Připadal jste si znovu jako reprezentant?
„Znovu se mi vrátilo všechno hezké, co jsem prožíval. Navíc v kategorii nad 35 let už to není v takovém tempu. Bylo příjemné se potkat na hřišti s kamarády, s Jirkou Jarošíkem, Radimem Holubem, ale i se staršími kluky, jako s Janem Bergrem nebo Honzou Fialou.“
Diváci od Bombera očekávali góly, vy jste se k brance skoro nedostal. Nezklamal jste je?
(smích) „I ve veteránské kategorii je to na mě moc rychlé, hlava by chtěla, ale tělo se tam už nedostane. Cítím, že stárnu. Na některých klucích je vidět, že pořád aktivně hrají, ale já už kariéru definičně ukončil. Omezuje mě zraněné koleno, mám nohu o centimetr a půl kratší, to je znát. Ale nebojím se do souboje jít, hraju tak, abych nebyl v mančaftu přebytečný. Na zakončení jsou jiní, Luděk Zelenka, Mára Kincl, Ivo Ulich. Jsem rád, že se mohu divákům ukázat, i když je to víc o zážitcích než předvedené hře.“
V Myjavě se setkali mistři Evropy 1976. Jak vnímáte tuto generaci?
„Smekám před nimi, co dokázali. A jsou pořád stejní, přístupní, lidský. Ať Móder, Nehoda, Karolko Dobiaš. Jsou to frajeři, kteří proslavili Československo v nelehké době normalizace, lidé by na to neměli zapomínat. Pro mě je zážitek si s nimi pokecat, jenom je vidět.“
Naposledy jste federaci proslavili na MS 1990 v Itálii. Jak se díváte na rozpad Československa?
„Já to beru pořád jako jeden stát, možná ne politicky, ale určitě lidsky. Rivalita rozdělením možná trochu narostla, ale pořád se udržuje na kamarádských vztazích, není v tom žádná zášť. Jako teď v Myjavě. Moc dobře si uvědomuju, že naše vystoupení v Itálii 1990 bylo poslední společné, a říkám, že na rozdělení kvalitou fotbal doplatil.“
Obě reprezentace ovšem postoupily na letošní EURO. Mohlo by se po dvaceti letech opakovat československé finále, nyní ovšem dvou soupeřů?
„Krásná myšlenka, ale to je těžké. Českému týmu mladí chybějí, nejsou, přechod mezi dospělé se nedaří. Nemáme osobnosti. Proto nejsem optimista, i když bych to klukům přál. Španělsko dvakrát za sebou v základní skupině nevypadne, Chorvati jsou horké hlavy, ale kopat umějí, když se rozjedou, dají tři čtyři góly. A Turci se také těžko porážejí. Slováci mají ale víc osobností a zkušeností ze silných lig. Jejich šance uspět je podle mého větší.“
Za výběr veteránů nastupujete, proč odmítáte pozvání staré gardy Sparty?
„Nechodím a mám k tomu důvody. Nelíbí se mi přístup Sparty k hráčům, kteří pro ni něco v minulosti vykonali. Hrozně mi vadí, že nic pro nás nedělají. V Janově je to úplně jiné, nejsme pro ně cizinci, ale někdo, kdo klub proslavil. Na Spartu se nechodím ani dívat, kouknu na ni občas v televizi, přečtu si noviny, to je všechno.“
Před časem jste v Příbrami působil ve sportovním managementu. Máte ještě tyto ambice?
„To mě už vůbec neláká. Mě by bavila práce s mládeží, předávat zkušenosti mladým, to, co už jsem začal dělat v Itálii.“
A přesunul byste tyto aktivity i do Česka?
„Nic nevylučuju, v budoucnu se dokonce rýsuje určitý projekt. Ale zatím čas nenazrál, je to v horizontu dvou let.“
S vaším jménem se spojují různé aféry, dokonce s překročením zákona, když jste byl zapleten do pašování aut za hranice. Chcete je vysvětlit?
„Nemám sebemenší chuť. Stejně si všichni napíšou, co chtějí, nikoho pravda nezajímá. Pro mě je to uzavřená kapitola, která už nemá žádnou dohru. Chci se dívat jenom dopředu.“
Jaké máte v Itálii aktivity?
„Jezdím tam pravidelně, každý měsíc na týden, čtrnáct dní, v létě mi začínají dětské kempy. Na ty jezdím i do Ameriky, pořádáme je s jedním italským kamarádem. Když se objeví talent, doporučím ho agentům. Jsme také pořád ve spojení s Carlosem Aquilerou (uruguayský spoluhráč z FC Janov), voláme si. Pro italskou televizi rozebírá uruguayskou ligu, jejich reprezentaci. Také si ho v Itálii moc váží.“
Do Milána letíte v sobotu na finále Ligy mistrů. Jak jste sehnal vstupenku?
„Přes Paola Maldiniho a pana Berlusconiho. Pro Itálii je Skuhravý pořád osobnost, větší než pro Česko a Spartu.“
ŘEKL K FINÁLE LM
„Držím palce Atlétiku Madrid, protože jsem měl možnost poznat osobně kouče Diega Simeoneho. Real má větší individuality, ale ty vyvažuje Simeone. Umí hráče nabudit, vytvořit v kabině atmosféru, všichni táhnou za jeden provaz. Jeho tým důsledně plní taktické pokyny, útočníci dovedou bránit, Torres se několikrát objeví až za vlastním obranným valem. A obránci podporují ofenzivu. Atlético spoléhá na rychlé protiútoky, může uspět a já mu věřím. Real spoléhá především na Cristiana Ronalda, ale já si myslím, že si jej Atlético pohlídá, znají ho. Je to bezpochyby komplexní hráč, ale není to ten tahoun. Od toho jsou jiní.“
