V ruské lize oslnil velkolepou dělovkou ze 43 metrů přímo do šibenice, ten gól je dodnes hitem na youtube. Příbramský obránce Martin Jiránek se ale činil i v reprezentaci. Přispěl k bronzovému tažení na EURO 2004 a taky se stal mistrem Evropy do 21 let. „V jednadvacítce mi utkvěla branka ze zápasu proti Islandu. Hráli jsme nejen proti soupeři, ale i proti šílenému větru. Vyhráli jsme 1:0 a gól jsem vstřelil zvláštním způsobem, míč po hlavičce do branky skoro doplachtil,“ říká Jiránek.
„Začal jsem v Praze, konkrétně v Radotíně, kde jsem vyrůstal. K fotbalu mě přivedl táta. Jeden z důvodu, proč jsem začal hrát, byl starší brácha, který začal dřív. Aby v tom nebyl sám, nastoupil jsem do stejného klubu.
S tátou jsme chodili koukat na Spartu. Tenkrát rudý dres oblékal Jula Bielik, který nebyl moc vysoký. Byl jsem na tom podobně, a proto jsem hrál taky v obraně. Postupem času jsem pod vedením trenéra Petržely zkusil i zálohu.
V patnácti letech jsem z Radotína přestoupil do Bohemky, kde jsem vydržel do devatenácti. Poté jsem přešel do Liberce a vybojoval si zahraniční angažmá. Dostal jsem se do Itálie, Anglie a Ruska. Po těchto přestupech jsem se vrátil zpět do Čech.
Můj první ligový zápas? Je to dávno, ale něco málo si pamatuji. Po postupu do nejvyšší soutěže jsme hráli derby proti Slavii. Stadion byl vyprodaný a fanoušci byli fantastičtí. Mám dojem, že se prohrálo (0:1 pozn. red.) a zápas byl smolný.
V české lize se mi nepodařilo skórovat a celkově moc vstřelených gólů v kariéře nemám. V hlavě mi zůstala jedna krásná branka, která se v životě povede maximálně jednou. Když jsem hrál v Rusku, vystřelil jsem ze 43 metrů a míč zapadl do šibenice. Jsem rád, že se něco takového podařilo i mně.
Každý je hrdý, když dostane reprezentační pozvánku. Je to hezký pocit a něco víc než liga nebo cokoliv jiného. Z reprezentace mám nejlepší vzpomínky a super zážitky. Cením si zlata s jednadvacítkou a bronzu v roce 2004 na mistrovství Evropy v Portugalsku. Vyzdvihl bych také triumf v anglickém ligovém poháru. Byl neuvěřitelný zážitek porazit Arsenal ve Wembley před zraky devadesáti tisíc diváků.
V jednadvacítce mi utkvěla branka ze zápasu proti Islandu. I díky nezvyklému počasí. Hráli jsme nejen proti soupeři, ale i proti šílenému větru. Vyhráli jsme 1:0 a gól jsem vstřelil zvláštním způsobem, míč po hlavičce do branky skoro doplachtil.
Na pozici obránce spíš musíte brankám zabraňovat, než je dávat. Vstřelená branka je super pocit a paráda. Kvůli gólům se fotbal hraje, díky nim se vítězí. Fotbal je pro mě všechno, největší láska. Dělám ho celý život. Zatím nepřemýšlím o konci kariéry a nechci vůbec polemizovat, co bude následovat, až nastane.“
