Považuje ho za svého profesního otce. Evžen Amler, účastník dvou mistrovství světa 1998 ve Francii a 2002 v Japonsku a Koreji, nikdy netajil, že do dresu rozhodčího ho navlékl Jan Jevický, který oslavil 85. narozeniny a je nejstarší žijící prvoligový rozhodčí.
Na tu chvíli vzpomínají oba. „Byl jsem zaměstnaný v podniku Pressfoto Praha s jeho matkou a přišel za mnou šestnáctiletý dorostenec a ptal se mě, který klub mu můžu doporučit, aby rozvíjel svůj fotbalový talent,“ vzpomíná Jan Jevický na setkání s Evženem Amlerem. „Zamyslel jsem se a řekl mu po pravdě, že na hřišti žádných velkých úspěchů nedosáhne, ať jde raději pískat. A on poslechl!“
Když pak svého žáčka-synka viděl s praporkem v ruce na dvou světových šampionátech, dmul se pýchou. Pravdě otcovskou. „Bylo to šťastné setkání,“ potvrzují oba.
Ale i jeho rozhodcovská kariéra nebyla marná, dotáhl to až do nejvyšší soutěže. „Srpen 1975, VSS Košice – Třinecké železárny 4:1,“ okamžitě vyhrkne svůj první ligový zápas. „Domácí vedli 1:0, Třinec vyrovnal střelou od tyče, autorem byl Jiří Nevrlý,“ vybavuje si i podrobnosti. „Nedávno jsme se spolu setkali, na pohřbu, jak jinak, a připomenuli jsme si to. A začali si tykat,“ říká.
Jeho píšťalku poslouchali nejlepší českoslovenští fotbalisté. „Jednou měl Antonín Panenka nějaké připomínky, okamžitě jsem ho srovnal do latě s výzvou, aby mi do řemesla nemluvil. Za chvíli za mnou přišel a omluvil se,“ připomíná, jaký byl autor proslulé bělehradské penalty gentleman.
Znal i starší generaci. „Když jsem začínal v nižších soutěžích a pískal v roce 1961 v prosinci na zimním turnaji Tatry Smíchov Slavii Praha, napomenul jsem kapitána Jana Lálu za úmyslnou ruku. Tehdy vešlo nové pravidlo, že se musí za ni napomínat, Žluté karty ještě nebyly, tak jsem mu to slovně oznámil. Slávističtí fanoušci se na mě osopili, co si to na jejich hvězdu dovoluju,“ vytahuje z paměti, jak potrestal budoucího vicemistra světa z Chile 1962.
Aktivní byl i po skončení rozhodcovské kariéry. Jako člen Komise pro historii a statistiku FAČR se společně se statistikem Lubošem Jeřábkem podílel na vytvoření databáze československých a českých rozhodčích na mezinárodní scéně, o niž nikdo před tím nijak nestál, přestože obsahuje trojí účast ve finále mistrovství světa byť na pomezí. „Jsem rád, že jsem se aspoň malým dílem mohl na tom podílet,“ říká skromně.
Nové vedení FAČR o jeho služby a připomínání, že i rozhodčí jsou součástí velké fotbalové historie, už nestálo. „Přestal jsem být zván na jednání. Nikdo mi ani neoznámil, že už členem nejsem,“ povzdechne si.
Na svůj věk je obdivuhodně čilý. „Jsem překvapen, jak jsem tak dlouho vydržel,“ neskrývá Jevický. „Vždy jsem držel přísnou životosprávu, nedával jsem si velkou vodku, ale malou,“ zdůrazňuje. „Nikdo nechce věřit, kolik mi je let. Když jsem si nedávno postěžoval u lékaře, že mě bolí kyčle, divil se, že jsem u něho nebyl nejméně rok,“ nabízí historku. „Těžko se k vám dostává,“ odpověděl jsem mu.
