16. března 2017 • 13:47

MŮJ PRVNÍ GÓL: Trefil jsem se za stavu 17:0, vzpomíná Petržela

Autor:
MŮJ PRVNÍ GÓL: Trefil jsem se za stavu 17:0, vzpomíná Petržela
TOP VIDEA
Česko - Litva: Janktova paráda! V prvním startu první gól a je to 2:0 Česko - Litva: Janktova paráda! V prvním startu první gól a je to 2:0
Šéf sudích Listkiewicz: Hra rukou? Ta bude kontroverzní vždycky Šéf sudích Listkiewicz: Hra rukou? Ta bude kontroverzní vždycky
VŠECHNA VIDEA ZDE

Proslavil se jako trenér Zenitu Petrohrad, nyní velí ostravskému Baníku na cestě za návratem do první ligy. Vlastimil Petržela ovšem býval i skvělým útočníkem, který si zahrál i na mistrovství světa 1982 ve Španělsku. „Dostat se tam, to bylo něco. Dal jsem i regulérní gól proti Kuvajtu, ale rozhodčí to posoudili jako faul nebo ofsajd. Nevím, ale Kuvajťan mě při tom kopl do hlavy,“ říká Petržela k neslavné remíze 1:1.



MŮJ PRVNÍ GÓL: Trefil jsem se za stavu 17:0, vzpomíná Petržela

„Gól pro mě znamená hodně. Hlavně tedy vstřelený, protože ten znamená obrovskou radost. Naopak když ho obdržíme, stokrát si to pouštím, abych zjistil, kdo to zavinil.

Fotbal je můj život. Dokázal jsem při něm i vystudovat vysokou školu, což tehdy nebylo tak jednoduché jako teď. Začínal jsem ve své rodné vesnici, v Kralicích na Hané, a hrál tam prakticky do 15 let. Pamatuji si i první gól – hráli jsme v Prostějově na Železárnách. Byl jsem, myslím, na pravém křídle a za stavu 17:0 jsem dal svůj první gól. Byl jsem hrozně šťastný. Hráči si se mnou jen plácli, za takového stavu už to byla velká radost spíš jen pro mě. Nakonec to skončilo asi 19:1.

Branek jsem dával hodně. Když jsem se dostal ve čtrnácti letech do dorostu, vždycky jsem byl v týmu nejlepším střelcem. I v každém týmu potom dál. První ligový gól jsem dal za Cheb proti Trnavě. Dostal jsem balon do strany, brankář proti mně vyběhl a já jsem ho přehodil.

Vždycky jsem měl největší radost z gólu, který jsem dal v derby. Jednou jsem šel dokonce od půlky sám na brankáře v poslední minutě za stavu 3:3 - a nedal jsem to. Na Spartě jsme mohli vyhrát 4:3. V reprezentaci jsem dal regulérní gól na mistrovství světa ve Španělsku proti Kuvajtu, ale rozhodčí to posoudili jako faul nebo ofsajd. Nevím, ale Kuvajťan mě při tom kopl do hlavy. Góly jsem dával v přípravných zápasech před šampionátem.

Dostat se na mistrovství světa, to bylo něco. Celý rok se o tom mluvilo, závodili jsme mezi sebou. Byl tady Václav Daněk, výborný střelec z Ostravy. Zdeněk Nehoda, další prověřený střelec. A já byl někde na třetím až čtvrtém místě za nimi. Byl jsem typický hrotový útočník, nemohl jsem hrát křídlo. A v reprezentaci mě vždycky postavili někam na stranu. Zdeňka Nehodu by nevyměnili, ani kdyby se nepotkal s balonem.

Jak došlo k přerodu z hráče v trenéra? Utrpěl jsem vážné zranění Achillovy šlachy. Přetrhla se mi v domácím utkání s Vítkovicemi. Operovali mě v nemocnici na Vinohradech a dostal jsem sádru. Tenkrát zrovna byla spartakiáda, kde Michal David zpíval nějakou písničku a holky na to cvičily. Já jsem dělal machra a chtěl jsem udělat stojku na berlích. Když jsem se vytáhl nahoru, ujelo mi to, spadl jsem, rozlomil sádru a achillovku si urval znovu. Potom mi to museli šroubovat dráty, které tam mám dodnes. Zkomplikoval jsem si tím život, dlouho jsem s tím marodil a profesor Čech mi řekl, že už bych měl fotbalu nechat. Nakonec jsem ho hrál do 48 let. V roce 1986 jsem nastoupil coby asistent trenéra Jareše do Slavie a během dvou měsíců jsem se stal hlavním trenérem.

Nejvíc si cením působení v Zenitu Petrohrad. Mužstvo jsem přebral v momentě, když nevyhrálo polovinu sezony ani jeden zápas a zachránilo se na poslední chvíli. Přirovnal bych tehdejší tým k Příbrami či Českým Budějovicím, jako mužstvo, které padá, postupuje, padá a zase postupuje. Byla tam spousta starých hráčů. Nakonec jsem tam udělal spoustu věcí a změn. Vyhodil jsem kapitána a šest nejzkušenějších hráčů. Přivedl jsem si šest juniorů a s prezidentem to tenkrát málem švihlo. Shodou okolností to byl pan Mutko, který potom žádal moje odvolání. Představenstvo mě podrželo - pozvali si mě tam proto, abych pracoval s mladými. Nakonec odešel pan Mutko.

Mužstvo, které jsme postavili z mladých, to dotáhlo na druhé místo a neprohrálo asi sedmnáct zápasů. Kdybychom v předposledním kole neremizovali v Rostově, kde jsme měli na jasnou výhru, měli bychom titul. Během tohoto utkání přišla průtrž mračen a brankář udělal velkou chybu. Rozeběhl se, chtěl odkopnout balon po malé domů, ale minul ho, sedl na zadek a jel ve vodě až k půlce. Útočník soupeře to doklepl do prázdné brány.

Dokážu hráče dost rychle odhadnout a vycítit. Jestli umí kopat, to je málo. Zajímá mě i všechno ostatní – jakou má morálku, jak přistupuje k jiným věcem, nejen na hřišti. Musí to být komplex věcí, které se sejdou dohromady, a pak je z něj výborný hráč. Na mistrovství Evropy v Anglii 1996 bylo třináct hráčů v osmnáctičlenné nominaci, které jsem jako první pustil na hřiště. Bergra, Bejbla, Suchopárka a řadu dalších.“

MŮJ PRVNÍ GÓL: Z debutu za Spartu jsem měl trošičku hrůzu, vzpomíná Táborský

MŮJ PRVNÍ GÓL: Stahovačkou jsem rozhodl o titulu Slavie, těší Fořta

MŮJ PRVNÍ GÓL: Brankář vyboxoval a já mu to poslal zpátky, říká Čížek

MŮJ PRVNÍ GÓL: Poprvé na Spartě se mi klepala kolena, usmívá se Horňák

MŮJ PRVNÍ GÓL: Na Evertonu jsem se trefil ze třiceti metrů, těší Kováče

1080p 720p 480p 360p 240p
MŮJ PRVNÍ GÓL: Slavii jsem nastřílel hattrick, pochvaluje si Holub

MŮJ PRVNÍ GÓL: Atlético mě obohatilo fotbalově i lidsky, říká Bejbl

MŮJ PRVNÍ GÓL: Na Islandu mi plachtila hlavička, pobavilo Jiránka