Gólové akce spíš vymýšlel a projektoval, ale taky se na něj při zakončení dostalo. Marek Matějovský, aktuálně záložník Mladé Boleslavi, zaskočil nádhernou akcí v mnichovské aréně Německo při debaklu 3:0. Nebo napálil pumelici pod břevno v liverpoolském chrámu Anfield. „Pak jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Jen jsem tam zmateně pobíhal, že to možná bylo až komický,“ vypráví někdejší hráč Readingu.
„S fotbalem jsem začínal v SK Slavoji Stará Boleslav, kde jsem vyrůstal. Chodil tam i můj starší brácha, takže jsem se připojil. Jediný problém byl v tom, že jsem byl nejmenší a nejmladší. Moc se mi tam nechtělo, moc se mi tam nelíbilo. Dokonce často slýchám, když jedu za starými známými, že jsem tam brečel.
Gólů jsem ale v mládežnických kategoriích dával poměrně dost. V tom jsem byl šikovný a i díky tomu jsem většinou hrál se staršími kluky. Mám jeden příběh za všechny, který slýchávám dodneška a dědeček ho vypráví mým synům. Hráli jsme nějaké utkání a potřebovali vyhrát asi o šest gólů. Já sám jsem jich dal sedm a údajně jsem běžel za trenérem a ptal se ho, jestli to stačí, nebo jestli musíme ještě nějaké góly přidat.
Asi nejzásadnější moment nastal, když jsem v žákovské kategorii přestoupil do Mladé Boleslavi a začal navštěvovat sportovní třídy a akademie. Prošel jsem všemi dorosty až do A-týmu a pak jen oklikou přes Jablonec, kde jsem odehrál první ligový zápas, jsem se vrátil zpátky sem, kde se nám podařilo vykopat postup.
První ligovou branku si vybavím jednoznačně a považuji ji za jednu z mých nejhezčích. Hráli jsme s Mladou Boleslaví na Strahově proti Slavii. Byli jsme nováčkem. Já získal odražený balon, podařilo se mi obejít Radka Bejbla, kterému jsem dal housle, a po jednom naznačení jsem viděl, že Kozáčik byl trošku víc z brány. Kolem vápna jsem ho zkusil přehodit a ono to tam zapadlo.
Jiný pěkný gól za Boleslav jsem dával v Ostravě zpoza vápna halfvolejem. Potom jsem se bavil s Vencou Svěrkošem, který mi říkal, že jsem byl snad první, kdo ten balon takhle trefil. Moc se jim tenkrát míče, které měli, nezamlouvaly.
Na angažmá v anglickém Readingu vzpomínám samozřejmě jenom v dobrém. Byla to velká zkušenost pro mě i moji rodinu. Museli jsme skočit do nové země, učit se jazyk a nějak se tam protlouct. Sama o sobě má anglická liga neskutečnou kvalitu, hráči tam jsou opravdu hvězdní, takže jsem si tam moc užíval a byl jsem nesmírně šťastný, že jsem to mohl zažít.
Přesně si pamatuju trefu v Liverpoolu. Ze strany jsme zahrávali standardku, a aniž bychom to nějak cvičili nebo se na to chystali, John Oster, který měl standardky na starost, mě viděl za vápnem volného. Všichni hráči nalezli do vápna, my na sebe jen tak mrkli. Říkal jsem si, že by to možná mohl poslat na mě, takže jsem byl nachystaný a z jedné jsem to zkusil pustit na bránu. Zapadlo to pod břevno, byl to hezký gól. Po něm jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Stadion a atmosféra jsou proslulé po celém světě. Jen jsem tam zmateně pobíhal, že to možná bylo až komický.
Následoval přestup do Sparty. Mám takový dojem, že první soutěžní gól jsem dával v kvalifikaci Ligy mistrů proti lotyšské Liepaje. Postavil jsem se k trestňáku a přes zeď jsem se trefil. Pak už těch gólů nebylo tolik.
Jednoznačně nejvíc, na co jsem mohl dosáhnout, bylo reprezentovat. Byl jsem nesmírně šťastný, že na mě trenéři ukázali a že jsem měl tu čest Českou republiku reprezentovat. Jediný gól jsem dal v Německu při slavné výhře 3:0. V Mnichově byl plný nádherný stadion. Hráli jsme kvalifikaci na EURO, přijeli jsme tam s potřebou zvítězit, abychom postoupili. Domácí už měli postup jistý. Ze sestavy nám vypadl Tomáš Rosický a trenér ukázal na mě. Snažil jsem se odvést maximum a po sklepnutí Honzy Kollera jsem naváděl balon. Mám takový dojem, že jsem obešel dva hráče, lehce to dloubnul přes gólmana a dojelo to do brány. Byl to pravděpodobně můj nejdůležitější gól. Pomohl k postupu na mistrovství Evropy a dá se říct, že se mi pak i díky němu možná otevřely možnosti jít do zahraničí.
Nejvíc si cením titulu se Spartou. Na ten se čekalo a byl to velký úspěch. Zažívali jsme skvělé časy i s Mladou Boleslaví - s neznámým týmem jsme se dokázali dvakrát dostat do základní skupiny Evropské ligy - a doteď se na ně nepodařilo navázat.
Za největší zážitek považuju asi to, že jsem nastupoval v anglické lize proti nejlepším hráčům. V té době byl v Manchesteru United třeba Cristiano Ronaldo. Nechtěl bych zapomenout ani na to, že jsem měl možnost naskočit na mistrovství Evropy a odehrát tam zápasy.“
