Zkusil anglické angažmá ve Swindonu, sbíral zážitky v rumunské lize, v té české dosud nastřílel 55 gólů a dostal se i do reprezentace. Bezmála dvoumetrový boleslavský útočník Lukáš Magera si ale výborně pamatuje i na vůbec první ligovou trefu - za Baník v mistrovské sezoně. „Ten gól bohužel padl během prvního zápasu, který jsme nezvládli. V Blšanech jsme prohráli 1:2,“ říká. „Oslava nebyla moc velká, brali jsme míč a rychle jsme hráli dál, chtěli jsme zápas zvrátit.“
„Začínal jsem ve svém rodném městě Dolní Benešov. Hrával jsem středního záložníka a kolikrát i levého. Za mladší žáky jsem chodil i chytat. To bylo v té době pro mě specifické.
Většinu prvních gólů jsem dával z dálky, ze standardních situací. Měl jsem tvrdou střelu a díky tomu mi tam padaly. Dřív gólmani nebyli vysocí a hráli jsme na velké brány, tak to bylo o to lehčí. Taky jsem točil góly přímo z rohu.
V Dolním Benešově jsem hrál do 13 let. Pak si mě trenéři vytáhli do Baníku Ostrava, kde jsem hrál za dorosty a juniorku. Navázala na to první profesionální smlouva a s tím i můj první ligový zápas. Dokonce jsme tu sezonu získali ligový titul. O to víc pro mě tenhle začátek kariéry znamenal.
První ligové utkání jsem odehrál v té sezoně na Spartě. Sice jen posledních pár vteřin, ale zážitek to byl úžasný. Podpořit nás přišlo asi 4000 ostravských fanoušků. Skončilo to 1:1.
První gól jsem dal během prvního zápasu, který jsme nezvládli. V Blšanech jsme prohráli 1:2, já hrál posledních dvacet minut. Do šestnáctky vbíhal Martin Čížek, dával to pod sebe a já střílel mezi jedenáctkou a pětkou. Spadlo to tam s trochou štěstí. Oslava nebyla moc velká, brali jsme míč a rychle jsme hráli dál, nebyl čas a chtěli jsme zápas zvrátit. I v tom spěchu mě gól hřál u srdíčka, jen jsem byl smutný, že nám nepomohl k bodům.
Krátce nato jsem hostoval půl roku v Kladně. Dostal jsem se do Rumunska na tři roky, dařilo se mi, díky tomu jsem se pak objevil i v reprezentaci. Z Temešváru si vzpomínám hned na první dvě branky. Padly během prvních zápasů, takže jsem se dobře uvedl. Klub potom začal krachovat, ale odešel jsem ještě včas. Půl roku jsem hrál v Anglii za Swindon, ale tam jsem se bohužel neuchytil.
Po návratu z Anglie jsem hrál za Baník, který hrál o udržení. Ode mě se očekávalo hodně branek, ale moc jsem jich bohužel nedal. Vzpomínám ovšem na poslední tři branky, které jsem dal proti Slavii a Žižkovu. Díky nim jsme nesestoupili a udrželi se. Za nejdůležitější gól považuji každý, který pomůže získat body. A góly, které udržely Baník v lize, byly velice důležité.
Reprezentace je jednak splněný sen každého malého kluka, což platilo i u mě. A neskutečnou zkušeností bylo setkání s hráči, jakými jsou Tomáš Rosický, Petr Čech a další. Velké díky trenérům, kteří mi pomohli se do reprezentace dostat. Největším zážitkem byl zápas se Skotskem. Už od dětství to byl pro mě sen. A byla to kvalifikace, žádný přátelský zápas. Tohle pro mě bylo asi nejvíc.
Vždycky jsem šel krůček po krůčku. Od mládeže jsem si říkal, že bych chtěl hrát za Baník Ostrava. Odtamtud jsem chtěl jít do zahraničí, což se mi také podařilo. A pak se mi splnilo další přání - reprezentace. To je pro mě velký úspěch, Splnilo se mi vyhrát titul, pohár. Ještě bych si přál vyhrát titul s Mladou Boleslaví.
Rád vzpomínám na jednu branku z loňska, když jsme hráli proti Zlínu. Mohl jsem míč posunout Jirkovi Skalákovi, ale napřáhl jsem asi z dvaceti metrů a trefil se.
Většinou se mi dařilo proti týmům, které hrají dole v tabulce nebo sestoupily. Vím třeba, že jsem ještě nedal za celou svou kariéru gól Spartě, což mě trochu mrzí. Teď jsme s nimi hráli a doufal jsem, že to zlomím, ale nepovedlo se. Na druhou stranu jsem dával dost branek Zlínu nebo Hradci.
Odmalička jsem chtěl být profesionální fotbalista a vydělávat si tím. Zatím se mi to daří a chtěl bych v tom pokračovat.“
