+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
TOP VIDEA
RENTGEN SPECIÁL: Hlavní pilíře úspěchu Liberce? Obránce centruje, obránce zakončuje RENTGEN SPECIÁL: Hlavní pilíře úspěchu Liberce? Obránce centruje, obránce zakončuje
SESTŘIH: Mönchengladbach – Hamburk 3:1. Zářili Raffael s Hazardem SESTŘIH: Mönchengladbach – Hamburk 3:1. Zářili Raffael s Hazardem
VŠECHNA VIDEA ZDE

Uzamčený ve vlastním světě, kde se dveře na svobodu hledají strašně obtížně. Svázaný ošklivými démony, jež bez pomoci zvenčí nejdou odehnat. Bojující s neodbytnými depresemi, které člověka sžírají zaživa. František Rajtoral vyřešil devastující problémy v osobním životě fatálním způsobem. Oběsil se. V bytě v tureckém Gaziantepu údajně nezanechal dopis na rozloučenou, ale dlouhý seznam dluhů. Roky bojoval se závislostí na hazardu, neúspěšně se léčil. Nic nepomohlo. Příběh skvělého fotbalisty se v neděli strašlivě smutným způsobem uzavřel.



Veselý kluk, upřímný, všemi oblíbený, který by na nikoho neudělal podraz. Ideální parťák do kabiny. Tak o něm mluví ti, kteří ho poznali zblízka. „Vymýšleli jsme neustále nějaké fórky a on v tom byl výborný. Hrozně rád se smál a měl rád, když se smějí ostatní. Navíc miloval fotbal, uměl ho moc dobře a byla radost s ním hrát,“ vzpomíná Václav Svěrkoš, jeho spoluhráč z ostravského Baníku.

Jenže svět Františka Rajtorala nebyl vyplněný jen fotbalem a naoko bezstarostným způsobem života. Propadl hazardu. Ve sportovních sázkách utápěl značné množství peněz. V hlavě se mu usídlily deprese, procházel těžkými psychickými stavy.

Problémy měl už v Ostravě. Do mnohem větších se dostal při báječném angažmá v Plzni, kde se stal symbolem vzestupu Viktorie. Trpěl výkyvy nálad. Jednou přišel na trénink vysmátý, druhý den s ním nebyla řeč. A tak to šlo pořád dokola.

Vyjádření Adolfa Šádka, generálního manažera Viktorie Plzeň
„Během Františkova angažmá jsme u něj nezaznamenali jediný problém s hazardními hrami. Hráč se léčil s únavovým syndromem, kde jsme mu byli po celou dobu nemoci nápomocni a bylo jen na něm, kdy se bude cítit na návrat do plného tréninkového a zápasového režimu.“

V klubu údajně o jeho psychických stavech a strastech s hazardem věděli. Majitel Plzně Tomáš Paclík i generální manažer Adolf Šádek mu nabízeli pomocnou ruku, on ale všechno řešil jen s bývalou přítelkyní Petrou Hrůzkovou. Především kvůli zachování vztahu s milovanou osobou se rozhodl pro radikální řešení. Měl nastoupit ústavní léčbu. Oficiální verze zněla únavový syndrom.

„Terapie v lehčích případech probíhá ambulantně, kdy klient dochází za psychologem na konzultace jednou za týden nebo za čtrnáct dní, většinou po dobu několika měsíců až třeba dvou let. V některých případech pomůže pobytová léčba ve specializovaném zařízení, která trvá kolem 3 až 6 měsíců,“ říká psycholožka Eva Čermáková, která se specializuje právě na tyto typy závislostí.

Léčba ale v případě Rajtorala nezabrala. Pomoc mu nabízeli spoluhráči, kamarádi i blízcí. Hráč ji ale odmítal. S problémy se uzavřel do sebe, úřední dopisy a upomínky přecházel, neřešil je, v některých fázích svého života úplně přestal komunikovat.

„Trvalo to třeba nějaké tři čtyři měsíce. A pak najednou přišel a řekl: Trenére, chci zase hrát, mám obrovskou chuť do fotbalu. Chci pomoct a udělat pro to všechno. Deprese pominuly a byl to zase ten veselý kluk, jak jsme ho znali předtím,“ tvrdí gólman Petr Vašek, jeden z velkých Rajtoralových kamarádů.

Jenže léčba depresí a závislostí na čemkoli je celoživotním během na dlouhou trať. Je otázkou, jak moc si to Rajtoral uvědomoval a jak ke svému problému přistupoval. Pro člověka je totiž strašně složité si přiznat, že je nemocný a že potřebuje intenzivní pomoc. Že sám nemůže kupící se hromadu problémů vyřešit.

„Člověk musí chtít sám, jinak se pomoct nedá. Speciálně sportovní sázky se naoko zdají jako snadný výdělek a problém se rozvíjí velmi postupně a nenápadně, aniž by si to dotyčný sám nebo jeho okolí uvědomovalo,“ popisuje plíživost nemoci Čermáková.

Rajtoral se postupem času měl dostat do velkých finančních problémů. Od loňského podzimu měl mít obstavený účet, dlužit finančnímu úřadu, stejně tak na sociálním a zdravotním pojištění, měl leasingové smlouvy na pět aut, splácel hypotéku. K tomu se po šestiletém vztahu rozešel s přítelkyní Hrůzkovou, která mezitím začala žít s bývalým fotbalistou Marcelem Gecovem.

To už byl Rajtoral na štaci v tureckém Gaziantepsporu, kde podepsal luxusní kontrakt na milion korun měsíčně. Odešel tam společně s jedním ze svých nejbližších kamarádů Danielem Kolářem.

Jenže ten v klubu brzo skončil a jednatřicetiletý fotbalista zůstal na všechny těžkosti sám. Ke všemu platební morálka Turků byla mizerná. Hráč měl dostat pouze dvě výplaty, potom už nic. Dluhy šíleně bobtnaly a úděsné deprese se vrátily.

Nikdy nezapomeneme! hlásí osobnosti na sociálních sítích

Rajtoral se přesto rozhodl vydržet, dal na sliby vedení klubu, že mu všechno doplatí. V dubnu svůj názor změnil, chystalo se rozvázání smlouvy a Turecko měl v červnu opustit.

K tomu už bohužel nedojde. František Rajtoral si vzal v neděli život. „Mrzí mě, jestli ho lidé z jeho nejbližšího okolí, a třeba i ti, kteří mu angažmá v Turecku domluvili, tam nechali samotného. To prostředí je hodně specifi cké a pro kluka, který trpěl takovými problémy, o to víc,“ domnívá se Svěrkoš.

Zkušený internacionál nakousl vážné téma, které by mělo napříč fotbalovým Českem rozhodně rezonovat. Roli agentů, ale i klubů v těchto specifi ckých případech.

„Agent nebo vlivní činitelé z klubů mohou hráče podpořit, aby měl člověk pocit, že na to není sám. Mohou ho motivovat, někdy i suplovat rodinu. Záleží hlavně na kvalitě vztahu. Sílu změnit myšlení člověka ale nemá asi nikdo,“ přemýšlí psycholožka Čermáková.

Život skvělému fotbalistovi už nikdo nevrátí.

Ať Vám to v nebi dobře kope, Františku.

Prohlášení České asociace fotbalových hráčů

Musíme se ještě jednou vrátit k tomu, co se stalo v Turecku. Nesmírně nás zpráva o smrti Františka Rajtorala zasáhla. Tragédie dopadla na všechny, kteří mají rádi fotbal. Velmi krutým způsobem ukázala na něco, o čem se příliš nemluví. U fotbalistů lidé často vidí jen příjmy a slávu. O obrovském psychickém tlaku se mluví málo. O problémech ještě méně.

Jsme asociací fotbalových hráčů. Proto považujeme za svou povinnost, abychom na to upozorňovali a pomáhali hledat řešení. Abychom dělali všechno proto, aby se podobné tragédie nestávaly. Při každé návštěvě v klubech o tématu duševního zdraví mluvíme, hráčům radíme, co v takových situacích dělat a rozdáváme tematické brožury. Snažíme se, aby hráči věděli, že se na nás mohou obrátit.

Kromě toho řešíme s hráči i třeba doping a zakázané látky. Je potřeba, aby hráči věděli, co mohou a nemohou užívat. Abychom ale o všech těchto tématech mohli mluvit, musíme se do klubů k hráčům dostat. A tam bohužel občas narážíme.

„Problémem stále je, že jsou zde kluby, které našemu setkání s hráči kladou odpor. My poté nemáme šanci předávat hráčům informace. Nejsme tu a nikdy jsme nebyli, abychom kritizovali kluby. Chceme informovat a vzdělávat hráče. Smutné na všem je, že právě Plzeň je klubem, kde nás k hráčům pustit nechtějí,“ dodává Dominik Rodinger (ČAFH).

Na kyperském soustředění Plzně skončil František Rajtoral v bazénu s Milanem Petrželou
Na kyperském soustředění Plzně skončil František Rajtoral v bazénu s Milanem Petrželou

 

Vše o zimních olympijských hrách 2018 najdete zde >>

 







Klasická verze
Mobilní verze