Miroslav Pelta není prvním svazovým šéfem, jenž skončil ve vazbě. V roce 2001 to zažil už František Chvalovský, i když kvůli zcela jiným důvodům, svému podnikání, a nakonec byl z funkce odvolán. Jak vidí osud jednoho ze svých následovníků? „Celý proces odhaduji nejmíň na pět let,“ tvrdí a jako jednoho z kandidátů na předsedu zmiňuje trenéra a manažera Jozefa Chovance.
Rozhořel se boj proti fotbalovému kmotru Romanu Berbrovi. František Chvalovský vybízí ke smíru, byť by na vrcholu fotbalové hierarchie rád viděl někoho jiného.
Kdo je pro vás vhodným kandidátem na šéfa FAČR?
„Pro mě by byl fantastickým kandidátem Pavel Telička (politik a europoslanec), který dělal šéfa ragby a má obrovské kontakty po celém světě. Nejsem si ale jist, že by se chtěl vrátit do Česka. Proto bych si dovedl v čele svazu představit i Pepíka Chovance, který dělal nejen trenéra, ale i vysokého manažera, a má přehled o tom, co fotbal potřebuje. Je to osobnost a ví o fotbale všechno. Našlo by se mnoho lidí, s mojí maličkostí až na konci. Myslím, že bychom dokázali přemluvit ke spolupráci Jiřího Šimáněho. Ve vysoké funkci bych si dovedl představit určitě i Luboše Pučka.“
Dalšího bývalého sudího...
„Ale je to člověk mladý, energický, zkušený. A na tuhle dobu velmi připravený. Z Moravy znám jediného člověka, který se dokáže prezentovat názory – a to je on. Například od místopředsedy FAČR Zdeňka Zlámala jsem nikdy nic takového neslyšel.“
Nedopadlo by to s Jozefem Chovancem jako s Ivanem Haškem, který po dvou letech skončil?
„Jsem si jistý, že ne. Ivan je trošku kosmopolita, má zázemí v Japonsku, Emirátech, Francii. Pepík byl vždy spíš orientovaný na Česko. Myslím, že by si takové funkce vážil a možná by to byl dobrý konsensus pro celý fotbal. Určitě by ho akceptovala Sparta, mohla mu důvěřovat i Slavia, což je důležité, aby nastala jistá rovnováha. A určitě i řada velkých klubů. Pak by ho akceptoval celý český fotbal. Navíc jestli ve výkonném výboru UEFA sedí Boniek, Šuker nebo Michajlov, nemůžeme tam poslat člověka, který není známý. Samozřejmě by tam mohl sedět Pavel Nedvěd, který by spojil zájmy Česka a Itálie, ale Pepík Chovanec taky. Je povinností předsedy, aby se o zvolení pokusil. A když to nevyjde, měl by možná dát mandát k dispozici.“
Pokud jde o byznysmena Jiřího Šimáněho, netváří se, že by se zpět do fotbalu hrnul.
„Určitě do toho jen tak nepůjde. Ale dám krk na to, že když mu někdo řekne: Jirko, pojď nám pomoct, má fotbal natolik rád, že pokud to bude v jeho silách, pomůže. Mám v něho naprostou důvěru. Ale funkci předsedy musíte vykonávat čtyřiadvacet hodin denně. A má někdo právo chtít od Jiřího Šimáněho, kterému bude za chvíli sedmdesát let, aby se takhle fotbalu obětoval? Nicméně to neznamená, že by nepomohl. Jako to udělal ve Slavii. I když teď bude ještě opatrnější.“
Ligové kluby přišly se jmény Petr Fousek a Martin Malík. Jak je hodnotíte?
„K výběru předsedy se dnes bude chtít vyjádřit kde kdo. I když samostatná liga na to má jedinečné právo, výše uvedená jména jsou výsledkem diskuse. Předseda musí být moudrý a kreativní člověk, který se vyzná ve fotbale, v ekonomice, má konexe v obchodním světě. Bude jazykově vybaven, získá si respekt na mezinárodní scéně a zajistí rozkvět českého fotbalu na poli sportovním, ekonomickém, ale i sociálním. Proto by byla dobrá určitá doba na to, aby se každý představil, řekl, co umí a co hodlá udělat. Výběr předsedy by neměl být hokynářský trh, kde se uplatní ten, kdo bude nejhlasitější, ale ten, kdo bude pro fotbal nejvhodnější.“
