+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
11. května 2017 • 16:52

MŮJ PRVNÍ GÓL: Hrát proti Realu a Barceloně? Nádhera, hřeje Bílka

Autor:
MŮJ PRVNÍ GÓL: Hrát proti Realu a Barceloně? Nádhera, hřeje Bílka
TOP VIDEA
CELÝ SESTŘIH: Sparta – Slovácko 1:0. Lafata dal gól, další mu vzal mylný ofsajd CELÝ SESTŘIH: Sparta – Slovácko 1:0. Lafata dal gól, další mu vzal mylný ofsajd
RENTGEN: Pilař už zase řádí, pro Plzeň může být skrytou posilou RENTGEN: Pilař už zase řádí, pro Plzeň může být skrytou posilou
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jeho životní trefy proti Portugalsku vytáhly fotbalovou reprezentaci na mistrovství světa do Itálie 1990. Tam připojil další dva góly a užil si postup do čtvrtfinále. Stejně jako v trenérské roli o 22 let později na EURO. Michal Bílek zářil i v záloze Sparty, Žižkova či Teplic. A odměnou mu byly dvě sezony v Betisu Sevilla. „Na to angažmá vzpomínám s nadšením. Zahrát si proti Realu, Barceloně a dalším, to je něco nádherného. První gól jsem dal hlavou proti Valencii,“ vybavuje si.



K fotbalu mě přivedl tatínek a odmalička jsem vyrůstal s balonem. Byla to moje nejoblíbenější hračka. Když jsem k Vánocům dostal kopačky a balon, tak jsem s tím spal a bylo to pro mě něco úžasného.

Vyrůstal jsem na školním hřišti v Praze, tam jsme kopali až do večera. Vždycky jsem se pohyboval spíš v záloze, odmalička jsem piloval kopací techniku. Měl jsem v Malešicích betonovou zeď a tam jsem chodil sám, když ostatní nemohli. Tam jsem do toho bouchal. Nikdy jsem ale nebyl nějak velký střelec, spíš jsem branky připravoval.

MŮJ PRVNÍ GÓL: Hrát proti Realu a Barceloně? Nádhera, hřeje Bílka

V sedmi letech mě táta přivedl do Sparty, kde jsem prošel všemi kategoriemi. V roce 1982 proběhla v A-týmu obměna kádru a začalo se víc sázet na mladé fotbalisty. Trenéři vytáhli mě, Ivana Haška, Tomáše Skuhravého a další hráče, dostali jsme šanci jít do ligy, bylo mi 17 let. První zápas jsem odehrál proti Interu Bratislava a první gól jsem vstřelil v Chebu. Myslím si, že jsem ho dal až po padesáti zápasech a byl z trestného kopu. Vzhledem k tomu, že mi bylo 18 let a byl jsem na vojně, se o oslavě nedá mluvit. Asi nejhezčí gól za Spartu jsem dal proti Fenerbahce Istanbul v Lize mistrů. Trefil jsem odražený balon přímo k tyči.

S nadšením vzpomínám na angažmá v Betisu Sevilla. Zahrát si španělskou ligu a nastoupit proti Realu, Barceloně a dalším, to je něco nádherného. První gól jsem dal hlavou proti Valencii.

Hodně rád vzpomínám i na Viktorii Žižkov. Přišel jsem v době, kdy jsme měli dobrý tým a bojovali o čelo tabulky. Jeden rok jsem dal asi devět gólů a na hodně jich nahrál. Tři roky jsem hrál za Teplice. Za trenéra Pešiceho vládla výborná atmosféra a spolupráce s panem Hrdličkou, který už bohužel není mezi námi, byla skvělá. Na závěr kariéry jsem našel opravdu dobré angažmá. Na zápasy chodilo hodně lidí, pár utkání jsme i vyprodali. Proti Spartě jsme vyhráli 4:2 a já dal ve svých skoro 35 letech tři branky.

Když dostanete první nominaci do národního týmu, je to v kariéře veliký okamžik. Měl jsem štěstí, že jsem byl nominován do utkání s Polskem v Bratislavě. Střídal jsem a asi po dvou minutách se mi podařilo skórovat. Druhý gól v nároďáku jsem dal proti Walesu ve druhém zápase, z trestného kopu. Kariéru v reprezentaci jsem rozjel docela slušně a nejdůležitější gól jsem za ni dal v roce 1989, v kvalifikaci mistrovství světa proti Portugalsku. Nevyvíjelo se to moc dobře, hráli jsme brzy v deseti po vyloučení. Proměnil jsem penaltu, ale soupeř vyrovnal. Nakonec jsem sedm minut před koncem vstřelil gól ze standardní situace. Vyhráli jsme 2:1.

Postup na šampionát do Itálie se nám podařil s výborným týmem. Dal jsem tam dva góly z penalt Americe a Rakousku. To jsou okamžiky, na které se nezapomíná. Bylo to po revoluci a přijelo nás podpořit 10 až 15 tisíc diváků, kteří udělali úžasnou atmosféru. Nádhera.

Když jsem skončil v Teplicích jako hráč, měl jsem fotbalu plný zuby. I kvůli zdravotním potížím. Nepřemýšlel jsem, že bych u toho zůstal. Ale pak jsem byl čtrnáct dní doma a fotbal mi začal hrozně chybět. Najednou mě lákala trenéřina. Vystudoval jsem a získal trenérskou profesionální licenci. Určitě nelituji, i když to není lehká práce. Teď už prožívám všechno s větším klidem. Dřív jsem to prožíval víc vnitřně, nyní se snažím zůstat nad věcí.

Jako hráč si nejvíc cením toho, že jsem mohl hrát za Spartu a získat s ní spoustu titulů. Že jsem hrál za národní tým a účastnil se mistrovství světa. Z druhé strany, trénovat Spartu byl můj sen. A dostal jsem možnost trénovat i národní tým, se kterým jsme byli na EURO v Polsku ve čtvrtfinále. Myslím si, že moje kariéra je bohatá.

MŮJ PRVNÍ GÓL: Z naší půlky pod břevno, kluci koukali, těší dorostenku

MŮJ PRVNÍ GÓL: Magera se trefil při porážce Baníku v mistrovské sezoně

MŮJ PRVNÍ GÓL: Za Slavii? Sbíraly se raněné kusy a Dočkal slavil sám

MŮJ PRVNÍ GÓL: Červená a penalta proti Spartě, tak začal v lize rozhodčí Příhoda

MŮJ PRVNÍ GÓL: Gól na Liverpoolu? Komicky jsem pobíhal, baví se Matějovský

MŮJ PRVNÍ GÓL: Já a poslední král střelců Slavie? Chce to změnu, ví Knoflíček

MŮJ PRVNÍ GÓL: Trefil jsem se za stavu 17:0, vzpomíná Petržela

MŮJ PRVNÍ GÓL: Z debutu za Spartu jsem měl trošičku hrůzu, vzpomíná Táborský

MŮJ PRVNÍ GÓL: Stahovačkou jsem rozhodl o titulu Slavie, těší Fořta

MŮJ PRVNÍ GÓL: Brankář vyboxoval a já mu to poslal zpátky, říká Čížek

MŮJ PRVNÍ GÓL: Poprvé na Spartě se mi klepala kolena, usmívá se Horňák

 

Dejte nám like a sledujte nás!

.
instagram







Klasická verze
Mobilní verze