Má pověst fotbalového arcilotra, ale dotační kauza z něj udělala faktického vládce českého fotbalu. Místopředseda asociace Roman Berbr v obsáhlém rozhovoru pro deník Sport hovoří o Křetínském, Tvrdíkovi, Peltově zatčení, rivalitě mezi českými a moravskými delegáty, komisi rozhodčích, žalobách na své kritiky nebo spolupráci s StB.
Řídíte FAČR teď vy?
„Ano, dá se to tak říct.“
Zjišťujete, že to je náročnější, než jste čekal?
„Já jsem tady každý den od sedmi do čtyř. Druhý místopředseda Zlámal sem prakticky nejezdí. Ten sem jezdí jenom na výkonný výbor. Když tady byl Pelta , tak ta práce mi nepřipadala tak děsivá. Teď mi přijde děsivá. Všechno se to hrne na mě a ti lidé potřebují něco někomu sdělovat. Ve finále jsme tu dneska dva, generální sekretář Rudolf Řepka a já, kteří fungujeme. Je to děsně náročné. Novému předsedovi bych chtěl sdělit, že není možné sem přijít, dát si kafe a pak jít na tenis, na golf, jít si zahrát fotbal. Není. Bude tady muset fyzicky být pět dnů, osm až deset hodin denně. Bude muset.“
Poznal jste, že na některé věci z toho nemáte buňky?
„Vy novináři to hrozně rozsekáváte. Buňky mám na všechno. Předseda ale dělá něco jiného, dělá z osmdesáti procent politiku a z dvaceti fotbal. Já to mám otočené obráceně. Z osmdesáti procent dělám fotbal od třetí ligy dolů plus tady ten svaz, z dvaceti politiku. Určitě ne na všechno se hodím já, to je samozřejmé. Pelta měl na starosti peníze a já měl na starosti řízení svazu a fotbal.“
Fotbal je teď ve finanční nouzi. Jak vy se cítíte na to, že máte shánět peníze?
„Není to úplně tak, jak píšete. Ta situace je úplně stejná jako den předtím, než pro předsedu přijeli. Ty peníze jsou stejné, my bojujeme o státní peníze, o to žití. Bohužel jsme se během patnácti let, jako všechny sporty tady, dostali do situace, kdy jsme závislí na státních penězích. Teď bojujeme s ministerstvem o to vyplacení. Minulý týden byl generální sekretář na jednání. Měli jsme dostat 375 milionů na žití fotbalu z programu V. Pak po jednání Míry Pelty jsme měli dostat 384. To navýšení o devět milionů, to je ta rozdílová částka, kvůli které se tu mimo jiné dějí policejní manévry. A teď jsme se v pátek dozvěděli, že po přepočtu ministerstva bychom měli vlastně dostat 404 milionů. Všecko je nějaké divné. Já mám takový pocit, že ministryně Valachová dala sportu kolektivní vinu a fotbal dostal ‚dablvinu‘. Ale tak to přece není. Na druhou stranu, já dvacet pět let podnikám, začali jsme se teď chovat jako firma.“
Co to znamená?
„Do minulého pátku mi všechna oddělení, která tady máme, předložila snížení rozpočtu o osmnáct procent. Což v tom globálu bude dělat desítky milionů. Dále jsme řekli, že snížíme počet zaměstnanců. Už v první vlně jsme snížili stav o devět, teď na konci června přijde druhá vlna. Co se týká okresů a krajů, tak tam, kde byl dobrý hospodář, přežijí. To se jedná o amatérský fotbal. Ztráta Gambrinusu a ePojistení, to se týká ligy. To je dneska naše třetí komora a já neříkám, že je mi to jedno, ale toho amatérského fotbalu se to tolik netýká.“
Vy se těch jednání s ministerstvem neúčastníte. Je to taktický záměr kvůli vaší kontroverzní pověsti?
„Ano, samozřejmě. Podívejte se, Míra byl famózní na peníze a brával s sebou Martina Malíka. Martin je velmi charakterní člověk, vystupuje velmi dobře, dělal ve společnosti Warner Bros. A ti partneři ho znají a uznávají. Je to jeho parketa. Každý má dělat, co umí.“
Dejme tomu, že žádné peníze na provoz nepřijdou, protože se to dotýká politiky, kde je hodně vyhrocená situace. Jak dlouho by bez toho fotbal dokázal žít?
„Fotbal má dvě sekce. Jedna je profesionální, jedna amatérská. Ta amatérská vydrží, myslím si. Ta profesionální je samozřejmě velmi náročná, ale tam se bude muset začít snažit Dušan Svoboda, aby získal víc peněz. Ale fotbal přežije všechno.“
Není současná situace takové otevření očí, aby si fotbal nezvykal na stále větší státní dotace, když to jde řešit svépomocí?
„Ne, amatérský fotbal nebo běh této asociace nemůžete řešit svépomocí. Ten servis musí zaplatit stát.“
Ale vy jste říkal, že amatérský fotbal přežije.
„Okresy ani kraje si nemohou zajistit komerční peníze. To je povinností státu.“
Z čeho tedy vycházíte, že fotbal přežije? Vždyť stát třeba nepomůže.
„Fotbal se bude hrát. Ale může to dopadnout tak, že tady bude sedět pět lidí a bude to řídit. Osekáte všechno, zničíte akademie, zničíte státní reprezentace. Uděláte reprezentaci jenom jednu, zničíte ženský fotbal. Ale bylo by to asi špatně.“
Liga nikdy nedrží celá spolu
Pojďme k valné hromadě. Před ní se hodně řešila vaše schůzka s Danielem Křetínským. O čem byla?
„Noviny napíšou titulek a tři čtvrtě republiky tomu věří. Ale dohoda s Danielem Křetínským nebyla žádná. Já se s doktorem Křetínským setkávám vždy, když už je zle, a to ve všech možných případech. Já musím říct, že to je velmi inteligentní člověk a vnímá mě. A já vnímám jeho. Takže doktor přišel s nějakým návrhem, já ho odmítl. Dohoda ve smyslu: Malík předseda a Berbr místopředseda nebyla žádná. Vysvětlili jsme si tam některé věci, které se týkají mého postavení, amatérského fotbalu a samostatné ligy, tam jsme se shodli. S doktorem Křetínským si kdykoli sednu. Kdykoli.“
Návrh, který jste nepřijal, zněl jak? Abyste zmizel z fotbalu?
„Přibližně takhle to znělo.“
Na tiskovce pár hodin po této schůzce jsem se vás ptal na stejnou otázku, a vy jste řekl, že po vás pan Křetínský nic takového nechtěl. To jste si tedy vymýšlel?
„Ne, ne. On mi sdělil návrh někoho jiného. Že by to byl jeho návrh, to nebyl.“
Pana Tvrdíka ?
„O panu Tvrdíkovi nebudu mluvit, protože ho fakt neznám. Nikdy jsem s ním nejednal, nemluvil, nemá smysl, abych to komentoval.“
Jaký byl ten návrh? Říká se třeba, že vám nabízeli odstupné.
„Ne, ne. Vůbec ne. To jsou výmysly, spekulace. Nesmysl.“
Ještě ke Křetínskému. Jak vysvětlíte, že jste vy i on podporovali pana Malíka? Bývá to prezentováno jako důkaz vaší tiché dohody.
„Vezmu to za druhý konec. Musíte si uvědomit, kdo byli ti další dva kandidáti. Mně se líbil Libor Duba, znám ho léta a myslím, že to může být jeden z mých nástupců. Na druhou stranu přišel strašně razantně a byl neznámý pro lidi. Pak Petr Fousek. Já ho znám asi pětadvacet let. Hodný kluk, slušný kluk, ale má tři negativa. Zaprvé, nemá charisma řídit tento svaz. Tady na svazu by vznikaly odbojové skupinky, které by nedokázal zvládnout. Zadruhé, já ho znám sice pětadvacet let, ale neznám jeho jediný názor na nic. On mluví tak strašně krásně diplomaticky, že nevím, o čem mluví. To je problém druhý. Zatřetí, co provedl při své kampani, že řekl, že nechce balkanizovat český fotbal, to je jako když skočí do Macochy. Já to vysvětlím – při dnešní struktuře UEFA, kdy předsedou je Slovinec, jeho pravá ruka je Srb a jeho levá ruka je Slovinec, tři Balkánci, a náš kandidát řekne tuto věc, tak při jeho volbě jsme na desetiletí ohroženi. Tudíž vychází Malík. Že ho chtěla i Sparta, to já neovlivním.“
Ještě před samotnými volbami jste se měl potkat s Křetínským, Tvrdíkem, Svobodou, Zlámalem. Je to tak?
„Ano. Oni mě nějakou esemeskou pozvali na jednání.“
To měl organizovat Dušan Svoboda.
„Jo. A já jsem ho odmítl.“
Doslechli jsme se, že byla schůzka zrušená kvůli tomu, že jsme o ní napsali.
„Ne, to je blbost.“
A setkal jste se potom s někým?
„Nesetkal jsem se s nimi. Nedošlo k ničemu. Myslím, že LFA udělala strašidelnou chybu, když vydala den před volbou prohlášení. To bylo naprosto nepravdivé. Oni se sešli, pak vyšli ven a mně okamžitě volá jeden, druhý, třetí klub a říkají: My s tím nesouhlasíme, jsou to nesmysly. Takže to je prohlášení za LFA, ale souhlasí s ním jen čtyři pět klubů. Heleďte, já jsem padesát let ve fotbale a asi dvacet šest let dělám volby. A vím, že liga nikdy, nikdy nedrží spolu. A nikdy držet spolu nebude. Ty kluby spolu soupeří, každý chce vyhrát, nemají jednotného lídra, protože ho ani mít nemůžou. Liga je naše výhoda.“
Hrajete si s nimi? Z vašich mediálních výstupů byl znát příklon k Danielu Křetínskému, čímž jste vrážel klín mezi něj a Jaroslava Tvrdíka.
„To si myslíte vy. (usmívá se) Vysvětlím to trochu jinak: Když CEFC začala dávat peníze nároďáku, já už jsem byl místopředseda. Nebyl problém. Když Pelta ohlásil kandidaturu s tím, že chce jít s Berbrem, nebyl problém. Nikdo nevystupoval. Pak Peltu zadrželi a okamžitě se objevilo, že největším problémem je Berbr. Každý před volbami využívá to, co má k dispozici. Každý. (důrazně) To znamená také protistrana – i já.“
Jak silně cítíte tlak od profesionálních klubů, že vaše pověst škodí fotbalu, že se kvůli vám hůř shánějí sponzoři?
„Dneska je pět profesionálních klubů z české části, které stojí proti mně. Zbytek stojí za mnou. Pět. A musíme si říct konkrétní věci. Pověst je jedna věc, ze mě udělali symbol novináři. Tvrdím, že to tak je. Řekněte za poslední dva roky, co jsem udělal špatně. Kterou smlouvu jsem špatně podepsal, komu jsem ublížil, co jsem nezvládl ze svých pracovních povinností? Nikde nic.“
Výhrady k vaší osobě jsou přece především založené na věcech, které jsem dělal v hlubší minulosti.
„Dobře, tak jděte dál. Nemůžete přece říkat, že někdo je špatný, a nemít žádný konkrétní argument. Já třeba pana Tvrdíka neznám a říká, že jsem špatný. Já bych přece podobně mohl mluvit o něm.“
On se logicky odráží od korupčních kauz z hlubší minulosti, třeba kauzy s panem Packertem (údajná žádost o úplatek přímo během fotbalového zápasu z doby Berbrova pískání). K vaší pověsti se ale ještě dostaneme. Dělalo vám to těžkou hlavu, že profesionální kluby na vás útočí? Bál jste se, že to máte nějak nahnuté, nebo jste si řekl, že to je maximálně třicet dva hlasů proti?
„Ani tolik to není. Jedná se o českou komoru. Já drtivě spoléhám na českou komoru a vím, že nepodlehneme Ligové fotbalové asociaci. Nepodlehneme. Čím víc do mě budou bušit, tím víc budu držet. Protože když chcete někoho odstranit, tak mu musíte najít únikovou cestu. A ne že ho zaženete do kouta a budete na něj střílet. To je úplný nesmysl.“
Pokud měl tedy pan Tvrdík nějaký zájem, tak to vzal za špatný konec?
„Nevím, nebudu ho hodnotit. Vůbec.“
Říkáte ale, že taktika na vás nebyla zvolena správně?
„Musíte si uvědomit, jaký je vztah v tom fotbale. Já jsem dohodl s profesionálním fotbalem rámcovou smlouvu, to znamená odtržení. Ovšem ten vztah mezi profesionálním a amatérským fotbalem je antagonistický. Není příjemný. Za mnou drží ta obrovská skupina amatérského fotbalu, a jestliže tamti nadávají na mě a ze mě dělají ďábla, tak zároveň militarizují tu obrovskou skupinu lidí. Militarizujou.“
Velkou roli při vyjednávání hrál argument profesionálních klubů, že by finančně pomohl amatérskému fotbalu. To bylo v době, kdy hrozilo, že nebudou žádné dotace. Pak je ministerstvo slíbilo zpět v plné výši. Byl to zlom ve váš prospěch?
„Tak to je úplný nesmysl. Kdyby profesionální fotbal chtěl podpořit ten amatérský, tak se vzdá rámcové smlouvy. Ale na ní trvá. Na jejím základě chce od amatérského fotbalu pořád sto milionů, chce, abychom nadále platili klubům v dosavadní plné výši. Takže půjčka od profesionálního fotbalu je úplný nesmysl a není to pomoc amatérskému fotbalu.“
Na samotné valné hromadě se jako důležitá ukázala příhoda s nenaplněným členstvím devatenácti profesionálních klubů. Nedošlo ke zbytečnému vyhrocení tím, že jste neumožnili, aby se Olomouc a Ostrava účastnili hromady?
„S tím ať na mě nikdo nechodí, ani Standa Kaláb (předseda Olomouckého KFS). Než jsem jel na velkou valnou hromadu, měl jsem za sebou devět malých. Devět. V okresech a krajích a na každé se něco stalo. Někoho nepustili, někdo neměl lístek, někdo chtěl jiný program. Teď přijdete na tu velkou a právník mi povídá, že devatenáct klubů to má v pytli. Já mu říkám: Musíme to udělat tak, aby se ti lidé dali zaregistrovat a aby hlasovali, protože jinak to je průser jako blázen. Já jsem přes telefon dával zprávu svým lidem, aby odhlasovali, že mohou hlasovat. Největší divadlo proti nám vytvářel pan Konečný z Olomouce. Přitom ten to věděl od sedmi hodin ráno od sekretářky právního oddělení, že to má špatně. Proč to neopravil v osm, v devět, v deset? Dneska si přečtu, že nás žaluje, Tak ať nás žaluje, Ale přece není možné, aby lidé, kteří přijdou na valnou hromadu FAČR, nebyli jeho členy. Pro nás jsou stanovy biblí. Já uvažuju obráceně. Představte si, že bychom to nechali být, vyhrál by Malík a někdo by přišel s tím, že devatenáct klubů nebylo ve FAČR. To by se nám to celé shodilo. Uvažujme logicky.“
Mělo to vliv na průběh?
„Jestli to mělo vliv na Standu Kalába, tak je mi ho líto. Ale není prostě možné, aby to do hodiny měli všichni, ale pak někdo přišel za hodinu a půl a neměl to. To je prostě nedůvěryhodné. Já myslím, že jsme se zachovali správně, když jsme je už nepřipustili.“
To už bylo vaše rozhodnutí?
„Já jsem seděl za předsednickým stolem a dostával jsem sms: Nepustíme všech těch devatenáct. Ale to jsem věděl, že je naprosto špatně, protože liga potřebuje hlasovat. Ale jestli to někdo ví od sedmi a nedá si to do jedenácti do pořádku… Já jsem ale dával pokyn pustit. U Baníku a Olomouce to už však bylo totálně zavřené a tam už jsem žádný pokyn nedával.“
Kluci z Moravy udělali jednu smrtelnou chybu
Bude další valná hromada. Budete vyhledat cestu k Moravě?
„Valná hromada bude až po politických volbách. Chceme, aby se usadila ministerstva, takže to vidím až na začátek prosince. A já Moravu nebudu kontaktovat. Nejsem ve stavu, že bych to měl být já, kdo by za nimi měl chodit.“
Cítíte, že byste pro ně byl červeným hadrem. I kvůli výrokům o Asiatech?
„Jestli jsem pro ně červeným hadrem, tak je mi jich líto. Ale jim do našich nominací nic není.“
Berete to od nich marketingově? Ve stylu: My jsme ti, co přemohli Berbra?
„Jasně. Stoprocentně. Oni se k nám chovali strašně, sprostě, uráželi nás. Ale nad to se dokážu povznést. Jestli mají radost, že se nezvolil předseda, fakt je mi jich líto.“
V důsledku toho UEFA prý tlačí na zrušení dvoukomorovosti, už si vyžádala stanovy. Jaký čekáte vývoj?
„Tak. Kluci z Moravy udělali jednu smrtelnou chybu. Tím, že chtěli vyměnit mě za provolbu Malíka. Možná si to teďka neuvědomují, ale je to na desetiletí jejich smrtelná chyba. Zdůvodním proč. Zaprvé, příšerně radikalizovali českou stranu. Radikalizovali. Zadruhé, tento požadavek bychom nikdy nepřijali, i kdybychom nominovali King Konga. Protože pak by přišli a nechtěli by Libu, Votíka, kohokoli. Prostě totální nesmysl. Zatřetí, bylo mi líto Petra Fouska, protože během deseti vteřin mi bylo jasno, že prodají kohokoli, kohokoli za jakýkoli nesmysl. Začtvrté musím říct novému kandidátovi, že jim nemůže věřit, protože udělají znovu podraz na jakéhokoli kandidáta a budou ho chtít prodat za peníze, za nějaké jméno. Je to nestabilní struktura.“
A teď ten systém a jeho případné zrušení.
„Komorový systém je totální anachronismus. Nehodí se do této doby a česká strana bude chtít, aby se zrušil. To byla ta příčina toho, že se nezvolil předseda. V komorovém systému nejde o fotbal. V tom jde o funkce. Já to zopakuju: nejde o fotbal, jde o funkce. Komorový systém je vždy, že menšina vydírá většinu. A zopakuju to: menšina vydírá většinu. Teď si řekneme, jak to skutečně je. Morava v dnešním systému má své soutěže, své zástupce, má stejné počty jako Češi. Takže jsme rozdělení na Čechy a na Moravu. Ve finále jde pouze o jednu osobu, což je předseda. O jednu osobu. A jestliže tam se nechtějí domluvit, tak je nutné udělat všechno pro to, aby se to změnilo. Já neberu Moravě funkce, neberu jí, aby si řídila Moravu. Ale vadí mi, že nejsme schopni zvolit předsedu, když ve třetím kole má jeden kandidát sto třicet hlasů a druhý sedmdesát. Tak prostě většina má brát ten výsledek, který je. Bohužel to máme takto nastavené a uděláme všechno pro to, aby to tak nebylo. Je pravda, že Eva Pasquier (funkcionářka FIFA) iniciovala předsedu UEFA Čeferina, ten dal zadání a příští týden sem letí legislativci. Vyžádali si stanovy a musí se na tom začít pracovat. Bylo to loni nebo předloni, kdy to Černá Hora musela zrušit, a myslím si, že my dopadneme stejně.“
Mají na to právo?
„Vzhledem k tomu, že to je totální anachronismus, tak na to mají právo.“
Je to tak, že to vzešlo z vaší strany?
„Ne, iniciovala to Eva Pasquier.“
Na váš popud?
„Ne, ale dáváme k tomu názor, který vám tu říkám.“
Jak to jde fakticky udělat?
„Zastaví vám všechny peníze, když to nezrušíte, čímž vás úplně ochromí. Takhle to udělali v Černé Hoře. A to si prostě ti kluci musí uvědomit, že my jim nebereme jejich stranu. Já bych nechtěl řídit moravskou stranu, ani za peníze. Ale my přece potřebujeme hlavu. Já mám třeba strašně rád Standu Kalába nebo Karla Kulu, ale co předváděli na valné hromadě, to mi připadlo, že nevědí vůbec, o čem to je. Ten svaz potřebuje tu hlavu. Oni ve finále udělali to, že mě mají teď tady. A to není dobrá zpráva pro Moravu, že mě tady teď mají. “
Je reálné, že by změna proběhla ještě do letošní mimořádné valné hromady?
„Je to možné.“
A reálné?
„Z české strany je to naprosto reálné. My žádné anachronismy nepotřebujeme. A jsme schopni se domluvit. Já garantuju Moravě, že jim nechám jejich místa, já potřebuju odblokovat jenom předsedu. Je to strašně jednoduché. Já potřebuju hlavu vůči UEFA a partnerům a bohužel jsem zjistil, že jim je to jedno. Oni potřebují jenom ty malé věci, sto padesát tisíc na něco, pak jít na fotbal a na párek, rozumím tomu, chápu to. Ale my potřebujeme tu velkou věc.“
Kdybyste tam vy přitáhl toho King Konga, kolik lidí by mu dalo hlas v Čechách?
„Mezi osmdesáti a devadesáti. Teď jsem byl hrdý, že jsme měli sto deset hlasů pro Martina Malíka.“
Už jste o tom několikrát mluvil. Jak se v čase vzala ta vaše moc nad českou komorou?
„To je jednoduché. Když se mě někdo zeptá, tak čeká, že řeknu něco důležitého. Já se teď zase přirovnám k Petrovi Fouskovi třeba. Já jezdím od malých vesnic až po ligu. Řekněte mi, který okresák viděl Petra Fouska někde? Rozumíte mi, já ty lidi znám, znám jejich manželky, děti, umím mluvit slušně, sprostě, dokážu se vcítit. Jezdím za nimi, mluvím s nimi. Jsem tu x let. Otázka jiná je, jak je to vnímáno zvenku, vy mě popisujete jako ďábla, a ty lidi to vnímají, ale oni nevědí, co dělám. Pro ně jsem špatný. Ale ti lidé z fotbalu to vědí. Proto ty hlasy jsou. Dodržuju dohody, a to se mi vždycky vyplatilo.“
Dotace? Neznám žádného archanděla Gabriela
Kromě komunikace používáte i nějaký jiný způsob, kterým si zajišťujete přízeň? Ekonomický, nátlakový, vlivový?
„To je otázka na ty kolem mě.“
Tak třeba známý případ dotace Pardubice. Vy to berete jako politiku v rámci možného?
„Přesně tak. Zeptám se úplně normálně. Představte si, že někam pošlete dotace a řeknete jim: Pošlete to soupeři. Řeknete to?“
Vy byste neměl koukat, kdo je s vámi, ale kdo to více potřebuje. Takhle nepřemýšlíte?
„To mi jednoho přiveďte, kdo takhle uvažuje. Ve škole se snaží každý prosadit své dítě, v nemocnici chce každý lepší pokoje, ve fotbale chtějí zvítězit. Neznám žádného archanděla Gabriela.“
Když mluvíte o Moravě, jaký je váš odhad toho, co se bude dít na mimořádné valné hromadě? Máte v hlavě scénář toho, co budete dělat?
„Já osobně budu pracovat, pak se pojedu podívat na Tour de France, pak budu zase pracovat. Pro mě je primární udržet českou komoru a všechno se bude odvíjet od toho, jestli se to povede. Když ji udržíme, budou muset oni jednat s námi.“
Existuje riziko, že ji neudržíte?
„Velmi malé.“
V čem spočívá?
„V úplatcích.“
Můžete to rozvést?
„To je jednoduché. Přijde někdo a bude chtít delegátovi zaplatit, aby dal hlas někomu jinému. My jsme ale nastavení komunikačně tak, že si to zjišťujeme. Víme, kdo a kam přišel.“
Takže se tyhle pokusy dějí?
„Dějí.“
Konkrétně z moravské strany?
„Konkrétně vám neřeknu nic. K moravské straně se nebudu vyjadřovat, ale byly snahy i na české straně. Ti lidé si ale vybírají špatné kandidáty.“
S Peltou jsme se nikdy nepodvedli a bude to můj kamarád
Po valné hromadě jste říkal, že do té mimořádné zůstane kandidátem české strany Martin Malík. Platí to pořád?
„Začnu obráceně. Petr Fousek je pro českou stranu mezinárodně skokem do Macochy, takže nepočítám s tím, že by ho postavila. Martin Malík se mi v tomto momentu zdá nejpřijatelnější vůči partnerům, Evropě i vůči amatérskému fotbalu. Otázka je, jak ho přijme profesionální fotbal. Jménům, která jsem zaslechl po valné hromadě, vzkazuju jen jedno a to samé: Kdyby se ti lidé náhodou provolili, budou tady muset pracovat. Jména, která jsem slyšel, nejsou pracovitá.“
Prozradíte nám je?
„To nemůžu. To bych je diskvalifikoval předem.“
Připadá vám Martin Malík jako charismatická osobnost? Nám moc ne.
„Ale to byste ho museli vidět na poradách. FAČR dnes vedou Berbr, Řepka, Malík, každé pondělí ráno se tady setkáváme a rozhodujeme o tom, co se bude celý týden dělat. A musím říct, že je naprosto razantní. Byli byste překvapení. Oni nás dávají dohromady, že jsem ho vymyslel a že bych ho řídil. Zaprvé jsem ho nevymyslel, jednou po volbách vám řeknu, kdo to byl – to omdlíte. A zadruhé: Já jsem typ člověka, který nepřesahuje své nadřízené. Nikdy. Vždycky je respektuju, respektoval jsem i Mirka, i když přišel s krávovinou. Měli jsme občas sezení, kdy jsme se oba dívali na zem, ale já nepřesahuju lidi, kteří budou řídit svaz. Fakt je to strašně složité.“
Jaký byl váš vztah s Miroslavem Peltou?
„Nikdy jsme se nepodvedli. To je rozhodující. Nikdy.“
Je vám ho teď lidsky líto?
„Je to můj kamarád a bude to můj kamarád.“
Když pro něj přišla policie, hned jste věděl, že to může být až takový průšvih?
„Ano. Protože v politice, ve firmě i ve spolku, když vystřelí do hlavy, je to vždycky průšvih.“
Taky to mohlo proběhnout tak, že policie něco prohlédne a po dvou hodinách zmizí. Tuhle variantu jste si nenalhával?
„Takhle jsem neuvažoval. Není to dobrá otázka ani dobrá odpověď.“
Mluvil jste s Miroslavem Peltou po jeho propuštění z vazby?
„Ne. Ale já můžu, protože já nikde nesvědčím, takže bych mohl být kontaktní osobou.“
Bál jste se, že se tohle vyšetřování dotkne i vás?
„Každej se bojí.“
Důvodně jste se bál?
„Heleďte, i když si o mně myslíte, že jsem ďábel, já vím, že za poslední čtyři roky jsem neudělal vůbec nic, za co by mi mělo něco hrozit.“
To říká advokát Miroslava Pelty Bronislav Šerák o svém klientovi taky. Ten se podle něj pohyboval ve stejném území jako jiní lobbisté.
„Ale v tom má pravdu. Četl jsem rozhovor s nějakým jiným sportovním šéfem a ten říká, že lobbing je ve sportu úplně normální, jinak peníze neseženete. Já jsem je ale nikdy nesháněl – s ministryní, s Kratochvílovou , se Sobotkou , s Babišem jsem nikdy nejednal… Fakt jsem dělal fotbal a lidi tady.“
Miroslav Pelta řekl, že kdyby vás chtěl odstranit z fotbalu, musel by vás vzít a museli byste spolu skočit ze skály. Nemůže to teď udělat?
„To je hezké. To by byl už druhý do Macochy. Já nevím… Ne.“
Nepřipouštíte to, protože není za co vás chytit, nebo protože si vzájemně věříte?
„Obojí.“
Jaká je vaše budoucnost ve fotbale? Vy jste připustil po valné hromadě, že jste uvažoval o tom, že se stáhnete.
„To já uvažuju pořád, a řeknu to z jednoho prostého důvodu. Dneska je česká strana maximálně stabilizovaná. My jsme měli asi sto deseti hlasů při volbě předsedy, což jsme nikdy nedosáhli. Je fakt, že mě berou jako lídra české strany. Já už bych asi nechtěl další čtyři roky, ale chtěl bych, aby ten poslední rok se za mě dovolil někdo jiný. Já bych s ním jezdil a představoval ho. Normálně zbývá na infiltraci nového člověka nějakých osm týdnů, aby ho ta fotbalová společnost přijala. To je strašně složité. Já bych chtěl, aby česká komora zůstala pevná, jako je, a měla rok na to, aby přijala nového člověka, který přijde za mě.“
Kdo to může být? Jan Jílek, Miroslav Liba?
„Například tito dva, nebo třeba Libor Duba.“
Komise rozhodčích? Jen říkám, že by to měl řídit Čech
Tématem posledních dní je setrvání Michala Listkiewicze na místě předsedy českých rozhodčích. Vy si ho obecně nepřejete. Proč?
„Protože si myslím, že to má řídit Čech.“
To je jediný důvod? I Miroslav Pelta říkal, že mezi vámi v téhle věci bylo velké pnutí.
„Ne, nebylo. Je samozřejmé, že komisi rozhodčích spojovali se mnou, protože ji čtyři roky vedla Dáša. Ta se mimochodem před týdnem stala místopředsedkyní komise rozhodčích UEFA, což je famózní diplomatický úspěch. Já jsem ji tlačil, aby komisi opustila, už rok před tím, než ji opravdu opustila. Na půl roku přišel Míra Tulinger, staly se věci, které se staly… Já jsem to byl, kdo šel za Mírou Peltou. Říkal jsem mu: Já se potřebuju dostat úplně pryč od komise rozhodčích. Za rok budou volby a já potřebuju, aby mi česká komora věřila. Ne aby si mysleli, že ovlivňuju Spartu, Plzeň, Slavii, Slovácko… Míra řekl: Já někoho najdu, ty se mi do toho nemotej. A tak si postavil komisi – je, jaká je. Ale žádné pnutí mezi námi nebylo. Já pouze říkám, že to má řídit Čech.“
Máte pro to nějaký důvod?
„Mám, ale ten se nedá ventilovat. (směje se) Pro mě je problém, že Listkiewicze nechtějí doma, a my ho chceme. Kdyby byl famózní, chtěli by ho doma.“
Přesto jste minulý čtvrtek, v roli jakéhosi úřadujícího předsedy, pomáhal shánět sponzora na jeho plat. Proč?
„Protože dohoda s Ligovou fotbalovou asociací (LFA) byla, že dostane šanci na dva roky.“
A vy to ctíte, ačkoli s tím nesouhlasíte.
„Tak. Já ctím dohody. Jo.“
Probíhalo ještě před Fortunou nějaké jednání mezi vámi a Dušanem Svobodou, šéfem LFA?
„Ano. Mluvil jsem se Svobodou a dohodli jsme se, že Listkiewiczově komisi prodloužíme mandát o jeden rok. Pak probíhala jednání s Fortunou. Ve čtvrtek já, pak pánové Zlámal, Tvrdík, Svoboda, Řepka. Řešit se to muselo, protože všechna oddělení musejí stáhnout svoje rozpočty o osmnáct procent, takže se muselo sáhnout i do ekonomiky komise rozhodčích. Pan Listkiewicz tady má ještě jednoho Poláka, vůbec nevím, jak se jmenuje, který pobírá tisíc pět set eur, pan Listkiewicz čtyři tisíce sedm set. Tudíž nás stojí šest tisíc dvě stě měsíčně. Pak něco na bytu pana Listkiewicze… My jsme mu proto napsali, že mu tyhle věci nebudeme vyplácet, protože na to nemáme. Necháme mu pouze auto a CCS, uděláme to tak, jak to je na FIFA. Tam musíte mít svoje auto, svůj benzin, svůj byt…“
Nenapadalo vás v téhle situaci, kdy s Listkiewiczem vnitřně nesouhlasíte, řídíte asociaci a navíc tu je potíž s výší jeho platu, že to povedete směrem k ukončení spolupráce?
„Ne, já to tímto směrem vést nemůžu a ani se do toho nemůžu nechat zatáhnout. Zase by celý národ stál proti mně, že jsem něco zpunktoval. Tak ať to drží, jak to je.“
Myslíte, že za rok by to zase měl vést český předseda?
„Já si to myslím. Na sto procent. Já už bych teď dal nejraději Petra Mlsnu (současný místopředseda komise)…“
…i přesto, že na valné hromadě kopal za opačný tábor, profesionální kluby ho proti nominovaly jako kandidáta na místopředsedu za Čechy?
„To je jedno. Mě dokonce mrzí, že nedošlo k té volbě… Ale s komisí to za ten rok bude tak, že podle rámcové smlouvy budeme jednat mezi výkonnými výbory FAČR a LFA. A tam musí dojít ke shodě. Pak si musíme skutečně vážně říct, co je pro nás mezinárodně správně. Teď to bereme vnitřně. Bojují spolu Sparta, Slavia a Plzeň, mele se to mezi nimi… Ale komise rozhodčích má i mezinárodní charakter. Ten my dneska pomíjíme. Teď čekáme na dopis z UEFA, protože tady byla kontrola. Bohužel nám tam podle prvních informací hrozí, že nám za práci komise rozhodčích vezmou sto tisíc eur.“
Za co?
„Počkáme na ten dopis, co tam bude.“ (usmívá se)
Takže komise nějak pochybila?
„My komisi děláme jen tím způsobem, koho nasadí do kterého zápasu na ligu. Jenže ona má práci i směrem ke vzdělávání, mezinárodní práci… Tam jsou věci, které byla UEFA zkontrolovat – a teď čekáme na ten dopis.“
Vadí třeba, že se nikdo z komise neúčastní programu UEFA RAP, který vzdělává rozhodčí?
„Třeba. Ale to jsou maličkosti. Problém je, že z té kontroly se evidentně ukázalo, že komise je závislá na klubech. To je ten problém. A Berbrovi je to úplně jedno. Pro mě je teď komise problém číslo třicet šest. Pro kluby sice number one, ale já potřebuju zajistit, aby tady na asociaci fungovali lidi, aby si z toho nedělali socialismus.“
Komise je závislá na klubech, říkáte. Naznačujete, že konkrétní kluby platí konkrétní osoby v komisi rozhodčích?
„To neříkám. Vezměte to logicky. Co zajímá klub? Když budete mít v komisi svého člověka, bude vás zajímat to, abyste se dozvěděli o dva dny dřív, kdo vám to píská. Nebo mu nadiktujete, koho byste chtěl. Ve finále se stejně trefíte do dvou jmen, to je všechno. Přitom dneska ti kluci nedělají nic takového, že by šli a propíchli soupeři kopím záda. Chybovost je stejná, jako bývala, nic se nemění. Děláme z toho zbytečně tyjátr.“
Vy jste u kontroly UEFA byl, nebo znáte její průběh přes Dagmar Damkovou ?
„Ne. Bylo tam nějakých patnáct lidí. Brali si jednoho po druhém, vyslýchali je – Listkiewicze, členy komise, rozhodčí. Na to byl vyčleněný nějaký Řek, který to vedl. Bude to trošku složitější. A má to i mezinárodní dosah.“
Byla to běžná kontrola, nebo přišla po nějakém podnětu?
„Je to běžná kontrola, která se dělá, protože vám UEFA dává ročně sto tisíc eur na to, abyste pracoval. A já se teď bojím, že o ně přijdu.“
Kdo kde píská je můj třicátý šestý problém
Mluvíte o pochybení komise, přitom jaro proběhlo bez skandálů, nic velkého se neřešilo. Jak to vnímáte?
„To, že se nedělo nic velkého, děláte vy. Buď o tom píšete, nebo o tom nepíšete. Já bych na jakoukoli komisi rozhodčích mohl napsat disertační práci. Ale nebudu o tom mluvit, protože nechci.“
Podle vás se tato sezona nevymykala směrem k lepšímu?
„Ne, je to úplně stejný. Chybovost je stejná.“
Co zápasy Plzně v předchozích sezonách, o kterých mluvilo jako o podezřelých, například kvůli počtu penalt v její prospěch? Nebo v minulé sezoně zmatky Tomáše Kocourka v zápase Dukla–Sparta, který sparťanům zachoval šanci na titul?
„Teď byla velká chyba v zápase Slavia–Sparta. Sparta se popravila penaltou. Ale to k tomu patří, je to normální. Ať kluby nevyšilují. Anebo dejte všude videa a bude to jako v hokeji – a je to.“
Necítíte, že poklesla tendenčnost chyb?
„Ne. Vy si myslíte, že dřív se rozhodovalo tendenčně?“
Leckdy to tak vypadalo. Třeba v případě té Plzně.
„Když to napíšete, tak to tak je. A když to nenapíšete, tak to tak není. Vypadalo…“
Ano, vypadalo. Jinak to bez důkazů napsat nejde.
„Tak mě s tím teďka netrapte. Já se občas jdu podívat na ligu v Plzni, jinak ji nesleduju, nevím, kdo kde píská. A znovu opakuju, je to pro mě třicátý šestý problém. Nechte mě teď zúžit svaz.“
Z toho, co říkáte, to vypadá, že s Michalem Listkiewiczem nemáte žádný vztah, přitom on prezentuje, že se z mezinárodních komisí dobře zná s Dagmar Damkovou. Ani přes ni v kontaktu nejste?
„Ne, vůbec. Distancuju se od téhle komise. Mírovi jsem to slíbil a dodržím to.“
A jak hodnotíte její odbornost?
„To nebudu vůbec komentovat. Počkáme na ten dopis. Čekáme ho každým dnem. Dostali jsme avízo, že se k nám dostane ještě před výkonným výborem.“
Dášu to tady šíleně ubíjelo
Když jsme u sudích, jak teď probíhá kauza s Liborem Kovaříkem a dalšími, kteří vás kritizovali v médiích?
„Probíhá to. S polomanželkou (Dagmar Damková) jsme zažalovali pět subjektů, na čtyři je to nařízené, na pátý to ještě nezačalo.“
Proč vlastně říkáte o Dagmar Damkové, že je polomanželka?
„Protože se jmenuje jinak.“
A je to vaše manželka, nebo ne?
„Je to manželka, brali jsme se ve Spojených státech. U Míry Kříže na Miami. On byl můj svědek.“
Ten pátý subjekt, u kterého to ještě nezačalo, je pan Vízek ?
„To je pan Vízek. Probíhá to a budu v tom pokračovat až do Štrasburku. I kdyby to mělo trvat deset let.“
Neobáváte se toho, že když prohrajete, přijdete o část své síly ve fotbale?
„Až prohraju, tak už tady nebudu.“
Libor Kovařík říkal, že jste nad rámec svých kompetencí ovlivňoval práci komise rozhodčích.
„A jak? To je přesně to, proč ho žaluju. Je to nesmysl.“
A vaše věty jako Vydeletuju tě do deseti vteřin?
„Nesmysl.“
Takže jste nenasazoval rozhodčí do zápasů…
„Ne. Heleďte, my jsme bydleli v Plzni a já samozřejmě chápu Spartu a Slavii. Když někdo bude bydlet u Bohemky, bude se o něm říkat, že fandí Bohemce. Dáša je moje polomanželka, tak mají pocit, že všechno řídím, že jsem nasazoval. Musím ale říct, že její psychické stresy, když se někde blbě pískla nebo nepískla penalta, když se něco stalo, byly děsivé. Proto jsem chtěl, aby šla od toho pryč. Chtěl jsem, aby se soustředila na mezinárodní scénu, protože tam má budoucnost. Tady ji to šíleně ubíjelo. A mě taky.“
Takže na tom, že jste o moravských rozhodčích mluvil jako o Asiatech, jak jste organizoval, u koho si pojistí auta a tak dále, na tom není nic pravdy?
„Ať řekne soud. Uvidíme.“
To skončí jako tvrzení proti tvrzení.
„Nechtějte po mně žádné sáhodlouhé odpovědi, právnička mi radila, abych o tom nemluvil.“
A co vám vadilo na vyjádřeních Ladislava Vízka?
„Jestliže říká, že jsem gauner, musí mít důkazy, v čem jsem gauner. Tak ať to dokáže. Já jsem Vízka nikdy neurazil, nemohli jste si přečíst, že bych o něm něco řekl. A když to ten druhý říká, tak ať to dokáže.“
Řídící komisi pro Čechy ovládáte vy, nebo Dagmar Damková?
„Tu řídí sekretář Jan Hořejší. (směje se) Myslíte, že v pozici, v jaké teď jsem, mám čas řídit Řídící komisi pro Čechy?“
A v době, kdy jste měl víc času?
„Co si představujete pod řízením Řídící komise pro Čechy?“
Jednoduše se ptám, jestli v jejím fungování překračujete nebo jste překračoval své pravomoci.
„Já mám pravomoc chodit do všech komisí a tahle pode mě patří. Myslím, že jsem byl na dvou ze šesti jejích zasedání. Když je před volbami, tak tam jdu.“
Protože se to vyplatí.
„Protože se to vyplatí.“ (směje se)
Co řeknete na obvinění některých klubů z nižších soutěží, že vám v nich musí platit takzvané jízdné, aby nesestoupily?
„Co s tím uděláte, když já teď o vás řeknu, že jste na mně chtěl peníze? Řekněte mi, co s tím uděláte.“
Budu se bránit soudně. Budete muset dokázat, že to je pravda. Proč jste tedy nežaloval ty kluby, které vás nařkly z vybírání jízdného? To je přece horší obvinění, než že ovládáte komisi rozhodčích.
„Já nevím. Já si myslím, že tamto (Kovařík a spol. – pozn. red.) už přesáhlo všechny meze. Kdybych měl žalovat každého, kdo něco řekne… Vzal jsem si advokátku Gavlasovou, ta mi radí tohle, přizpůsobil jsem se. Každou věc, kterou kdo řekne do novin, neřeším.“
Nám je jasné, že se nám nepřiznáte k tomu, že vybíráte jízdné v botelu Admirál. Ale jaká je tedy podle vás motivace těch lidí, kteří to o vás říkají?
„Nenávist.“
A její důvod?
„Tam někdo písknul nebo nepísknul s Klatovy nějaké dvě penalty... Dneska je to jednoduché – jestliže v Opavě, Českém Brodě nebo Jindřichově Hradci nepísknou penaltu, můžou za to tři lidi: Pelta, Berbr a Damková. Znají ti lidé někoho čtvrtého z fotbalového svazu? Neznají. Největší ďábel je Berbr, ten může za penalty v Českém Brodě, Uherském Hradišti, na to jsem zvyklý. Tak za ně můžu, no. Takhle to je. Když hrály Klatovy, z mého kraje, bylo jednoznačné, že jsem k tomu dal pokyn já. Takhle to je jednoduché.“
Pak ale jde o to, nakolik za to opravdu můžete. Třeba případ klubu Malše Roudné, to je opravdu velká náhoda…
„A co s tím uděláte?“
Nic s tím neuděláme. Zeptáme se vás, jestli jste v tom měl prsty.
„Neměl jsem v tom prsty.“
U StB jsem dělal Němce a Izraelce
Netajíte se tím, že jste v minulosti spolupracoval s StB. To také přispívá k vaší pověsti Ďábla, jak sám říkáte.
„Já vím. Poslouchejte, dneska je to čtyřicet let, já si na to úplně matně pamatuju. A to teď nelžu. Dřív byla veřejná bezpečnost a státní bezpečnost. A pod státní bezpečností dneska lidi vidí jen vyslýchání Havla . Jenže tak to nebylo – pod státní bezpečností byla i ochrana letišť. Já jsem dělal u dnešní BIS. Jestli budou za čtyřicet let trápit lidi, kteří dnes dělají u BIS, tak jim gratuluju.“
Jde o to, jestli lidi, co jsou dnes u BIS, vyslýchají Havla…
„No jo. Musíte si uvědomit, jak to tam tehdy bylo: Někdo dělal směrem ven, někdo dovnitř, někdo chránil letiště, někdo dělal ekonomiku. Zajímavé je, že nenapíšete, že jsem odsoudil vstup sovětských vojsk na naše území a dělal jsem dva roky závozníka na avii. Kdo z těch, co mě kritizují, to řekl?“
Nám totiž přijde, že jste spíš pyšný na to, že jste dělal pro StB, než na to odsouzení vstupu vojsk. Používáte to, abyste svou pověst ještě přiživil, ne?
„V těchto dnech se mi ta minulost hodila. Vydržíte neskutečný tlak. Protože tam byl tlak vnitřní i venkovní.“
A co jste u StB dělal?
„Němce a Izraelce.“
A když někdo říká, že si vymýšlíte a že jste byl jenom řidič?
„To je Popper (bývalý rozhodčí a rovněž pracovník StB – pozn. red.). Ať si říká, co chce, mně je to jedno. Já tam byl krátce.“
Používáte to pro posílení svého image člověka, který leccos umí, s leckým se zná, na leckoho něco ví? Když řeknete, že znáte všechny delegáty, znáte jejich ženy a děti, dá se to vykládat dvěma způsoby.
„A proč komplikujete život? Já to nevykládám dvěma způsoby. Vy chcete slyšet něco tajemného, ale v tom není nic tajemného.“
Nechceme slyšet nic tajemného. Jde nám o to, jestli tím, že jste pracoval u StB, podporujete svůj image lecčeho schopného člověka.
„To už dneska lidi nevnímají. Ale řeknu to jinak, jak to říkají někteří, kteří tam pracovali a jsou tady taky: Chodili tam jenom schopní lidi.“ (směje se)
