+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
3. srpna 2017 • 17:30

MŮJ PRVNÍ GÓL: Břevnovskou škváru mám ještě v kolenou, usmívá se Horváth

Autor:
TOP VIDEA
Jablonec - Sparta: Považanec daroval Šuralovi hattrick – Sparta vede 3:0 Jablonec - Sparta: Považanec daroval Šuralovi hattrick – Sparta vede 3:0
SESTŘIH: Frankfurt - Dortmund 2:2. Borussia ztratila dvoubrankové vedení SESTŘIH: Frankfurt - Dortmund 2:2. Borussia ztratila dvoubrankové vedení
VŠECHNA VIDEA ZDE

Zahrál si Champions League na barcelonském Camp Nou, vyzkoušel portugalskou či tureckou ligu. Pětkrát vyhrál tu českou, v níž navlékl i dresy Slavie, Sparty a Plzně. První ligový gól ale bývalý záložník Pavel Horváth vstřelil za Jablonec. „Proti Baníku jsem šel na hřiště kolem 60. minuty, chvilku potom byl volný přímý kop a já to trefil. Matador Roman Sokol mi dal v rámci krátké oslavy pohlavek a běželi jsme na půlku, protože jsme snížili na 1:3,“ vzpomíná Horváth.



MŮJ PRVNÍ GÓL: Břevnovskou škváru mám ještě v kolenou, usmívá se Horváth

„Kdo mě přivedl poprvé na fotbal, si úplně nepamatuji, buď to byl táta, nebo děda, ale hřiště bylo určitě TJ Břevnov v Praze u Strahova. Hrálo se tam na škváře, kterou si moje kolena pořád pamatují moc dobře. Ač to v tuhle chvíli vypadá jako sci-fi, začínal jsem jako levé křídlo. Byl jsem hodně rychlý a hodně hbitý.

V tátově knížce je dost záznamů o mých gólech. Díky jednomu z nich jsem jako malý přestoupil do Sparty. Vstřelil jsem jediný gól Břevnova v zápase se Spartou. Pan trenér Toufar mě na základě toho vzal.

Střílel jsem gól i ve Spartě, trefil jsem se třeba proti Bohnicím, za které tehdy chytal Michal Špit.

Nepamatuji si ale žádnou výraznou euforii. Tenkrát jsem v sobě asi měl tu normální dětskou radost, nebyly žádné svlíkačky dresů, ani velké oslavy. Chvilka radosti, pak hned sebrat balon a dát ještě co nejvíc gólů.

První ligový start jsem si odbyl ve Spartě, ale opravdovou kariéru jsem nastartoval až v Jablonci. V jeho dresu jsem se radoval z premiérového ligového gólu. Bylo to proti Baníku Ostrava. Šel jsem na hřiště kolem 60. minuty, chvilku potom byl volný přímý kop a já to trefil. Matador Roman Sokol, kterému bylo 38 let, mi dal v rámci krátké oslavy pohlavek a běželi jsme na půlku, protože jsme po prvním poločase prohrávali 0:3. A tohle byl gól na 1:3.

Hned potom jsme hráli doma s Drnovicemi a mně se povedlo dát druhý gól. V tu chvíli jsem možná

vedl ligovou tabulku střelců. Myslím, že jsem tím v devatenácti hodně nastartoval kariéru, která potom pokračovala ve Slavii. V jejích barvách si vybavuji gól proti Steaue Bukurešť v Poháru

UEFA na Strahově - přehodil jsem brankáře a balon šel od břevna dolů.

První slávistický gól jsem ale dával v zápase s Budějovicemi z penalty. Luboš Kubík tenkrát kolo předtím na Viktorce Žižkov penaltu neproměnil. A když ji sudí písknul proti Budějkám, dostal jsem v uvozovkách herdu do zad s pokynem: „Tak jdi mladej“.

Postavil jsem si míč na značku a slyšel jsem na té staré slávistické dřevěné tribuně podupávání těch dědečků. Říkal jsem si, že když to nedám, je po mně. Naštěstí jsem se nemýlil.

Nejhezčí gól jsem zaznamenal asi ve Sportingu Lisabon. Dostal jsem za něj i nějakou cenu, tuším, že DVD přehrávač. Za co přesně? Z půlky se mi povedlo přehodit brankáře! Bohužel, byl to první a poslední soutěžní gól, který jsem v Portugalsku vstřelil.

Nezapomenu ani na angažmá v Japonsku. První gól, kterým jsem se tam uvedl, byl fantastický. Hlavně v tom, že ho vidělo z tribun 24 tisíc lidí, na což jsem nebyl z Teplic, odkud jsem do Kobe přišel, vůbec zvyklý. Tenkrát jsem slavil předstíráním hry na kytaru a místní děti si to oblíbily, takže jsem se stal populární nejen gólem, ale i oslavou.

Po návratu do Sparty mi utkvěl v paměti lob, kterým jsem z půlky hřiště v Olomouci přehodil brankáře Lovásika. V posledním kole jsme pak doma hráli s Mostem a slavili double.

Následovala moje plzeňská éra. Na to, že jsem byl záložník, jsem tam dal, myslím, docela dost. Pro mě byl nejlepší můj historický hattrick proti Nomme Kalju, jediný v kariéře. Jeden gól z penalty, dva po krásných střelách z dálky, jedna chytrá a jedna dělo z dvaceti metrů, kdy mi to Vláďa Darida skvěle připravil a já to trefil šajtlí levou nohou, točilo se to od brankáře.

Pamatuji si i na branky v Poháru UEFA, kde jsem, pokud se nepletu, byl nejstarším hráčem, který v té soutěži dal gól - Akadémice v Portugalsku. V paměti mám i trefu proti Spartě z trestňáku, která nás hodně posunula k prvnímu titulu.

Zato v reprezentačním áčku to mám gólově za nulu. Nicméně straty za nároďák byly pro mě vrcholem kariéry. Pocit, když jsem tenkrát stál v Belgii na stadionu v Bruselu a začala hrát český hymna, patří mezi moje největší fotbalové okamžiky. I když nebylo moc fotbalové počasí, byla zima a sněžilo. V tu chvíli jsem byl naměkko a hlavou mi proběhla celá moje dosavadní kariéra. Jsem hrozně rád, že jsem si za reprezentaci mohl zahrát.

Také jsem vděčný, že jsem mohl vyběhnout na trávník na barcelonském Campu Nou. Sice jsem už v tu dobu měl věk, ale stejně jsem byl jako ostatní kluci z Plzně šťastný, že na to hřiště můžu jít a proti Messimu a spol. si zahrát.

Teď prožívám góly jako trenér z lavičky. Někdy radostí běžím, někdy stojím a raduju se pro sebe slovně. Hlavně ale, aby ten důvod byl.“

PODÍVEJTE SE NA OSTATNÍ DÍLY:

MŮJ PRVNÍ GÓL brankáře Jana Stejskala: Premier League i čtvrtfinále MS
MŮJ PRVNÍ GÓL Michala Kadlece: dva zápasy ve dvou dnech na Baníku

MŮJ PRVNÍ GÓL: Gól na Liverpoolu? Komicky jsem pobíhal, baví se Matějovský

MŮJ PRVNÍ GÓL: Z naší půlky pod břevno, kluci koukali, těší dorostenku

 







Klasická verze
Mobilní verze