Patří k fotbalovým hrdinům, kteří na EURO 2004 triumfálně otočili slavnou bitvu s Nizozemci. Martin Jiránek si zahrál i v italské Serii A a anglické Premier League, ale nejradši vzpomíná na ruskou etapu, kde si ho spoluhráči ve Spartaku Moskva dokonce zvolili kapitánem. „Měl jsem tam postavení, jméno, a dodneška mám. Kdykoliv tam přiletím, poznávají mě už od celnice,“ říká 38letý obránce Dukly v rozhovoru pro páteční Sport Magazín.
Hlavní kapitola vaší kariéry je Rusko, váš druhý domov.
„Možná můj první domov... Plánoval jsem tam žít, možná, že se to ještě stane, uvidíme. Strávil jsem tam dvanáct let a nedám na ně dopustit.“
Proč?
„Vzpomínám si na Tondu Kinskýho a ostatní kluky, co už tam hráli, a co mi tehdy říkali: Hele, bude to jiný, bude to těžký, ale když vydržíš, zvykneš si. A já si tam první půlrok říkal, že za další půlrok se sbalím a půjdu jinam. Ale pak jsem pochopil úplně všechno. Trvá to nějaký čas, ale pak se změní optika, jak celou zemi vidíte.“
Ze Spartaku Moskva jste odešel do Těreku Groznyj, do Čečenska.
„Pamatuju si nějaký rok 2005, když jsme tam hráli se Spartakem a byl se mnou v týmu i Radek Kováč. Projížděli jsme Grozným a říkali si: Ty vole, tady bysme v životě nehráli. Kvůli válce tam bylo všechno rozbombardované. Jenže pak přišel Putin a začal to každý rok dotovat, začal město stavět nanovo. Mrakodrapy, skleněný baráky. Když jsem tam přišel v roce 2011, vůbec jsem to nepoznával. Klub měl bombastický stadion. Bývalý spoluhráč ze Spartaku, který přišel rok přede mnou, mi před mým podpisem říkal, ať to určitě vezmu, že je to tam úplně v pohodě. Navíc je pravda, že jsme ani nežili přímo v Grozném, tam jsme jezdili jen na zápasy. Byli jsme ubytování nedaleko v jednom lázeňském městě, takže kolonáda. Bylo tam úplně mrtvo, ale aspoň klid.“
A co domorodci?
„Čečenci jsou takoví, že když jste jejich, roztrhali by se pro vás. Když jsem přišel do klubu, pořád se mi někdo nabízel s pomocí. Přitom na druhou stranu jsou to skoro zvířata, všehoschopní.“
Jak moc všeho?
„Bylo tam pár situací s pistolemi. Naštěstí se úplně nestřílelo.“
Úplně?
„No, byly bouchačky u hlavy. Ale nejsou jako Dagestánci, ti jsou ještě daleko horší než Čečenci, i když ani s nimi to někdy není žádná sranda. Jednou jsme byli s kamarády v baru v Moskvě. Jenže přišlo nějakých sedm frajerů a začali obtěžovat, chtěli se rvát. My tam byli ve třech... Říkal jsem si: Skvělý! Rozmlátí nám hubu a ještě bude průser. Najednou ale přijel nějaký Čečenec, malej prcek, vyběhl s nimi ven, jednomu frajerovi přiložil pistoli k hlavě a začal na něj řvát, že ho zakope do země. A byl klid. Přijeli policajti, posbírali si je. A nás nechali na pokoji.“
Kompletní rozhovor najdete v tradiční páteční příloze deníku Sport!
Z obsahu pátečního Sport Magazínu
Rozhovor: Martin Jiránek , fotbalista Dukly a jeho divoké historky z ciziny
Zpověď: Michal Vondrka, hokejista Chomutova, které se umí ozvat proti nespravedlnosti
Uniklo z facebooku: František Výborný
Můj první gól: Mario Lička
