Šlo o skvělého kluka do party, srdcaře, který by se pro ostatní rozdal. To se mu okamžitě vybaví, když má promluvit o Mariánu Čišovském. Milan Petržela, dnes záložník Slovácka a dlouholetá opora Viktorie, odehrál se slovenským zadákem spousty utkání. S hlubokým zármutkem vzpomíná na to, jak společně váleli na hřišti. „Z naší tehdejší obrany zbyl už jen Limba,“ připomíná tragická úmrtí dalších dvou spoluhráčů Františka Rajtorala a Davida Bystroně.
Jak vzpomínáte na Mariána Čišovského?
„Na Čišu mám jen pěkné vzpomínky. Když přišel do Plzně, hned zapadl, byl to výborný kluk do party, všechno. Navíc byl pilířem naší obrany, odehrál za Viktorku spousty perfektních zápasů. Na to, že byl stoper, dával docela dost branek. Patřil do naší party, do toho „tvrdého jádra“. Samozřejmě mě to mrzí, přeji rodině, ať to všechno zvládnou.“
Byli jste s Mariánem ještě nějak v kontaktu?
„Sem tam jsme se s ním potkali. Když jsem ještě působil ve Viktorce, občas ho přivedli do šatny, při oslavách titulu přišel i na pódium (mistrovská sezona Viktorie 2014/2015), takže jsme se ještě takhle párkrát viděli. Samozřejmě už to pak kvůli té nemoci nešlo.“
Marián byl váš velký parťák, že?
„Právě. Nejhorší je, že tahle nemoc si opravdu nevybírá. Marián byl výborný kluk, patřil mezi nás…“
Vybavíte si v souvislosti s ním nějaký konkrétní zápas? Já mám třeba před očima duely s Barcelonou v Lize mistrů.
„Také se mi nejvíc vybaví tyhle zápasy, ale i v lize nám obrovsky pomohl, jak jsem říkal, dával docela dost gólů a kolikrát zápas i rozhodl. Byl to ohromně platný hráč.“
V Plzni zůstal do poslední chvíle součástí kádru, i když už šest let bojoval se zákeřnou nemocí. Oceňujete, jak se k němu klub zachoval?
„To bylo na místě, naprosto správně, že se k němu Viktorka takhle zachovala. V šatně měl pořád místo, kde nikdo neseděl, to zůstávalo prázdné, volné, nikdo mu tam nemohl sednout. Pořád jsme to brali tak, že je tam s námi.“
Z vaší obrany, která nastupovala v Lize mistrů v sezoně 2011/2012, už zbyl jen David Limberský, v roce 2017 si vzali život František Rajtoral a David Bystroň, teď odešel Marián Čišovský. Vzpomněl jste si dnes na krutý osud vašich parťáků?
„Hned to na mě dneska zase padlo. Z téhle obrany zbyl už jen Limba, co na to říct…“
Čišovský musel skončit před šesti lety, přitom by ještě určitě několik sezon patřil k plzeňským lídrům, je to tak?
„Tenkrát to byl velký šok. On nedával najevo, když už to věděl, nic na něm nebylo znát, dozvěděli jsme se to až po delší době.“
Byl to velký bojovník?
„Bojoval perfektně, nebylo vůbec vidět, že ho něco trápí. V šatně se choval úplně parádně, probíhaly srandy a všechno možné, přitom třeba trpěl a procházel si tímhle. My jsme to vůbec nepoznali.“
Jak působil v kabině?
„Dokázal poradit a říct nějaké věci, ale nebyl to nějaký typ, že by řval, nadával a po někom se vozil. Spíš chtěl každému pomoct, poradit, jak by to mělo vypadat. Byl to výborný kamarád do šatny, chtěl všem pomoct.“
Čím vám zůstane nejvíc v paměti?
„Tím, jaký byl a jak se ke všem choval, byl to srdcař, žádný zlý člověk. Jak přišel, hned si se všemi perfektně sednul. V paměti mi zůstane právě ta jeho povaha.“
Budete se snažit pokračovat v činnosti jeho nadace, která se snaží pomáhat lidem s podobným onemocněním?
„Určitě to budeme dál podporovat, jeho rodina to bude potřebovat. Pro nás je tohle maličkost, kterou pro ně můžeme udělat. Budeme rádi, pokud alespoň takhle budeme moct pomoct.“
