Dámy z pražských S: Líbí se nám Řepka a Šmicer

Obě máte známé fotbalové příjmení. Kateřino, jak vaši bratři Lukáš a Tomáš, bývalí hráči Slavie, snesli, že jste zvolila Spartu?
Došková: „Zvykli si rychle. Věděli, že Sparta je v ženském fotbale nejlepší, takže mi to přáli. Já jsem zase fandila jim a Slavii, když jsem s holkami chodila na derby mužů. Trenér i spoluhráčky mi to vyčítali a dávali za zlé, ale já jsem nad tím nepřemýšlela. Pro mě bylo důležité, že nastupují členové rodiny. Ve finále jsem nefandila ani tolik Slavii jako bráchům, aby se jim povedl zápas.“

Derby "S" jinak: Byly bysme krávy, kdybysme nevyhrály »

Blanko, vy s Martinem Pěničkou a jeho bratrem Pavlem nic společného nemáte, že?
Pěničková:„Přesně tak. I když Pěničkovi také pocházejí ze severních Čech. Pavel hrál v Jablonci první ligu, chodila jsem skoro na každý zápas. Martina jsem viděla jen v televizi. S tím, že nás spojují, se setkávám poměrně často.“

Umíte si představit přestup do týmu největšího rivala?
Došková: „No… Vždycky jsem byla přesvědčena o tom, že mi to bude jedno, nicméně po tolika letech ve Spartě musím říct, že by to bylo asi těžké.“

To znamená, že to nelze vyloučit?
Došková: „To nikdy neříkám. Pokud by mi Slavia dala lepší podmínky, než mám ve Spartě, proč ne?“
Pěničková: „No… Bylo období, kdy jsem měla ze Sparty nabídku a přetrvávalo to tak pět let. Musím přiznat, že jednu chvíli jsem o tom přemýšlela, protože trenér, který přišel do Slavie, se mi nezdál moc kvalitní. Dneska už si to nedokážu vůbec představit, ve Slavii jsem jedenáctou sezonu a v srdci už je tak zarytá, že by to určitě nešlo. To by vám řekl kdokoli z ženského fotbalu, kdo mě zná.“

Když hrajete vyhecované derby, dokážete udržet nervy na uzdě?
Došková: „Pokud je na mě faul, jsem trošičku horká hlava, ale to se mi stává ve všech zápasech. Když jde o ostatní, tak horké to není… Beru to asi jako každé jiné utkání, ale sleduju, že trenéři i zanícenější hráčky, třeba slávistky, které jsou teď sparťanky, berou derby hodně prestižně. Iva Mocová stoprocentně, to je příklad jako žádný jiný. Je nažhavená nejlépe týden před zápasem, v kabině už poklepává nohama, čeká, až bude moct jít na hřiště.“
Pěničková: „Zažila jsem spoustu zápasů se Spartou, kdy jsme se jako Slavia cítily poškozené. Pokud je to ještě emotivně vypjaté, nějak to z vás musí ven. Buď tak, že uděláte třikrát rychlý sprint naprázdno, nebo zajedete do soupeřky tvrději, než by se mělo. Ale už fotbal hraju nějaký pátek, tak se snažím spíš uklidňovat holky kolem. Spousta věcí vyplývá z přemotivovanosti, toho se snažím vyvarovat.“

Co byste v téhle sezoně poradily mužskému týmu svého klubu?
Došková: „Tak to je těžká otázka. (směje se) Když se podíváte na skóre, jednoduchá rada zní: začít dávat góly. Ale jako útočník samozřejmě vím, co to znamená. Když to nejde, tak to opravdu nejde. Záleží na tom, co vymyslí trenér.“
Pěničková: „To je dost horká půda. (směje se) Já jsem zaměstnankyně Slavie. Do toho bych se nerada pouštěla. Asi bych nechala ustálenou sestavu, aby si hráči na sebe zvykli. To je asi základ.“

Kdo z hráčů se vám nejvíc zamlouvá?
Došková: „Mám raději zkušenější a rozumnější hráče, tak určitě řeknu Jardu Blažka. A taky mám moc ráda způsob hry Tomáše Řepky, povahově se docela podobáme. Jsme oba trochu blázniví.“

Takže děláte na hřišti podobné věci?:
Došková: „To zase ne. (směje se) Jen to občas dokážu pochopit…“

Co vy, Blanko?
Pěničková: „Pro mě je to asi zbytečná otázka. Vždycky to byl Vláďa Šmicer, slávista s velkým S. Tím, že se vrátil do klubu, přitáhl spoustu fanoušků – a já nejsem výjimkou. Když byl zraněný, čekala jsem na to, až zase vyběhne na hřiště a dá do hry klid a myšlenku a mladým zajícům ukáže, jak se hraje fotbal. Je to strašně vyrovnaný člověk, klidná síla. Jinak mám trošku prekérku. Všichni, na které se hezky koukalo, jako Mickaël Tavares, jsou pryč. Tijani Belaid úplně nemá formu. Ale určitě musím zmínit Milana Černého. Bohužel má smůlu na zranění, jinak by už dávno hrál v nějakém velkém evropském klubu.“


Každý den v deníku Sport: Seriál Ženy a fotbal