Dnes se Jozef Chovanec dožívá padesáti let, ale na blížící se oslavy neměl v uplynulých dnech příliš myšlenek. Pro fotbalového internacionála a úspěšného trenéra bude dnešek pracovním dnem a po klopýtnutí jeho Sparty v jarní premiéře měl v týdnu před ligovým zápasem proti Kladnu jiné starosti. Pro kouče na tituly nejbohatšího českého klubu je totiž Sparta srdeční záležitostí a doufá, že to tak už zůstane.
Stejně tak samotný fotbal, který zcela změnil život malého slovenského kluka, jehož si na doporučení strýce Františka Chovance, tehdy již opory zadních řad letenského klubu, přivedli funkcionáři na Letnou.
"To můj život navždy ovlivnilo, ale samozřejmě jsem vůbec nemohl tušit, co mě v Praze čeká. Nikdy jsem se ale nebál velkých výzev a dodnes jsem rád, že jsem tehdy nabídku přijal," zavzpomínal Chovanec na rozhodnutí, bez něhož by možná zůstal neznámým talentem z Dolních Kočkovců.
Na Letné brzy rozvinul svůj talent, vybudoval si nebývalý respekt trenérů, spoluhráčů i soupeřů a byl jedním z klíčových kamenů neporazitelné sparťanské mašiny, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let získávala tituly jako na běžícím pásu. S národním týmem se probojoval na mistrovství světa 1990, dva roky působil v Eindhovenu.
Ještě cennější pro něj prý možná ale bylo setkání s lidmi, které během své kariéry potkal. "Atmosféra klubu na mě ohromně dýchla. Člověk musel být ovlivněn takovým lidmi, jako byl pan Ježek (legendární trenér), zkušenými spoluhráči, ale i bývalými hráči, kteří se kolem Sparty stále pohybovali, jako byl Andrej Kvašňák, Tadeáš Kraus nebo můj strýc František. To byla zkušenost k nezaplacení. Sparta mě přijala jako rodina," vysvětlil, proč se mu klub vryl do srdce.
Sparťanský kouč Jozef Chovanec • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Během působení ve vrcholovém fotbale byl Chovanec vždy na očích veřejnosti, někdy možná víc, než by si přál. Kapitán Sparty i reprezentace, později trenér na obou postech, sparťanský prezident a nyní v dvojroli klubového manažera a hlavního trenéra. Na tlak s tím spojený si prý ale rychle zvykl, stal se součástí jeho života.
"Tlak k vrcholovému fotbalu patří, časem mně to přestalo vadit. Kritice se nelze vyhýbat a ve sportu nikdy nejste pořád jen nahoře," vysvětlil, proč se už netrápí ve chvílích, kdy dostává od médií co proto.
Velkou oporu má prý v rodině. Pochvaluje si skvělé zázemí, kam se vždy těší a kde vždy ožije. "Samozřejmě to pro ně nebylo pokaždé jednoduché a museli přijmout řadu omezení; třeba to, že víkendy jsou pracovními dny, že jsem často pryč a hotely jsou pro mě druhým domovem," popsal odvrácenou tvář sportovní profesionální kariéry.
Sám si na hotelové pokoje, letadla a cizí šatny ale už zvykl. "To přijde samo, to vám řekne určitě každý. Na ten režim si zvyknete, je to autamatická součást života. Každá práce má své, všechno je nějak vykoupeno," odmítl nepřímo občasné stesky vrcholových sportovců, že jim věčné cestování bere soukromí.
Sparťanský kouč Jozef Chovanec • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Fotbal byl vždy jeho životem a Chovanec věří, že tomu zůstane navždy. Padesátku navíc nebere jako nějaký životní milník. A to i proto, že ve své blízkosti vidí mnohem starší kolegy, kterým fotbal prodlužuje život.
"Padesát není ve sportu žádný věk, hlavně když vidíte některé mnohem starší kolegy, kteří jsou vitální a jejich věk byste neodhadli. Stačí uvést Rudolfa Baťu, kterému bude letos už třiaosmdesát let," jmenoval stále činného sparťanského zahraničního manažera a čestného generálního sekretáře fotbalového svazu.
Konkrétní cíle si do dalšího života oslavenec nedává. "Jediným mým přáním je být stále ve fotbalovém světě. Ale nedívám se daleko, zajímají mě spíše nejbližší úkoly. Na dnešní den si přeju uspět proti Kladnu, ale splnění cílů je třeba jít naproti. Dlouhodobé cíle si ale nedávám," prohlásil jubilant Chovanec jen pár hodin před ligovým soubojem s Kladnem.
