+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
kon
8. března 2010 • 11:38

VIDEO: Peklo v Turecku. Zápotočný se pořezal

Autor: ,
Rozběsnění turečtí fanoušci.
TOP VIDEA
TOP 5 gólů Olomouce: Houska se specializoval na krásné trefy TOP 5 gólů Olomouce: Houska se specializoval na krásné trefy
SESTŘIH Premier League: Huddersfield - Chelsea 1:3. Willian si připsal 1+2 SESTŘIH Premier League: Huddersfield - Chelsea 1:3. Willian si připsal 1+2
VŠECHNA VIDEA ZDE

Takhle vypadá fotbalové peklo. Turecká liga zažila v sobotu neskutečnou ostudu, zápas mezi Diyarbakirsporem a Bursasporem byl kvůli řádění fanoušků ukončen už v 15. minutě. Zraněný rozhodčí, rozzuření příznivci na hřišti, policie se slzným plynem - zkrátka hotová válka. Ještě když hosté odjížděli v policejních vozech od stadionu, pršela na ně od fanoušků smršť kamení.



Dělí je od sebe 1600 kilometrů, přesto se fanoušci tureckých ligových týmů Diyarbakirsporu a Bursasporu k smrti nesnáší. V sobotu se svým řaděním postarali o to, že se nedohrál vzájemný zápas.

Už před ním vytvořili chuligáni takové inferno, že musel být výkop o šest minut posunut. Na hřiště házeli různé předměty a hrozilo, že někoho zraní. Pokaždé, když se někdo z hostujícího týmu Bursasporu dostal do blízkosti fanoušků, museli ho chránit policisté a pořadatelé se štíty.

Běsnění tureckých fanoušků:



To, co se nestalo na začátku, se událo v 15. minutě. Když šel Tali Andogan kopat roh, házeli na něj příznivci domácích vše, co měli po ruce. A při tom trefili do hlavy asistenta rozhodčího. Zatímco sudí se skácel na zem a chytl se za hlavu, Andogan raději utekl. Hlavní rozhodčí Mustafa Abitoglo zápas ukončil.

To fandy rozzuřilo k nepříčetnosti a místo aby odešli ze stadionu, tak vnikli na hrací plochu. Policie pak musela k jejich rozehnání použít slzný plyn.
Zápasy těchto týmů provázely výtržnosti už v minulosti. V posledním vzájemném utkání loni v září bylo zraněno deset fanoušků, včetně jedné ženy.

Zápotočný: Šlo nám o život

Naštvaný Diyarbakir se mstil Bursasporu za urážky fanoušků ze zápasu v Burse. A byla to tvrdá odplata. Utkání turecké ligy se vůbec nedohrálo. Při dramatické cestě na letiště se fotbalisté mačkali na podlaze či bránili policejními štíty. „Šlo nám fakt o život,“ říká Tomáš Zápotočný, český zadák Bursasporu.

Co bylo příčinou toho všeho řádění?
„To je na dlouho. Vše vzniklo už při prvním zápase u nás v Burse, kdy jsme Diyarbakirspor porazili 4:0. Vyprovokovali to naši fanoušci, protože začali různými nadávkami narážet na město Diyarbakir, že je z východu a podobně. Uráželi místní lidi. A celý Diyarbakir pak žil tímhle zápasem.“

Co si pod tím představit?
„Do novin hráči soupeře prohlašovali, že nás u nich čeká peklo, že to bude vyostřené. Kvůli tomu ho provázela i velká bezpečnostní opatření. Všude byla spousta policajtů a vojáků. My jsme přiletěli už v pátek a měli jsme jako tým osobní hlídače, strážce, kteří nám na hotelu hlídali patro. Celou noc nám stejně lidi nadávali, práskaly tam dělobuchy. Bylo to hodně nepříjemné, nikdy jsem nic podobného nezažil. Na stadionu to vypuklo už při rozcvičce. Lítaly na nás kameny, flašky, petlahve, prostě všechno. To už jsem cítil, že to bude hodně špatné.“

Takže jste něco podobného čekali?
„Očekávali jsme to, ale vůbec jsem nečekal, co se dělo po předčasném ukončení zápasu. Policajti zavřeli stadion, aby se z něho nemohli fanoušci dostat. Ani jsme se nesprchovali, jen jsme se rychle převlékli a jeli rovnou na letiště. Dvěma speciálními minibusy určenými pro policajty. Ve městě na nás stejně čekala spousta lidí, zablokovali nám autobus, začali na nás házet kameny, rozbili nám okna. Musím říct, že jsem se hodně bál.“

Kdy vám bylo nejhůř?
„Když jsme odjížděli na letiště a zastavili jsme v koloně. Oni totiž zablokovali náš autobus nějakým autem. Seděl jsem u okénka a viděl jsem, jak se rozebíhají a hází na nás kameny. Jen jsem se modlil, ať žádný balvan neproletí a abychom už byli na letišti v bezpečí. Byly slyšet ohlušující nárazy do skel, někde to prasklo, rozbilo se, pavouk se udělal. Fakt jsem měl nahnáno.“

Nikomu se nic nestalo?
„Naštěstí jsme to všichni přežili ve zdraví. Mě jen trochu pořezalo sklo v obličeji, ale ani to není vidět. Nikdo žádnou velkou tržnou ránu neměl. Bylo to štěstí. Kluci ve druhém autobuse se dokonce bránili policejními štíty. Ti si zažili ještě více. Já jsem měl trochu štěstí, že jsem jel v prvním a že jsme ujeli tomu radikálnímu jádru, které na nás čekalo ve městě v centru. Ti se na fotbal vůbec nechystali, ti čekali jen na nás.“

To skoro připomíná válku.
„Dá se to tak říct. Určitě. Nevím, co by se dělo, kdyby se dostali do autobusu, kdybychom neujeli a ze zátarasu se nedostali. Na to nechci ani pomýšlet. Jestli by na nás vletěli a ukamenovali nás nebo nás začali mlátit...“

Minibusy byly obrněné?
„Byly to speciální busy pro policisty. Každý asi pro patnáct lidí. Kdybychom byli v normálním autobuse, tak to rozsekají na padrť. Byli tam s námi i policisté a ti osobní strážci. Leželi jsme na sobě namačkaní na podlahách. No, bylo to pěkný...“

Dalo se v takové atmosféře vůbec myslet na fotbal?
„My jsme pořád čekali, že to nedojde až tak daleko. Čekali jsme petky a kameny. Ale kdybyste viděl, když spoluhráč házel aut, jak to na něj začalo sršet... Všichni jsme volali na rozhodčího, ať zápas ukončí. Prý říkal, že to odpíská, až někoho trefí do hlavy. A pak zasáhli jeho asistenta. Všichni jsme hned utekli do kabin a za deset minut jeli na letiště.“

Byl ten rozhodčí zraněn vážně?
„Ani nevím, den po zápase mi kluci něco překládali z novin a myslím, že je na tom dobře. Ale když jsem to viděl v televizi ze záznamu, jak ho tím balvanem trefi li... To jsou prostě blázni, co to házeli. Naštěstí nikdo neumřel, pár zraněných bylo.“

Kolik lidí se na vás chystalo?
„Stadion pro dvacet tisíc lidí byl vyprodaný. A ve městě čekalo, takových deset tisíc lidí. Celé město tím zápasem žilo. Ta nevraživost byla velká. Už když jsme jeli na zápas, stáli u silnice, hrozili nám a nadávali. “

Jediné pozitivní je, že kontumačně asi vyhrajete a upevníte si druhé místo. Souhlasíte?
„Určitě. Bavili jsme se o tom. V takové atmosféře a pod takovým tlakem by tam asi bylo těžké vyhrát. A ani nevím, co by se stalo, kdybychom vstřelili gól. To by asi fanoušci vletěli na hřiště. Takže pro nás je výhodou, že vyhrajeme 3:0 kontumačně a že jsme vyhráli na tak horké půdě. Říkal jsem klukům na lavičce, ať si snad radši necháme dát gól, ať jsou fanoušci v klidu a ať odletíme bez nějakého šrámu.“

Vše o zimních olympijských hrách 2018 najdete zde >>

 







Klasická verze
Mobilní verze