Budeme vůbec hrát? Najdeme na poslední chvíli dost peněz? Otázky, které v posledních dvou letech hýbaly plzeňským hokejem. Málokdo by tehdy řekl, že před nadcházející sezonou bude moct při velkolepě pojaté tiskové konferenci oznámit Jaromír Zavoral, ředitel klubu: „Žádnému subjektu ani hráčům nedlužíme ani korunu. Postavili jsme se na nohy.“

Slova, která musí plzeňským fanoušků znít jako balzám na duši. Vždyť předtím se klepali, jestli náhodou kvůli zadlužení klub nekrachne. „Už se mi samozřejmě spí klidněji. Dokonce nepotřebuju žádný prášky na spaní, předtím už mi doma nadávali, kolik si jich beru. A taky už nemám halucinace,“ smál se Martin Straka.

Pět zámořských posil

John Slaney (38 let) 268 zápasů v NHL Josh Langfeld (33 let) 143 zápasů v NHL Nick St. Pierre (25 let) žádný zápas v NHL Nicholas Johnson (24 let) žádný zápas v NHL John Lammers (24 let) žádný zápas v NHL

Kapitán. Generální manažer. Spolumajitel klubu. A také člověk, který klub spasil. Hlavně tím, že se do něj během minulého léta, kdy situace byla kritická, nezdráhal vložit vlastních 25 milionů korun. Čímž vyslal jasný signál: Klub bude žít, nebojte se do něj investovat!

Sponzoři, kteří měli obavy, aby vložené peníze neskončily někde v „černé díře“, se nechali přesvědčit. Na to se nabalila i plzeňská „škodovka“ (Škoda Holding), největší firma ve městě. Hokej byl tedy zachráněný. „Nikdy to není ideální, peníze se musejí shánět pořád. Ale každopádně už se nám lépe dýchá,“ přiznává Straka, plzeňská modla.

Navíc se klub může spoléhat na pevnou fanouškovskou základnu – jenom na permanentkách během léta už vybral zhruba devět milionů korun (prodal už 2741 perm. vstupenek).

V minulé sezoně mužstvo ovládlo základní část, v play off už ale vyletělo hned v prvním kole. Tentokrát je jasné, co hokejové město očekává. Nahlas to samozřejmě nikdo z vedení nechce prozradit. Ale na včerejší tiskové konferenci to jeden z věrných fanoušků vyhlásil jasně.

„Kluci, dopřejte nám už ten titul! Já osobně na něj čekám 35 let. Tak hodně štěstí!“ zahlaholil v indiánském převleku.



K tomu má ale dopomoct i na extraligové poměry průměrný rozpočet – 71 milionů. Klub totiž pokračuje ve filozofii, kterou načal už v minulém ročníku: nechceme žádné předražené hvězdy, ale sázíme na kanadské hráče a vlastní odchovance.

„Jsem přesvědčený, že osmnáctiletý nebo devatenáctiletý kluk, který vyrůstal u nás v klubu a dá do toho dravost a srdce, může odvést stejné služby jako někdo, kdo extraligu hraje třeba už pět šest let.

Rozdíl je akorát v jeho platu,“ říká Straka, který už se ze své funkce musel i s takovými hokejisty rozloučit. Naposledy třeba s Michalem Tvrdíkem nebo Lukášem Hvilou.


„Určitě je to nepříjemné, přeci jenom jsem s nimi i hrával, beru to jinak. A vím, že mají rodiny. Ale pak si vždycky vzpomenu na sebe – mě taky v NHL poslali z Pittsburghu do Los Angeles v době, kdy byla manželka v devátým měsíci těhotenství.

Nikdo se mě na nic neptal a musel jsem jít přes celou Ameriku,“ vzpomíná plzeňský šéf na trejd v sezoně 2003/04.

„Není to jenom o výši rozpočtu. Ale o tom, kdo jakou má chuť hrát,“ dodává Straka. A právě on je zárukou, že v kabině západočeského týmu bude každý ochotný na ledě vypustit duši. Kdo jiný než největší osobnost extraligy by je měl vyburcovat? Navíc s heslem: Jde to i bez velkých peněz!