Mluvit s Jaromírem Jágrem po pondělním utkání s Minskem? Zatraceně těžká úloha. Šéf kabiny Avangardu těžko skrýval pohnutí. Kolikrát to vypadalo, že se rozpláče. Vzpomínky na tragicky zesnulého parťáka Čerepanova budou dlouho živé.
„Mohli jsme ho zachránit,“ pronesl Jágr listu Sovětskij sport po vydřené výhře 5:3.
Po psychické stránce to byl těžký zápas…
„A fyzicky taky. Celý týden jsme nehráli, skoro netrénovali. Ale hlavně, neměli jsme v sobě žádnou energii. Nebylo v nás nic… Vážně těžký… Ale musíme dál pracovat. A věřit, že všechno bude v pořádku. Čas léčí.“
Přitom Dinamo Minsk je outsiderem KHL. A teď Avangard čeká sedm utkání ve dvou týdnech.
„Mimořádně těžký program. Ale co s tím můžeme dělat? Osud je takový. Odehrát se to musí. Bude potřeba zatnout zuby.“
Co se vám vybaví při vzpomínce na Alexeje Čerepanova?
„V první dny jsem nemohl uvěřit, co se stalo. Nemohl jsem to přijmout. Celý týden jsem byl v hrozném stavu, úplně skleslý. Vzpomínky na něj se mi vracely víc a víc. Utěšoval jsem se, že každým novým dnem to bude lepší a lepší. Ale zas a znovu jsem na Alexeje musel myslet. Na to, že jsme měli šanci zachránit ho…“
V minulých dnech jste prokázal silný charakter. Kouč Fleming o tom mluvil.
„To je díky zkušenostem. Hodně jsem o tom mluvil. Spoluhráčům, celému týmu to pomáhá. Ostatně, od toho tu jsem. Avangard mě tady má proto, abych tým zachraňoval v těžkých situacích, a ne abych se tu položil. V poslední době jsme se v týmu hodně spřátelili. Dost jsme si povídali. O tom, jak zapomenout, jak vypudit z hlavy chmurné myšlenky. Na Čerepanova jsem myslel stokrát denně, pořád dokola. Nic jiného jsem v hlavě neměl.“
Rozumí se, že zkraje listopadu nebudete hrát zápas za českou reprezentaci. Budete odpočívat, že?
„Odehraju to. Slíbil jsem, že jedno utkání v Praze zvládnu (4. listopadu proti Slovensku). Duševní síly nemám žádné, ale jsem povinen dodržet slovo. Do Čech odletím. Ale hned se vrátím zpátky do Omsku.“
