AKTUALIZOVÁNO - Ruskou misi už nepovažuje za dobrodružství plné nebezpečí. Naopak. Vše vychází dokonale. Tým Atlant Mytišči jasně dominuje v Kontinentální lize, takže žádné emotivní návštěvy z vedení se nekonají.
„Jsem zvědavý, co se bude dít, až párkrát prohrajeme. Hlavně aby nezačala panika,“ usmívá se Jan Bulis, jedna z hvězd ruského lídra.
Jen jediná věc 30letého útočníka trápí. Produktivita. Po sezoně ztratil švédského parťáka Nilse Ekmana, s nímž si na ledě tak rozuměl. A projevilo se to bodově. Ve 22 zápasech nastřádal „jen“ dvanáct bodů.
„Už jsem byl z toho nervózní,“ přiznal bronzový medailista z olympiády v Turíně.
To jste v týmu asi jediný, koho něco trápí, ne?
(usměje se) „Zase to nejsou takové nervy. Ale je pravda, že nám to s Ekmanem klapalo. Oba jsme byli brejkoví hráči, takže jsme se dostávali hodně do šancí. Měl jsem třeba tři čtyři za zápas. No a když jsem neudělal bod, věděl jsem, že to příště přijde. Teď byla situace trochu jiná.“
Povídejte, v čem?
„Bude to znít divně, ale pro mě to bylo trochu utrápené období. Nastupoval jsem v útoku s Koroljovem, kterému je osmatřicet let, a s kapitánem Proninem. A oba hráli spíš defenzivně, takže jsem byl nahoře vlastně sám. A těch šancí nebylo tolik... Teď k nám místo Pronina přišel mladý Gluchov. Šikovný hráč. A v posledních zápasech nám to šlo, tak uvidíme. Ale co, jsem hlavně rád, že jsem zdravý. To rameno, co mi operoval pan doktor Holibka, drží suprově. Musím to zaklepat.“
| BULIS V KHL |
| 7 branek 5 asistencí celkem 12 bodů za 22 zápasů |
„Už je to pryč. Nedohodli se s ním na penězích, takže odešel do Petrohradu.“
S Atlantem si v lize zatím počínáte suverénně. Je to až neuvěřitelné, jak pomůže změna názvu z Chimiku Voskresensk… Co říkáte?
(směje se) „Takovou spokojenost nepamatuju. Skoro všechno vyhráváme, zvládáme i těžké zápasy. Takže ta změna nám asi opravdu pomohla. Ale vážně. Nejdůležitější věc, díky níž jsme úspěšní, jsou gólmani. A oba nám chytají výborně. Raye Emeryho nejdřív nasazovali na silnější soupeře. Jenomže pak tam pustili Kolesnika a ten hned vychytal dvě nuly. U nás tedy není vlastně jasné, kdo je jedničkou. No a když máte za sebou takové dva borce, vyhrává se snadno.“
To musí být pohoda, když do kabiny každou chvílí nevtrhne nasupeně někdo z vedení. Jako se to stávalo v minulé sezoně…
„To mi povídejte (směje se). Pamatuju si, že k nám vlítli hned po dvou porážkách a ptali se, co se námi děje. Teďka nic. Vždyť co by nám taky povídali?! Vyhráli jsme patnáct zápasů v základní části, další tři na penalty. Jsem tedy zvědavý, jak to tady bude vypadat, až se párkrát prohraje. Nebudou vědět, co dělat. Hlavně, aby nezačala panika.“
Hlavní hvězdou týmu je nepochybně gólman Ray Emery, někdejší Haškův parťák z Ottawy. Jak ruskou štaci zvládá?
„V pohodě. Jsme poblíž Moskvy, takže většinou vyráží tam. A hlavně si tady může pokecat anglicky. V kádru máme Švéda Johanssona, Fina Pirnese, no a já taky mluvím (směje se). Opravdu si na nic nestěžuje. Naopak mi říkal, že se mu tady líbí.“
Závěr jeho angažmá v Senators byl dost bouřlivý. Pozdní příchody, pokuty, hádky, rvačky se spoluhráči. Zklidnil se na východě?
„Bouřlivák je to pořád. Teď se mi vybavuje docela dobrá story na hotelu, kde začal řvát na ženskou v recepci. My, jako legionáři, potřebujeme pas, aby nám dali pokoj. A ona po něm navíc chtěla nějaký papír, což ho dopálilo. Byl totálně zmatenej, unavenej, takže začal křičet, že chce okamžitě na pokoj. Řeknu vám, docela jsem koukal, jak to rozjel.“
A vyprávěl taky Emery, co se v Ottawě skutečně přihodilo?
„Ne, nechtěl to rozebírat. Říkal, že nic neudělal. Dvakrát prý přišel pozdě na trénink a pak se to na něj všechno valilo. A hlavně pořád nafukovalo. Nakonec z něj udělali problémového hráče. To je všechno, co k tomu řekl.“
Už měl s někým konflikt?
„Zatím ne. Teda… (zamyslí se) Byl tam jeden menší konflikt. Při rozbruslení před zápasem, kdy už lidi seděli v hale, na něj někdo z mladých vystřelil a trefi l ho ze strany do nohy. On se naštval, odjel ke střídačce a rozflákal o mantinel hokejku. Prostě má takový zkraty. Ale když dostane za zápas jen jeden gól, nebo to odchytá s nulou, nikdo mu nemůže nic říct.“
Mezi fanoušky je Emery hodně populární, tedy alespoň podle klubového fóra.
„Jasně! (směje se) Vždyť je to navíc černoch, takže ho tady dost berou. Ale pozor, hodně populární je i Kolesnik.“
Přijali kanadského gólmana stejně příznivě i ruští hráči?
„V pohodě. I když, ne že by se s Rusákama bavil.“ (směje se)
Nevyděsil je ani svojí originální maskou s boxery, nebo svým potetovaným svalnatým tělem?
„No jo, všimnul jsem si, že si dal na masku Muhammada Aliho a Tysona. Je prostě takový svérázný typ.“
Nedobírají si Emeryho, že by si měl americké boxery přemalovat na ruské? Třeba Valujev je teď v kurzu.
„Jde o to, jestli jsou ostatní tak všímaví jako já. Ti jeho Ali s Tysonem totiž nejsou moc vidět.“ (směje se)
A s tetováním nejspíš asi taky neoslnil. Přišel přece až rok po vás.
„Ne, ne, nejsme jen dva. Třeba náš kapitán je taky pořádně potetovanej. Já jsem s těmi třemi kérkami proti nim úplnej začátečník. Ray má potetovaný snad celý tělo a kapitán jich má asi osm. Navíc on je nábožensky založenej, takže si nechal udělat dokonce Ježíše.“
Kde vlastně Emery bydlí? Tipoval bych nějakou střeženou rezidenci.
„Naopak. Nastěhoval se tam, kde jsem bydlel ještě nedávno já. V týmových bytech, kde žije dalších osm devět hráčů. Tvrdil, že je spokojený.“
Copak, vy jste se přestěhoval?
„No jo, už jsem to tam v tom bytě nemohl vydržet. Je to totiž kousek od továrny, což mi nevyhovovalo. A bylo to malý. Tak jsem si pronajal půl baráku v oddychové oblasti. Jmenuje se to jako můj spoluhráč Koroljov a je to pěkně schovaný v lese. Mám tam saunu, můžu si grilovat. Když je tedy volno, raději si doma něco udělám, dám si pivo na zahradě, než abych se trmácel do města.“
Už pomalu přicházíte na chuť ruskému naturelu?
(směje se) „Podepsal jsem sice ještě na další dva roky, ale určitě tady nezůstanu. Nebojte. Ale mám rád pohodu. A tu tady vlastně mám. Hlavně rodinnou. Čekáme s manželkou druhé dítě! Když jsem se to před pár dny dozvěděl, hned mi to zlepšilo náladu.“
