Vedení Dynama nejprve prohlašovalo, že na vás nemá peníze. Následně angažovalo Švédy Omarka, Harju a nakonec nasypalo Jiřímu Hudlerovi na dvě sezony devět milionů dolarů, v přepočtu asi 172 milionů korun. Co tomu říkáte?
„V Dynamu nebyly peníze nikdy problém. To byla jen záminka. Vedení ode mě prostě očekávalo něco jiného, než jsem předvedl. Vím, že na Hudlyho se Dynamo ptalo celý rok. Zjišťovalo, jestli by mohl přijít. Nečekal jsem ale, že se ten přestup teď uskuteční.“

Rozumíte jeho rozhodnutí?
„Čas ukáže, jestli udělal dobře nebo ne. Je to jeho rozhodnutí. Určitě dostane v Dynamu víc prostoru na ledě, než měl v Detroitu. Na druhou stranu se v Rusku točí pořád dokola čtyři pětky.“

Zamlouval by se vám takový plat?
„Já nevím, kolik bere. Doufám, že když něco zveřejníte v novinách, tak to máte ověřené.“ (úsměv)

Obránce Karel Rachůnek, váš bývalý parťák z Dynama, je zklamaný, že spolu nebudete pokračovat v jednom týmu. Cítíte to stejně?
„Nepočítal jsem s tím, že v Dynamu skončím. Rok v Moskvě byl velmi příjemný. Potkali jsme se tam s Karlem, s nímž se znám strašně dlouho. Mně to moc vyhovovalo. I našim rodinám. Manželky si pomáhaly. Určitě budeme mít na co vzpomínat. Bohužel to dopadlo jinak, než jsem chtěl.“

I když oba pocházíte ze Zlína, dřív jste nebyli s Rachůnkem tak velcí kamarádi, že?
„Karel je o čtyři roky mladší. Když přišel ve Zlíně do áčka, ohřál se tam dva roky a odešel do Ameriky. Naše cesty se tak nějaký čas míjely. Pak jsme ale spolu začali chodit v létě na led, potkávali jsme se v posilovně. A loni jsme se sešli v Dynamu. Je jasné, že když jste s někým celý rok, sblížíte se daleko víc. Doufám, že si spolu ještě brzy někde zahrajeme.“

Pojďme k vaší nové štaci. Petrohrad přes léto mohutně posiluje. Co tomu říkáte?
„Vím, že Petrohrad lákal Žigyho Pálffyho, ale nakonec to nevyšlo. Přišel Alexej Jašin, což je velká osobnost a obrovská reklama pro klub. Pamatuji se, že tým hrál poctivý defenzivní hokej a měl problémy se střílením branek. Věřím, že budeme patřit do nejlepší osmičky v lize.“

Jašinuv příchod by vám mohl sebrat čas na ledě. Nebojíte se toho?
„Takhle to neberu. Nikdo mi nesliboval, že budu hrát prvního centra. Takové sliby ani nemám rád. Zažil jsem je mockrát. A pak to všechno bylo úplně jinak. Navíc Jašin hrává i na křídle. Je to silný hráč a výborný střelec. Je jasné, že i na něm už jsou přibývající roky vidět. Není tak rychlý jako dřív. Určitě ho neberu jako konkurenta. Na sezonu se těším. Jdu do Petrohradu hrát svůj hokej a pomoci mužstvu k úspěchu. V Pitěru byl ve druhé polovině sezony plný zimák. To je super. V Moskvě nechodil na hokej téměř nikdo. Na tu změnu se těším. Jinak je hokej všude stejný.“

Prý jste přestup konzultoval s americkým brankářem mužstva Robertem Eschem, s nímž se znáte ze společného působení v Kazani. Je to tak?
„Byli jsme v kontaktu celý rok. Už v průběhu minulé sezony se mě ptal, jestli za ním nechci jít. Když to nevyšlo v Dynamu, jsem rád, že to dopadlo takhle. Z těch možností, které jsem měl, je Petrohrad perfektní řešení. S Robertem jsme kamarádi, rozumíme si i mimo led. Do Kazaně jsme přišli z NHL ve stejnou dobu. On měl potíže s ruštinou a já zase spoustu volného času. Tak jsem mu s některými věcmi pomáhal. Trávili jsme společně hodně času.“

Petrohrad si v ruském draftu vybral mimo jiné obránce Michala Jordána, který pochází stejně jako vy ze Zlína a působí v juniorské lize v americkém Plymouthu. Netušíte, jaké s ním má klub plány?
„Desátého srpna se má přijet ukázat. Když bude chtít přestoupit do Ruska, musí jít do Petrohradu. Dvakrát jsme se potkali. Nevím, jaké má úmysly. Určitě se bude chtít nejdřív prosadit v Americe.“

Budete chodit na fotbalový Zenit?
„Když budu mít čas, tak určitě. Radka Šírla neznám, ale doufám, že se seznámíme. Zenit jsem viděl loni v létě na Dynamu. Tehdy to byla spíš chozená.“

Jak to máte s reprezentací? Budete kouči Růžičkovi v příští sezoně, kdy je vrcholem olympiáda ve Vancouveru, k dispozici?
„Olympiáda by byla moc pěkná, ale je hrozně daleko. Pro mě je prvořadé připravit se na sezonu a začít dobře ligu s Petrohradem. Nikdy jsem neoznámil, že v nároďáku končím. V tuhle chvíli opravdu nevím, jak to bude. Záleží i na rodinné situaci. Čekáme druhé dítě. A hlavně je to otázka pro trenéra. Do Vancouveru přijede z NHL dvacet hráčů. Zatím to prostě neřeším.“

Na základě výkonů na posledním mistrovství světa si ale můžete nárokovat místo v sestavě, nemyslíte?
„Vnitřně mě potěšilo, že se mi dařilo. Dokázal jsem si, že ještě můžu hrát hokej na vrcholové úrovni. Stačil jsem ostatním. Ale nepřeceňuji to. Vše je odvislé od postavení v týmu, od spoluhráčů. Navíc už je to minulost. Nemá cenu se jí zaobírat.“

Je vám čtyřiatřicet let. Jak dlouho ještě vydržíte hrát?
„Cítím se dobře, hokej mě pořád baví. Ale útočníci stárnou hodně rychle. Bruslařů, jako byl třeba Rosťa Vlach, je málo. Tak dlouho jako on asi nevydržím. Jeho hokej byl úplně jiný než ten můj.“

Vás stojí všechno víc sil, že?
„Já se totiž taky vracím do obrany. To Rosťa moc nedělal.“