I čtvrtý den se zničehonic objeví mezi chlapíky v teplácích a bundách s logem Avangardu někdo nový.

Masér? Kustod? Člověk, který nosí jenom vody? Kdo ví. Skupina lidí, kteří se starají o hokejisty, je tak rozsáhlá, že se nedá přesně ohraničit.

Číslo se zastaví až někde na dvaceti. „To je lidí, co?“ říká i hlavní kouč Raimo Summanen, když na atletickém stadionu sleduje „armádu“ nejrůznějších chlapíků. „U nás ve Finsku to není normální, máme jenom maséra a dva kustody. Tady je to o něčem jiném.“

Ani při bližším zkoumání není možné pro nezávislého pozorovatele zjistit, kdo je kdo. Jednou láhev s pitím donese jeden, podruhé jiný.

„Pár lidí už jsem stihnul identifikovat. Třeba vím, kdo má na starost broušení bruslí. Ale zbytek? No, to jsem zatím ještě poznat nestihnul,“ pobaveně reaguje Červenka, který se v novém prostředí jenom pomalu rozkoukává.
Ale že by početný tým lidí, kteří se kolem hokejistů pohybují, zajistil, aby všechno fungovalo, jak má? Ale kdeže...



Vládne tu spíš chaos a zmatek. Tak třeba přichází německý řidič autobusu, který má hokejisty odvézt z tréninku. Postupně ho míjí několik lidí z Avangardu, ale nikdo neumí německy ani anglicky. Až jeden naznačuje, že ano.

Ale přichází na něj jednoduchá otázka a ruský kustod jen kroutí hlavou... Nerozumí.

Řidič to bere s humorem. „Mají tady kolem sebe třicet lidí, ale kdy mám jet, to neví nikdo,“ směje se. Za chvíli přichází pár hráčů. „Vy jedete?“ ano. „Tak mám odvézt jenom vás?“

Žádná odpověď...

„Pěkný zmatek. Ale jsem v klidu, ono to nějak dopadne,“ zůstává nad věcí. A takových případů by se dalo najít mnohem víc. „To víš, máme hodně zaměstnanců. Ale žádného, kdo by měl na starost autobusy,“ směje se Jaromír Jágr.



Jenže nikdo z toho nedělá vědu. Sice je to chaos, ale to prostě k ruskému koloritu patří. Aspoň tady ve Füssenu, loni to bylo podobné.

Všem spíš vadí jiná věc. Neustálý déšť. Hráči Omsku kvůli zpoždění dorazili ve středu v noci. A právě pouze v tento den bylo jasno a vedro. Jinak je obloha zatažená a leje a leje... A co víc, teplota klesla z třiceti na deset stupňů. Vládne lezavá zima.

„Je to hrozná škoda. Kdybychom měli více sluníčka, moc by nám to pomohlo. Takhle trénujeme jenom na ledě, což už je hrozně stereotypní,“ lituje trenér Summanen.

Jen jednou zatím stihli hráči vyběhnout na atletický ovál. A to je ještě spláchnul lijavec a kroupy jako ping-pongové míčky.

Jinak jsou hokejisté zavření v hale, maximálně vyrazí do tělocvičny na basketbal. Žádné výběhy venku, žádné vyjížďky na kole.

Loni třeba Jágr vzal na sebe dvacetikilovou vestu a vyrazil si zaběhat do kopců v lese. Na tréninky jezdil na kole. Tentokrát nic takového. Jen led, led, led. A k tomu ledové počasí.