Lidově řečeno, Dominátor to má za pár. Zbývá zvládnout prestižní turnaj moskevských týmů a pak už viditelně přituhne. Hašek vtrhne příští čtvrtek do dobrodružné mise. Sezona KHL mu vypukne derby s CSKA Moskva. Ale do té doby může dál oslňovat své okolí. Jako při čerstvé reportáži Sovětského sportu.

Vlivný list gólmanskou legendu požádal, aby se vydal na menší projížďku metrem a lehce se prošel po známých místech metropole. Vypadalo to, že Hašek měl i radost, že se může trochu provětrat. Z hotelu ve čtvrti Sokolniky vyrazil s reportérkou rovnou do podzemí. Jako každý druhý si štípl lístek, aby se mu turnikety nezaryly do třísel, a popojel pár stanic.

Během jízdy se snažil přehlušit rachot vlaku hlasitým vyprávěním. „Upřímně, vyjma Rudého náměstí Moskvu neznám,“ nakláněl se k reportérce. „Byl jsem tu naposledy před třiceti lety jako junior. Hráli jsme přáteláky v Togliatti a na jeden jsme vyrazili do hlavního města. S klukama jsme vyrazili na zmrzlinu do Gumu,“ vybavuje si návštěvu nyní luxusního obchodního centra.

Jeden rubl? To byla tehdy asi desetikoruna. Nic moc kapesné. „Vystačilo nám to na pět porcí zmrzliny, protože jedna stála dvacet kopějek,“ šokoval Hašek svojí pamětí. „Měli dva druhy, čokoládovou a vanilkovou…“

VIDEO: Dominik Hašek si vyzkoušel moskevské metro.



Za chvíli už se Hašek blížil k hlavní metě středeční pouti. Byla jí legendární, pět set let stará ulice Arbat. Tam, kde žili slavní spisovatelé Puškin či Majakovskij. „Aha, tak to vím. Dnes si tu kupují byty největší boháči,“ dočkal se znalec souhlasného přikývnutí novinářky.

A hned přeladil na literární notu. „Nebudu předstírat, že mám hluboké znalosti, ale takového Puškina jsem četl. Tři sestry, Čajka, Višňový sad… Celý život se chystám přečíst Vojnu a mír, ale vypadá to, že na ni dojde až po ukončení kariéry,“ povídal ve chvíli, kdy jej portrétoval místní kreslíř.

Historie, dějiny, to je Haškovo hobby. Ostatně, tenhle směr má i vystudovaný. V Moskvě vysvětloval, proč se o minulost tolik zajímá. „Lze z ní vyčíst a pochopit, proč se dějí různé věci v současnosti. Z jakého důvodu je jeden stát agresivní a druhý mírumilovný.“


Načež okamžitě následoval dotaz, v jaké epoše by se Dominátor rád ocitl. Zprvu se zdráhal. „Mě absolutně uspokojuje moderní doba,“ reagoval promptně. Ale pak svolil. „Pokud si mám zafantazírovat, tak bych se vrátil do Francie do doby vlády Ludvíka IX. nebo do starého Říma. Knihy o této éře mě okouzlily, líbí se mi do nejmenších detailů,“ rozbásnil se.

V Římě by přesně věděl, co a jak. „Byl bych tam senátorem a zabil Césara,“ měl hned jasno.



Reportérce se Haškova hra evidentně zalíbila, a tak ji raději požádal: „Nepište, že to myslím vážně. Rozumíte mi, jen jsem vás chtěl pobavit.“

Před návratem k hotelu a výstupem z metra si Hašek ještě sáhl na čenich psa. Tedy jen bronzové sochy. Pro štěstí. Moskvané to tak dělají. Potichu pronesou své přání a věří, že časem vyplní. Prý si většinou přejí peníze.

Ty gólman Spartaku tolik nepotřebuje, tužba zněla jinak. Jak? „To je tajné. Kdybych to prozradil, nesplní se to,“ odbyl logicky zvídavý dotaz. Chci tu vyhrát titul, beztak si Hašek přál.