Velkých finálových bitev pamatuje několik, ale žádnou ještě nevyhrál. Za Vítkovice, za Lev Praha a teď zatím ani za Spartu. Hokejový útočník Petr Vrána má smůlu, své stříbrné prokletí nezlomil ani ve finále hokejové Ligy mistrů. Byl na ledě, když Frölunda v prodloužení rozhodla parádní drama. „Věřili jsme si do prodloužení, ale nevyšlo nám. Možná jsme to mohli zahrát líp, bohužel. Jsme zklamaní,“ řekl útočník po zápase.
Velké drama pro vás neskončilo dobře. Frölunda rozhodla v prodloužení finále, které mohlo dopadnout jakkoliv. Souhlasíte ale s tím, že to bylo z vaší strany více než důstojné zakončení téhla parádní sezony v Lize mistrů?„Odehráli jsme slušný zápas. Ve třetí třetině jsme je přehráli, měli velký problém s námi hrát. Bohužel jsme neproměnili velké šance a prohráli v prodloužení. Tak to bývá. Je to smutné, prohrát takhle o gól je strašná škoda. Ale bohužel…“
Co říkáte k průběhu zápasu? Ve druhé třetině jste se k ničemu nedostali, v té třetí jste zase ždímali vy Frölundu…
„Asi je škoda těch vyloučení v první třetině. Dostali jsme je do pěti, oni nabrali sebevědomí. Přesilovky hrají fakt dobře. Myslím, že kdybychom ten zápas, nebo hlavně první třetinu, hráli více v pěti, možná to všechno vypadalo jinak. Když jsme ve třetí začali hrát, co umíme, měli problémy. Tam byla škoda, že jsme neproměnili šanci navíc. Měli jsme jich hodně…“
Přes ten nešťastný konec ale nakonec asi musíte vaše působení v Lize mistrů hodnotit pozitivně, ne?
„Je to strašně náročné, ale mylsím, že jsme ukázali, že hokej hrát umíme. Na cestě do finále jsme porazili špičkové soupeře, i s Frölundou jsme odehráli více než vyrovnané utkání. Rozhodlo prodloužení, v něm je to padesát na padesát. Vyšlo to jim.“
Hrát prodloužení tři na tři se mělo dvacet minut. Asi vám ale bylo jasné, že se v něm rozhodne dřív, že?
„My jsme to přesně nevěděli, že se má hrát tak dlouho. Ale když vám někdo řekne, že budete hrát dvacet minut tři na tři, je to opravdu šílené. Pět minut jako v extralize se vydržet dá, ale dvacet? To už je trošku bláznivé. Myslím, že takové finále by se mělo hrát pět na pět až do rozhodnutí. Ale je to reglement soutěže, tak to musíme brát. “
Vy jste byl na ledě při rozhodujícím gólu, už jste byli pěkně zatavení, nemohli jste se dostat k puku, že?
„Vyšlo to přesně naopak, než jak jsme si plánovali. Chtěli jsme být na kotouči a prostřídat, protože naše střídačka byla u jejich pásma, ale přišli jsme o kotouč a bylo to naopak. Je to těžké, zavřeli nás na minutu třicet, před brankoviště přišla přihrávka a se štěstím to tam dotlačili. Možná jsme to měli sehrát lépe…“
Pro vás osobně je to další těžká prohra až ve finále. Stříbro máte s Vítkovicemi nebo Lvem Praha. Kdy to vaše prokletí prolomíte?
„Doufám, že brzo. Už jsem se na to snažil nemyslet… A bohužel.“
