Kdyby se Stanley Cup uděloval za letní přestupy, vyhrál by Washington na celé čáře. Tomáš Vokoun pro Capitals musel být něco jako dar z nebes. Za 1,5 milionu dolarů ročně, tedy na NHL celkem lacino, získali jednoho z nejlepších gólmanů soutěže.
On sám hodně slevil, loni bral na Floridě 5,7 milionu dolarů. „Pro mě je obrovské zklamání, co se 1. července stalo. Na druhou stranu teď mám možnost spoustě lidí ukázat, že udělali špatné rozhodnutí,“ říká v rozhovoru pro Sport.
Dvaatřicet gólmanů bude v příští sezoně v NHL vydělávat víc než on. V přepočtu na české koruny si Tomáš Vokoun pohoršil o 71,4 milionu! Ale dvojnásobný mistr světa vrní blahem, že si poprvé zachytá za opravdu špičkový tým, který bude usilovat o Stanley Cup.
Do nové sezony půjde zřejmě jako favorit na místo jedničky Capitals. A s mladším krajanem Michalem Neuvirthem vytvoří jednu z nejsilnějších brankářských dvojic celé NHL.
Už jste se bavili s lidmi z Capitals, co od vás budou očekávat?
„Volali mi všichni. Od trenéra brankářů po hlavního kouče a generálního manažera. Především ode mě čekají, že budu podávat dobré výkony a pomůžu jim vyhrát Stanley Cup. Jiný důvod, proč by mě tam brali, není. A já sám bych tam ani z jiného důvodu nešel.“
„NHL je nejlepší liga na světě a nikdo v ní nemá předem nic jisté. Do příští sezony půjdu stejně, jako jsem šel do té minulé. Tedy s tím, že nejvíc bude záležet na mých výkonech. V tom se pro mě za ta léta opravdu nic nezměnilo.“
Ale z toho, jak vám na trhu volných hráčů unikala jedna možnost za druhou, se to soudit moc nedá. Jak vám bylo po těle, když třeba Mike Smith, který byl dokonce na farmě, podepsal poměrně vysokou smlouvu ve Phoenixu (4 miliony dolarů na dva roky), zatímco vy jste pořád neměl nic?
„Tohle jsem vážně nečekal. Za posledních šest let jsem patřil mezi nejlepší brankáře NHL, držel si dlouhodobě nejlepší úspěšnost zásahů. Jako brankář mám možnost ovlivnit výsledky svého mužstva, ale jen do určité míry. Tým nedával góly, to pak brankář může chytat, jak chce, a stejně nevyhraje. Já jsem se svými výkony spokojený a jsem rád, že jdu hrát do dobrého mužstva. A doufám, že ty moje statistiky budou ještě lepší.“
Máte pro vzniklou situaci vysvětlení?
„Svým způsobem si za ni můžu sám. Měl jsem dobrou nabídku na tříletou smlouvu od Floridy. Ale chtěl jsem jít do mužstva, kde o mě projeví větší zájem. Na Floridě už jsem ho tolik necítil. Když se ohlédnu zpátky, udělal jsem chybu. Stalo se. Jenže v tu chvíli jsem měl jiné informace, že o mě stojí jiné kluby. Pro mě je naprosto nepochopitelné, co se potom dělo. Ale teď mám možnost jít do dobrého týmu, který může něco dokázat.“
Třeba budete jako Tomáš Kaberle, který se dlouho nemohl rozhoupat k odchodu ze slabého Toronta a pak získal Stanley Cup s Bostonem. Co vy na to?
„Stát se to může, stejně jako nemusí, ale jistý jsem si jednou věcí: udělám pro to maximum. Co se týče tréninku, přípravy a všeho dalšího. Pro mě je obrovské zklamání, co se 1. července stalo. Na druhou stranu teď mám možnost spoustě lidí ukázat, že udělali špatné rozhodnutí. Ode dne, kdy jsem byl do NHL draftovaný, až do dnešního dne jsem tam nic nedostal zadarmo. Takže ani nečekám, že by se na tom něco změnilo.“
Ale kdyby všechno šlo zdárně, můžete si za rok říct taky o lepší peníze, že?
„Víte co, je mi pětatřicet let, mám za sebou pomalu 700 zápasů v NHL. Jiní brankáři už byli dávno pryč. Nestěžuju si. Ale byl jsem zklamanej, jak se ta situace vyvinula. Já jsem nedostal jedinou nabídku. Od nikoho! Pak až na konci se ozvaly Washington a Detroit. To bylo všechno.“
Přitom ani zájem Detroitu nebyl nijak žhavý, aspoň podle toho, co se psalo v tamních médiích...
„Ne, ne, nabídku mi oficiálně poslali, ale já se nakonec dohodl s Washingtonem. Tím to bylo vyřešené.“
Věříte, že za kvalitním týmem, jako má Washington, se vám odlehčí?
„Hlavně věřím, že tam nebude tlak ve smyslu, že když dostaneme jeden gól, tak prohrajeme. A určitě na mě taky nepůjde takové množství střel jako v posledních letech na Floridě.“
Jste připravený i na to, že se budete muset o místo jedničky přetlačovat s krajanem Michalem Neuvirthem?
„Já nesoutěžím s druhým brankářem, nýbrž se peru jen sám se sebou. Chci podávat co nejlepší výkony, a to dokážu ovlivnit jen já sám. Já poznám, kdy chytám dobře a kdy špatně. Někdy ani statistiky, ani výsledky mužstva nejsou rozhodující měřítko. Pro mě je podstatný pocit, jaký ze svojí hry mám. Za ta léta, co chytám, už si dokážu celkem sebekriticky přiznat, jestli se mi zrovna daří, zda mi to moc nejde, na čem je třeba pracovat. Kdybych to neuměl, tak bych v NHL nevydržel čtrnáct let.“
„Když jsem proti Washingtonu chytal, což bylo mnohokrát za sezonu, tak jsme se vždycky při rozbruslení pozdravili. Ale on je přece jen o dvanáct let mladší než já. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkal. Ovšem já jsem nikdy neměl problém se žádným spoluhráčem z mužstva a nevidím důvod, proč by se to mělo stát teď. Já vím moc dobře, jak to v NHL chodí. Každý je dobrý jen tak, jaký je jeho poslední zápas. Na zásluhy se tam moc nehledí. Když se mi nepovede pět zápasů, dostane šanci jiný. Nikdo nemá nic jisté. Jinak to v NHL nikdy ani nebylo.“
Myslíte, že byste spolu mohli vytvořit hodně silnou a vyrovnanou dvojici?
„Michal má velkej talent, je to výbornej brankář. Na druhou stranu, v NHL se mi ještě nestalo, že bych se v mužstvu potkal se špatným gólmanem... Určitě máme výhodu, že jsme oba chytali jako jedničky. Tým si vždycky může vybrat, není tam rozdíl. Jinde bývá trošku větší a když se pak jeden zraní, vypadne, tak tím to mužstvo trpí. Taková situace u nás není.“
Dva Češi se v brance jednoho týmu setkali zatím jen jednou, ovšem mít gólmany z jedné země zase tak neobvyklý úkaz v NHL není. Souhlasíte?
„Tohle tam nehraje roli pro nikoho. V NHL je všecko otázka výkonnosti. A odkud kdo přišel, to až tak nikoho nezajímá. I mně je v dnešní době jedno, jestli v mužstvu mám Čechy, nebo nemám. Je to maličko výhoda, ale třeba zrovna Michal je někde úplně jinde. Já jsem pětatřicetiletej chlap, co má rodinu, dvě děti, on je zase svobodnej, cítí se ve svým živlu úplně jinde. Jsem profesionál a pro mě je nejdůležitější, jak odvádím svoji práci. To hodnotím v první řadě já a pak moji nadřízení.“
Washington měl dosud dost mladé gólmany. Varlamov sice odešel do Colorada, ale zůstal Neuvirth i další mladík Braden Holtby. Brali vás do týmu i s tím, abyste přinesl víc zkušenosti?
„Myslím, že tohle byl jeden z hlavních důvodů. Po tom, co se jim stalo minulou sezonu v play off (vyřazení ve čtyřech zápasech s Tampou Bay) i rok předtím. Mně je pětatřicet a neustále se učím. Každým rokem. Když je někomu o dvanáct, patnáct let míň a vytvoří se na něj takový tlak, jaký ve Washingtonu byl, nemá to pak moc jednoduché. Mám s tím vlastní zkušenosti, kolikrát se to dá i dost těžko zvládnout.“
Chcete říct, že gólmani potřebují dozrát, že je v jejich případě lepší počkat?
„Ano. Jsem zastáncem toho, aby se brankář vychytal. A když tu příležitost dostane, ať je na ni pořádně připravený. Jiné příklady ukázaly opak. Našlo by se dost brankářů, co se tam dostali moc brzy, měli super první sezonu, ale pak je stálo další tři roky, než se zase vzpamatovali. Je rozdíl chytat dobře jeden rok nebo deset let.“
Máte na mysli novou vlnu mladých gólmanů jako Steve Mason, který v Columbusu zazářil, ale pak poněkud ustrnul?
„Přesně tak. Lepší výchozí pozici má člověk, který tam jde s tím, že se od něj jakoby moc nečeká. Lidi jsou vždycky shovívavější k tomu náhradníkovi. Je to jasně vidět třeba ve Vancouveru na Corym Schneiderovi. Zachytal dobrý zápas a všichni hned řekli, jak je dobrej brankář, lepší než jejich jednička Luongo.“
Když se pak od gólmana čeká mnohem víc, je to rozdíl, že?
„Jakmile člověk najednou musí zachytat, je to úplně něco jiného. Taky je rozdíl jít za někoho do brány za dobrým mužstvem. Tyhle detaily novináři a veřejnost až tak nevidí. Je to jedna z nejtěžších věcí, na kterou jsem ve své kariéře nejvíc pyšnej. Když si člověk projde rok po roce, tak se ta moje výkonnost drží, dá se říct, na nějaké úrovni. Jeden rok je samozřejmě lepší, další trochu horší, ale jistá úroveň tam zůstává. Ta vyrovnanost je pro brankáře to nejdůležitější, co může chtít. Nikomu nepomůže, když chytá jeden rok dobře, pak zase mizerně a mužstvo se na něj ani nemůže spolehnout.“
Související články
