Washington podepsal Tomáše Vokouna. Když zprávu o nečekané akvizici českého brankáře zjistil Alex Ovečkin, klubová megastar, prý jančil radostí. Ale co Michal Neuvirth, v posledním play off gólmanská jednička týmu? „I já z toho byl nadšenej,“ tvrdí upřímně. Nevadí, že bude mít míň práce na ledě, rád se od svého vzoru přiučí. Hlavní pro něj je, že vyštípal kolegu Semjona Varlamova…
S přítelkyní si na začátku července vychutnával dovolenou u moře. Když se 3. července probudil, měl na telefonu zprávu od kamaráda. „Jde k vám Voky…“ Michal Neuvirth nevěřil. „Ale když jsem o tom začal přemýšlet, uvědomil jsem si, že je to vlastně úplně super,“ líčí svoje dojmy.
Pro mnohé byl Vokounův příchod nečekaný, takže i vás zaskočil?
„Ne úplně. Den předtím totiž vyměnili Varlyho (ruský vrstevník Varlamov, druhý brankář) do Colorada, takže jsem čekal, že vedení přivede nějakého staršího gólmana. Že jde právě o Vokyho, za to jsem moc rád, protože si nedokážu představit, že bych tam byl třeba s Marty Turkem nebo jiným podobným brankářem. Vážně jsem byl nadšený, když jsem si uvědomil, že se mnou bude v týmu. Je to gólman, ke kterému jsem vždycky vzhlížel. Můj vzor. Myslím, že nás oba čeká hodně zajímavá sezona a že bychom mohli být dobří parťáci.“
Na druhou stranu, po letech přesvědčování jste v minulé sezoně získal důvěru trenéra, jenže rázem do klubu přijde brankář, o kterém kouč prohlásil, že bude jedničkou. To vás netrápí?
„Jo, zamrzí to. Ale mně je zase celkem jedno, kdo je teď jednička nebo dvojka. Je léto, sezona ještě nezačala. Tyhle řeči mě vůbec nerozhází. Já jdu do kempu s tím samým co každý rok. Že chci chytat co nejvíc zápasů, ať už na úkor Tomáše Vokouna, nebo Varlyho. Prostě chci chytat. Sám jsem ale chtěl, aby klub přivedl starýho gólmana. Tím teda nechci říct, že je Tomáš starej…“
Říkejme tomu zkušený.
„Tak, zkušený gólman. Pro mě to bude určitě lepší, než se tam tlačit s mladým Varlamovem.“
To znamená, že když zrovna dostane přednost kolega s Vokounovou reputací, bude pro vás snazší sednout si na střídačku?
„Rozhodně. Z tohohle hlediska to pro mě bude lepší, protože minulý rok jsme se s Varlym pořád střídali a niko nevěděl, na čem je. Pořád se psalo o tom, kdo bude chytat, komu se zrovna nedaří, dost se to rozebíralo. Když jsem pak třeba nechytal dva tři zápasy, nesl jsem to těžce. Ale kdybych teď měl náhodou dělat dvojku, nevadilo by mi to, protože bych ji dělal právě Tomášovi.“
Bez ohledu na jména, vy jste si vybojoval pozici jedničky a teď má chytat někdo, kdo přišel jako nový. S tím se srovnáte?
„Proč by ne. Já si totiž nemyslím, že bych doteď byl nějaká jasná jednička. Až těsně před posledním play off se rozhodlo, že budu chytat já. Pro mě je hlavní, že jsem si dal před minulou sezonou úkol, že chci odchytat víc než polovinu sezony, a to se mi podařilo. Navíc to play off . Mám ze sezony dobrý pocit a těším se na tu další.“
|
- brankář Washingtonu, narozený 23. března 1988 v Ústí nad Labem |
Může vám spolupráce s Vokounem pomoct, i kdybyste chytal méně zápasů?
„Určitě. Myslím, že mi Tomáš může předat hodně věcí. Vždyť už jenom to, kolik odchytal v NHL zápasů. To kdyby se mi někdy povedlo, byl bych spokojený. Jak jsem řekl, v šestnácti, sedmnácti byl můj vzor a teď se budu snažit, abychom byli nejlepší brankářská dvojice v NHL.“
Co se týká zápasů v play off , tam vám na Vokouna chybí jen dva.
„Jo? To ani nevím.“
Oba máte na kontě dvě série Stanley Cupu. To abyste v tomhle ohledu skoro učil vy Vokouna…
„To asi nehrozí, on má za sebou několik mistrovství světa, olympiády. V play off mít problém určitě nebude, všem už ukázal, že umí unést tlak. Akorát nikdy nebyl v tak dobrém týmu, jako bude teď. Ve Washingtonu je cílem Stanley Cup a kdybychom ho s Tomášem přivezli, bylo by to super. Krásná představa.“
Znáte se vy dva vůbec?
„Osobně ne. A dlouho jsem se těšil na to, až se poznáme. Říkal jsem si, že by se mi to mohlo poštěstit třeba někdy na repre, ale nenapadlo by mě, že se potkáme zrovna v jednom týmu. Nikdy holt nevíte, co se stane. Těším se, až se uvidíme v září na kempu a pokecáme. Stejně tak s Romanem Hamrlíkem. Přál jsem si mít v týmu zase aspoň nějakého Čecha a přišli hned dva, z toho mám velkou radost.“
Takže místo ruské mafie teď v kabině bude vládnout ta česká?
„Přesně tak. Teď to od nás Rusáci schytají zpátky. (usměje se) A ještě nám tam draftovali toho mladýho basketbalistu (Jan Veselý), takže nám ve Washingtonu začíná růst pěkná česká kolonie.“
Veselého vezmete do party?
„Hrajeme ve stejné hale, máme stejného majitele, takže se určitě potkáme. A myslím, že se můžeme hned skamarádit. Jsme skoro stejně staří, máme stejně staré přítelkyně, takže by z nás mohli být dobří kámoši. Klidně mu můžu poradit, co a jak, přece jenom už Washington znám nějaké tři roky.“
Za dobu, co jste v Capitals, se hodně namluvilo o tom, že spolu s Varlamovem máte být brankářská dvojice pro budoucnost, kterou si klub vychová. A on je najednou pryč. Ukázalo vám to, že v NHL si nemůžete být ničím jistý?
„Jo, tak to přesně je. Všude se pořád psalo, že Varly je pro Washington gólman budoucnosti, ale nakonec mají v týmu dva Čechy. Pro mě je velké potěšení, že vyměnili Varlyho, a ne mě. Všichni dlouho tvrdili, že Varly je lepší, ale já jim minulou sezonu dokázal, že to tak není.“
„Určitě. Těší mě, že jsem ho vyštípal z týmu. Už od osmnácti mi ho předhazovali, že byl draftovaný výš než já, sice asi jenom o deset míst, ale pořád jsem to měl na talíři. A teď to dopadlo takhle. Ale vůbec to nemyslím špatně vzhledem k němu, já s ním nemám problém, navíc podepsal dobrou smlouvu v Coloradu, jak si přál. Určitě ho mrzí, že už nebude ve Washingtonu s Ovečkinem a Sjominem, ale nemůže si stěžovat.“
Bavili jste se od jeho trejdu?
„Jo. Já mu popřál hodně štěstí, on mně taky. S Coloradem hrajeme asi druhý, třetí měsíc ligy, takže se těším. Proti němu to bude určitě velký zápas.“
Varlamov sice má dobrou smlouvu, osm a půl milionu dolarů na tři roky, ale Tomáš Vokoun ne. Co říkáte na to, za jakých podmínek k vám přišel?
„Tak to holt je. Během dvou tří dnů na trhu volných hráčů měly najednou všechny týmy gólmana a pro Vokyho rázem nebylo místo. Když chtěl do takového týmu jako k nám, musel s penězi dolů, protože to máme hodně našponované s platovým stropem.“
Musel ale slevit skoro o pět milionů dolarů dolů na milion a půl (25,5 milionu korun), teď bere jen o tři sta padesát tisíc dolarů víc než vy. V nadsázce – dá se s takovými penězi vůbec vyjít?
(usměje se) „Nevím, jestli s tím dokáže vyjít Tomáš, neznám jeho výdaje, ale já jsem se svou smlouvu spokojenej. Mně to stačí.“
Přemýšlíte někdy nad tím, že jste ve třiadvaceti milionář a jste zajištěný?
„Tohle si neříkám. Dělám, co mě baví, ale není to o tom, že bych už nemusel hnout prstem. Je v tom hodně stresu, hodně práce a stálo mě to hodně, dostat se do téhle situace.“
