Byl hokejový vytrvalec. Roman Hamrlík ještě nedávno držel mezi aktivními hráči NHL rekord v počtu sehraných zápasů v základní části. Teď se však ocitl na konci trati. Po celkem 20 sezonách v zámořské lize ohlásil konec kariéry. „Na ledě jsem nechal všechno, ta šťáva tam už není,“ svěřil se v rozhovoru pro deník Sport 39letý bek. Rozhodnutí v něm zrálo od léta. Svůj krok oficiálně oznámil dnes.
„V hlavě jsem si to srovnal, ačkoli kdyby přišla dobrá nabídka z kvalitního týmu, asi bych to skousnul a ten rok třeba ještě hrál. To jedno procento tam bylo, ale na 99 procent jsem byl rozhodnutý skončit. Ničeho nelituji. Mám teď spoustu času věnovat se jiným věcem. Hokej byl můj život, dvacet let jsem hrál v nejlepší soutěži světa. Dal jsem tomu všechno, ta šťáva už tam není. Každý musí někdy skončit, jsem s tím smířený. Tak to prostě chodí,“ uvedl Hamrlík.
| Roman Hamrlík |
| Narozen: 12. dubna 1974 (39 let) ve Zlíně Pozice: obránce |
| Kariéra: Zlín (1990-92, 1994-95, 2004-05), Tampa Bay (1992-97), Edmonton (1997-2000), NY Islanders (2000-04), Calgary 2005-07), Montreal (2007-11), Washington (2011-13), New York Rangers (2012-13) |
| Největší úspěchy: Zlatá medaile ze ZOH v Naganu 1998, jednička draftu NHL 1992, mistr Evropy do 18 let 1991, 1992. |
| NHL: Za 20 sezon 1395 utkání (donedávna rekord mezi aktivními hráči NHL, který 11.října překonal Jaromír Jágr). Vede dlouhodobé tabulky českých obránců v gólech (155), asistencích (483) a bodech (638). V play off hrál 113 utkání, připsal si 41 bodů za 3 branky a 38 asistencí. |
| Reprezentace: 37 utkání, 1 gól, ZOH 1998, 2002, MS 1994, 2004, Světový pohár 1996, 2004. |
Za dvacet sezon sehrál 1395 utkání, vystřídal sedm klubů. Začínal jako jednička draftu v roce 1992 v Tampě Bay, naposledy působil v New York Rangers.
Po zkrácené minulé sezoně mu skončila smlouva, další angažmá už nesehnal.
„Už nezažiju srandu v kabině, nebudu mastit karty v letadle. Tohle mi bude nejvíc chybět. Na druhou stranu už jsem posledních pár roků docela nenáviděl oblékat si výstroj, ohýbat se a šněrovat brusle, chodit pak domů zlámaný,“ přiznal Hamrlík v rozhovoru pro Sport.
Jeho odchod je definitivní a nezvratný. Hamrlík nedal ani na naléhání otce, který ho přemlouval, aby kariéru ukončil ve Zlíně.
„Ne, že bych nechtěl, ale na evropský systém a velká hřiště jsem už ani nebyl zvyklý, dvacet let jsem působil v NHL. V sezoně 2004/05 jsem ve Zlíně zažil neskutečnou srandu. Ale herně jsem se necítil dobře. To bych nechtěl zažít znovu, hokej tam mě ani neláká. Snažil jsem se to tátovi vysvětlit, že bych to nedal. Byl zklamaný, ale já bych se necítil šťastný,“ dodal.
O další budoucnost zatím olympijský vítěz z Nagana jasno nemá, zatím chce hlavně odpočívat a užívat si volna. Žije v Montrealu, odkud pochází jeho přítelkyně Cynthia, do Česka by se rád vrátil v lednu.
„Začnu nový život. Je tam spousta věcí, kterým jsem se nevěnoval nebo je nemohl dělat. Nechci sedět na zadku, možností by bylo víc, ale taky musíte narazit na správné lidi, kterým můžete věřit. Brusle asi dlouho neobuju, možná časem, snad kdybych třeba trénoval malé děti jako brácha. Ale zatím mě to neláká,“ uzavřel Roman Hamrlík.
Celý rozhovor s Romanem Hamrlíkem čtěte v úterním vydání deníku Sport!
Prohlášení Romana Hamrlíka |
|
Po dlouhém rozmýšlení a zvážení všech okolností jsem se dnes rozhodl ukončit svoji hokejovou karieru. Jako kluk, který vyrůstal v komunistickém Československu, jsem si nikdy nedokázal představit, že bych jednou mohl hrát v nejlepší a nejkvalitnější hokejové soutěži světa, NHL. Bylo mi velkou ctí strávit 20 sezon v NHL, vždy v sobě budu mít nádherné vzpomínky na dobu strávenou na severoamerickém kontinentu při vykonávání něčeho, co jsem miloval a čemu jsem obětoval vše, co jsem jen byl schopen. Během své kariéry jsem poznal spoustu vynikajících lidí, kteří mi pomohli a bez kterých bych nebyl schopen dokázat to, co se mi povedlo, a všem jsem za to vděčný. Zaprvé bych chtěl moc poděkovat svým rodičům, kteří mě vychovali a udělali ze mě takového člověka, jaký jsem dnes. Za velkou podporu v mém životě a taky v mé krásné hokejové kariéře jim jsem nesmírně vděčný. Dále nesmím zapomenout na svého staršího bratra Martina, který mě doslova otevřel bránu mého snu, NHL. Za to, že jsem byl vybrán první v draftu roku 1992 v Montrealu vděčím z velké části jemu a jsem mu moc zavázán. Vždy byl můj vzor a jsem na něj moc hrdý za to, co dokázal on ve své skvělé kariéře, kterou nedávno ukončil. Dále pak děkuji své přítelkyni Cynthii, která mě během posledních let mé kariéry podporovala. Nesmím zapomenout na všechny rodinné příbuzné a fanoušky, kterým děkuji za jejich podporu. Další poděkování náleží zlínskému hokeji a všem tamním trenérům a spoluhráčům, s kterými jsem tam hrál a vyrůstal. Určitě nemohu opomenout partu z Nagana pod vedením trenéra Ivana Hlinky, jejíž jsem se stal součástí, a vítězství České republiky v nezapomenutelném turnaji století při olympijských hrách v roce 1998. Měl příležitost hrát v NHL za mnoho týmů a pod spoustou generálních manažerů a trenérů. Chci tímto vyjádřit své poděkování všem, hlavně však chci vyzvednout svého prvního generálního manažera Phila Esposita, který si mě v roce 1992 vybral jako prvního hráče týmu Tampa Bay Lightning i celého draftu v roce 1992. Speciální dík pro něj za to, že mi dal šanci hrát v NHL. Phila si moc vážím nejen jako generálního manažera, ale i jako člověka. Dále děkuji za podporou všem svým nespočetným spoluhráčům, děkuji svým agentům, všem kustodům, lékařům a všem ostatním pomocníkům, s kterými jsem měl možnost se poznat a spolupracovat. Bylo mi velkou ctí hrát ve stejné lize proti legendám jako Wayne Gretzky, Mario Lemieux, Ray Bourque, Joe Sakic, Steve Yzerman, Brett Hull, Paul Coffey, Patrick Roy a Dominik Hašek. A taky nastoupit proti dnešním hvězdám jako Sidney Crosby, Vinny Lecavalier, Jarome Iginla, Jaromír Jágr a mnoho dalších. Jsem vděčný všem za podporu, která mi byla během mé hokejové kariéry poskytnuta a stále si budu vážit příležitosti, že jsem měl možnost hrát v nejlepší lize světa. |
