Říkalo se jim Broad Street Bullies. Rváči z Broad Street. Tým Philadelphia Flyers byl v době své největší slávy postrachem NHL. V letech 1974 a 1975 získal dvakrát Stanley Cup. Do arzenálu jeho zbraní patřily i rvačky, zastrašování a zákeřnosti. Hlavním architektem obávaného týmu byl generální manažer Keith Allen. V úterý zemřel v úctyhodném věku 90 let.
Soupeřům dokázali vnutit svoji hru. Pokud se soupeř nechtěl přizpůsobil, přišla fyzická pomsta. Jejich trenér Fred Shero motivoval hráče bojovnými hesly, které vypisoval na tabuli, vštěpoval jim hokej, který se soupeřům dostal pod kůži.
Ostatní se mužstva báli. Někdy se jim říkalo taky „Filadelfská chřipka“, protože někteří hráči raději řekli, že jsou nemocní, než by proti nim nastoupili. Shero neváhal poslat do rvačky rovnou celý tým. NHL pak zavedla pravidlo, že hráči nesmějí při bitkách opustit střídačku a že do pěstního souboje se nesmí přimíchat nikdo třetí.
Allen se v 50. letech krátce objevil v obraně Detroitu. Do Flyers přišel po jejich druhé sezoně v NHL a v draftu 1969 vybral Bobbyho Clarka. Houževnatý centr, který si kvůli onemocnění cukrovkou musel píchat inzulín, se brzy stal vůdcem mužstva a symbolem všeho, co představovalo. V dalších kolech Philadelphia draftovala ranaře Dona Saleskiho a Dava Schultze, kterému brzy nikdo neřekl jinak, než „Hammer“. Kladivo. I oni později patřili k základním kamenům týmu.
VIDEO: Podívejte se na dokument o Broad Street Bullies
Snad nikdy prý neudělal špatný tah. Proto dostal Allen přezdívku „Zloděj“. Postupně získal do týmu další hráče, kteří se stali pilíři později tak úspěšného mužstva. Bill Barber, Rick MacLeish, Jim Watson, Reggie Leach. Mistrovským kouskem byla v roce 1973 brankářská rošáda s Torontem, odkud přišel Bernie Parent. „Jen Bůh zachrání víc než Bernie,“ povídalo se o něm zanedlouho.
Pod Allenovým dohledem tým celkem šestkrát vyhrál svoji divizi, dvakrát získal Stanley Cup a dohromady čtyřikrát postoupil do finále. V sezoně 1979/80 neprohrál 35 zápasů po sobě. To je dodnes platný rekord NHL. Generálního manažera dělal do roku 1983, pak přešel do funkce poradce. Pro klub objevil i další pozdější hvězdy jako Ron Hextall, Ken Linseman, Brian Propp, superstřelec Tim Kerr nebo Pelle Lindbergh.
„Byl vším. Uměl se správně rozhodnout. Dovedl se o hráče postarat. Byl nesmírně chytrý a prozíravý. Ale nejvíc ze všeho to byl charismatický člověk, z nějž vyzařovalo kouzlo, ať přišel kamkoli. Přesně šéf, jakého klub potřeboval,“ řekl Bill Clement, bývalý útočník a jeden ze členů úspěšného týmu ze 70. let, dnes televizní komentátor.
V roce 1988 dostal Allen cenu Lestera Patricka za přínos americkému hokeji a o čtyři roky později byl uveden do torontské Hockey Hall of Fame. „O naše dva Stanley Cupy se zasloužil víc, než kdo jiný,“ prohlásil Bobby Clarke. „Keith byl jedním z těch mužů, na jaké se narazí jen zřídka. Měl otcovský přístup k nám všem i našim rodinám, přesto byl sám dostatečně silný a rozhodný, aby dokázal dělat věci, které nám pomohly vyhrát Stanley Cup, uměl vybrat správné hráče. Každý, kdo pod ním nastoupil, ho měl rád. Vlastně jsem v hokeji nepotkal člověka, který by si ho neoblíbil,“ dodal dlouholetý kapitán týmu Flyers.
