Reprezentovat v mládežnických kategoriích měl zakázáno, nebyl hvězdou draftu. Útočník Matěj Stránský na NHL útočí ze závětří, ovšem o to sveřepěji. Ve své první sezoně v profesionálním hokeji slavil s Texas Stars, farmou Dallasu, triumf v Calder Cupu (AHL). A v nadcházejícím ročníku by rád společně s parťákem Radkem Faksou nakouknul i do elitní ligy.
S Jaromírem Jágrem se v Dallasu, kde hvězdná „68“ hrála v předminulé sezoně, potkat nestihl. „To mě mrzelo,“ nezastírá Matěj Stránský, který minulý týden oslavil 21. narozeniny. „Jágr je legenda! I kdybych si s ním mohl jen pokecat, zatrénovat, dostat pár rad... I tohle vás může nakopnout, motivovat. Bohužel. Třeba někdy příště, on asi bude hrát do padesáti,“ usmívá se letošní vítěz Calder Cupu.
Jak se díváte na útok českých mladíků na NHL? Nově podepsali smlouvy Vrána, Pastrňák, tlačí se tam i další...
„Všem to přeju, pro český hokej je to jen dobře. Všichni musíme tvrdě makat, moc místa v NHL není, všechno je o přístupu. Hlavně se nevzdávat, kousnout se! Když to zvládnete, posílí vás to.“
Vy jste do zámořské juniorky odcházel před čtyřmi lety, Dallas vás draftoval v roce 2011 ze 165. místa, takže se dá říct, že na NHL útočíte ze závětří?
„Nepotřebuju být nějaká hvězda, prostě si jdu za svým snem. NHL je můj cíl a dělám pro něj všechno. Uvidíme, jestli dostanu příležitost, doufám, že ano. Budu se ji snažit chytit za pačesy a udržet se nahoře. Příští sezona bude důležitá, musím se pořádně připravit. V Dallasu je to dobré v tom, že mladým dávají šanci.“
Do klubu ale nově přišli Hemský a Spezza, moc místa v prvním týmu nebude...
(usmívá se) „Já nepočítal s tím, že bych šel hned do první, druhé lajny. Zase by to byla třetí, čtvrtá. Bude záležet na trenérech, jestli dají mladým šanci.“
Na farmě hrajete s Radkem Faksou (13. v draftu 2012), v Texasu se vám společně dařilo. Je výhodou, že na NHL budete útočit spolu?
„Doufám, že budeme dál hrát spolu, rozumíme si. Radek je taky silový typ, je velký, umí podržet puk a je moc dobrý na buly. Hrálo se mi s ním moc dobře. Věřím, že to výhoda bude.“
Na rozdíl od Faksy jste měl po odchodu z Vítkovic do zámoří zákaz reprezentovat, protože jste nepodepsal s mateřským klubem smlouvu, aby ze zámoří dostal vyrovnání. Jak jste zákaz nesl?
„Mrzí mě to. Rád bych si osmnáctky nebo dvacítky zahrál, bylo mi smutno, když jsem se na kluky díval jen v televizi. Neříkám, že já jsem se k Vítkovicím zachoval nejlíp, ale oni ke mně taky ne. Dostal jsem příležitost odejít do zámořské juniorky a smlouvu jsem ve Vítkovicích neměl. Tu mi nabídli až poté, co jsem měl odejít. Kluci v jiných klubech to udělali stejně a reprezentovat mohli. Tak nevím, v čem byl problém. Bohužel, musel jsem to akceptovat. Ale udělal jsem dobře, že jsem odešel. Kdybych zůstal, nebyl bych dodnes draftovaný a neměl šanci, jakou mám teď.“
Váš děda Vladimír vyhrál s Vítkovicemi titul v roce 1981, později tým i trénoval. Táta Darek vedl mládež, teď je trenérem juniorky Sparty. Jak moc vás formovali?
„Děda vůbec. Zajímal se, pomáhal, ale na rady on není. Taťka mě trénoval ve čtvrté a v páté třídě, pak i v dorostu, a byl na mě tvrdý. Potřeboval jsem to, byl jsem flegmatický typ a sem tam jsem potřeboval umravnit. Byl jsem typický puberťák, trošku línej. Když jsem dělal bordel, táta hned zakročil. Tohle mi hodně pomohlo hokejově, i do života.“
Už nepotřebujete umravňovat?
„Snad ne, první rok v Kanadě se to zlomilo. Musel jsem vyspět - hokejově i v životě. Starat se sám o sebe. Proto jsem rád, že jsem ten krok udělal a do zámoří odešel.“
Takže si časem chcete vyšlapat cestu jako Ondřej Palát?
„S Ondrou se známe, ve Vítkovicích jsme spolu hráli. On byl v této sezoně neskutečný! Vždycky byl skvělý hokejista, ale taky musel tvrdě bojovat a vypracovat se. Ano, chci to udělat jak on - získat významnější roli v AHL a pak útočit na NHL. Bude to těžké, ale musím makat.“
Vzorem vám mohou být i vaši strýcové - bývalí ligoví hráči Patrik Rimmel a Aleš Tomášek. Hokej musí být ve vaší rodině slušné téma, je to tak?
„Jasně, když se potkáme, tak se mluví hlavně o hokeji. Navíc i tátův brácha Vladan hrával hokej v Austrálii. Nechci je zklamat, věří mi a dávají mi velké naděje. I tohle mě žene dopředu.“
Vaši hokejovou profesi prozrazuje i vyražený přední zub...
(zasměje se) „Jo, tohle je poznávací znamení hokejisty. Přišel jsem o něj už v juniorce, mrtvé jsou i zuby kolem. Náhradní si tam nedávám, přijde mi to zbytečné a přítelkyně už si zvykla. Jen mamka do mě furt ryje. Dělá sestřičku u zubaře, a prý že tam musíme něco dát. Ale já už si zvykl a nasazovací zub mi vadí. Zatím to nechávám tak. Možná až časem to budu muset kvůli mamce nějak vyřešit.“
