EXKLUZIVNĚ PŘÍMO Z TORONTA | Lidi jako on do Hockey Hall of Fame moc často nevybírají, ale Mitch Korn má obrovskou zásluhu na tom, že do ní byl uveden Dominik Hašek, a patřil mezi ty, které Dominator na slavnost do Toronta pozval. Trenér gólmanů Mitch Korn je nevelký postavou, ale pod rukama mu prošlo už několik brankářských velikánů. Prvního českého člena Síně slávy měl v péči sedm sezon v Buffalu, v jehož dresu Hašek získal dvakrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL a čtyřikrát Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře.
Dalších 16 let působil brankářský guru v Nashvillu. Cvičil tam i Tomáše Vokouna a prožíval zámořské začátky Marka Mazance. Jakmile však trenér Barry Trotz zamířil do Washingtonu, vzal si ho s sebou. V kempech tak alchymista Korn mohl sledovat nadějného Vítka Vaněčka, jehož Capitals letos draftovali.
Vzpomenete si ještě na svoje první setkání s Dominikem Haškem?
„Úplně ne, ale vybavují se mi věci, které jsem u něj viděl poprvé a jimiž se lišil od druhých. Dělali jsme si z něj kvůli nim legraci. Taky si pamatuju, jak jsme po Haškově příchodu do Buffala byli na obědě a bavili se, kteří gólmani se mu líbí, a jak se zeptal, kdo se líbí mně. Já mu tehdy řekl, že Mike Richter. O dva roky později hráli New York Rangers proti Buffalu. Dom za mnou přišel a povídá: ‚Dneska večer chytám proti tvému nejoblíbenějšímu gólmanovi.‘ Po dvou letech mi to připomněl.“
Vybočoval Hašek hodně jako brankář?
„On byl vždycky výjimečný. Předváděl věci, jaké by jiný nedokázal. Dovedl očima najít puk i tam, kam nebylo vidět, uměl báječně číst hru, jako by jí snad sledoval zpomaleně, měl úžasnou předvídavost. A je dostatečně zdokumentováno, že jeho tělo bylo jak z gumy. Jiný by se rozpadl na dva kusy, on ne. Je skvělé sledovat, kam až to dokázal. K největší poctě, jaké může hokejista dosáhnout.“
O jeho stylu se říkalo, že byl neortodoxní. Snažil jste se ho změnit?
„Ne. Nevěřím, že je dobré snažit se předělávat brankáře, aby se odnaučit něco, čím se zcela vymyká a přitom je tak dobrý. Musel jsem se naopak postarat o to, aby si uchoval, co je mu vlastní, byl výjimečný dál a k tomu pracoval na dalších věcech.“
Co třeba potřeboval zdokonalit?
„Když k nám přišel, našlo by se toho dost. Je to dvacet let, ale vzpomínám si, že jsme se zaměřili na bruslení, aby měl lepší a rychlejší pohyb, a taky na hru s pukem. Nad tím jsme strávili hodně času, nedokázal ho pořádně nabrat, vyhodit o plexisklo. To úplně nezvládal. Dom taky v začátcích nikdy pořádně nezavřel lapačku. Jako to dělá dneska Lundqvist. Ale naučil se puk pořádně chytit. Taky si odvykl ukazovat příliš brzy svoji ruku a poskytnout tak střelci šanci, aby dokázal zareagivat a svůj úmysl třeba ještě změnil. Naučil se větší trpělivosti, tím víc pak dominoval.“
Na co v souvislosti s Haškem nikdy nezapomenete?
„Wow! Těch momentů a skvělých zákroků bylo tolik! Jednou jsme v play off hráli proti New Jersey, zápas se protáhl do čtvrtého prodloužení. Dom měl 76 zákroků! To si budu pamatovat ještě hodně dlouho.“
V kempu Washingtonu jste potkal Vítka Vaněčka. Může třeba z něj jednou vyrůst nový Hašek?
„Vždyť tomu klukovi je teprve osmnáct! Těžko se dá odhadnout, jak může být dobrý, dneska je to navíc úplně jiný hokej. Viděl jsem ho zatím jen v nováčkovském a pak přípravném kempu. S Dominikem se od sebe dost liší. Nechci tvrdit, že by ještě nefungovalo to, co předváděl Dom, když byl na vrcholu. Sám změnil spoustu věcí a zároveň uměl vstřebat a využívat moderní prvky. Jenže dneska už se chytá jinak. Doufám, že Vítek bude mít dobrou sezonu, zachytá si na juniorském mistrovství světa. Taky se musí naučit anglicky. Potřebuje to. Já ani další trenéři nemůžeme pomoci, pokud se spolu nedomluvíme. Ale to on dobře ví.“
Dominik ale taky anglicky moc neuměl…
„V Buffalu už to nebylo tak zlé, dva roky strávil v Chicagu. Tenkrát to byl možná ještě větší problém než v současné době, uměl však aspoň trochu. Pořád lepší, než kdyby anglicky nerozuměl vůbec.“
V Nashvillu jste zažil Marka Mazance. Jaká budoucnost čeká jeho?
„Ten se mi hodně líbil. Vím, že v české lize si vedl velice dobře. Chytal za Plzeň, že ano? Věřím, že jednou z něj může být kvalitní gólman v NHL. Jen lituju, že to bude v Nashvillu, protože tam už nejsem.“
Jen musí zůstat hodně trpělivý, když je tam jedničkou Pekka Rinne…
„Přesně tak. Jen se podívejte na Dominika. Všechno potřebuje svůj čas a vývoj. Do NHL přišel v šestadvaceti a jedničkou se stal v Buffalu, když mu bylo osmadvacet let. Příliš týmů na mladé brankáře tlačí a jejich růst uspěchá. Tím si kolikrát vytvoří špatné návyky, což vůbec není dobré. A později za to zaplatí.“
