PŘÍMO Z TORONTA | Říká se, že druhá sezony bývá obtížnější než ta první. Ondřej Palát ve své první úplné sezoně v týmu Tampy vyletěl mezi nejlepší nováčky, dokonce byl nominován na Calder Trophy. V té současné se snaží dokázat, že to nebyl žádný úlet.
Druhý útok, jemuž říkají „Trojčata“ a ve kterém nastupuje se starým parťákem Tylerem Johnsonem a Rusem Nikitou Kučerovem, šlape a skvěle doplňuje elitní Stamkosovu formaci.
„Zatím jsem spokojený. Může to být lepší, ale mohlo by to být i horší,“ řekl Sportu před nočním duelem v Torontu. Díky 15 bodům (5+10) i skvělému hodnocení účasti na ledě při vstřelených a inkasovaných bodech (+11) patří 23letý rodák z Frýdku Místku zase k nejlepším hráčům mužstva.
V minulém ročníku jste v NHL herně i doslova zabodoval. Ani tahle sezona zatím není špatná. Jste spokojený, jak se vám daří obstát v období, kterého se mnozí hráči děsí a v němž jich zase hodně zhaslo?
„Snažím se na to nemyslet. Před sezonou jsem si řekl, že chci hrát líp než v té první. A zatím jsem docela spokojený. Může to být lepší, ale mohlo by to být taky horší. Ale hlavně se daří týmu a to je pro mě nejdůležitější, i kdybych ty body neměl.“
„Je super, že ta kostra mladších hráčů byla pořád spolu. Dva roky jsme spolu strávili na farmě v Norfolku, vybojovali Calder Cup. Současný trenér (Jon Cooper) nás tam měl taky, takže nám to určitě pomohlo, že ho známe a máme zažitý jeho systém. A on nám pomáhá tím, že nám věří a dává nám důvěru. Zatím myslím, že to funguje dobře.“
V útoku nastupujete s Tylerem Johnsonem, s nímž jste takhle hrál právě už v AHL. Je velká výhoda, že jste na sebe zvyklí delší dobu, že jste sehraní?
„Jasně. Sezona, kdy jsme s Norfolkem vyhráli, byla vynikající, byli jsme jak jedna rodina a vlastně pořád jsme. S Johnnym hraju třetí rok a na ledě nám to klape. Víme o sobě, vyhovíme si, kde se hledat. Teď nám dali do lajny Kučerova, což je hodně šikovný hráč.“
„Určitě. Já myslím, že ty dva roky na farmě mi neskutečně pomohly. Nevím, jak bych byl vykulený, kdybych přišel rovnou z české ligy. Strašně mi to pomohlo i v soukromém životě a dalších věcech, musel jsem se postarat sám o sebe. Taky je neuvěřitelné, jak se tam všichni perou o místo v NHL. Český fanoušek si vůbec nedokáže představit, co to je hrát na farmě a bít se o to.“
Na šampionátu dvacetiletých 2011 v Buffalu, kde vás celou dobu pronásledovaly zdravotní problémy, jste dvěma trefami rozhodl klíčový duel s Německem a uchránil český tým od bojů o přežití. Přesto se o vás tvrdilo, že mentálně nejste tak silný. Nabral jste sebevědomí právě zkušenostmi v nižší zámořské soutěži?
„Já jsem se nikdy nepovažoval za střelce. Byl jsem většinou ten, co možná tvořil hru. Ale pro mě je podstatné, aby mi trenér věřil. A pokud to tak je, potom začnu věřit i sám sobě. Třeba minulou sezonu, jak jsem na začátku hrál čtvrtou lajnu, tak jsem se bál cokoli vytvořit, abych něco nezkazil. Postupně jsem se s ligou seznamoval, nabíral sebevědomí a začal být jistější. Pro mě je nejdůležitější věřit, že můžu hrát v téhle lize, tvořit hru tak, jako jsem to dělal na farmě, v Česku nebo v juniorce.“
„Úplně normální kluk. Sice z něj mám pořád respekt, sledoval jsem ho, už když jsem hrál juniorku. Pro mě to byl neskutečný hráč a teď s ním sedím v jedné kabině, u jídla, jezdíme na zápasy. To je něco neuvěřitelného. Je o rok starší, kluk jako my ostatní. Ale je obdivuhodné, co už všechno dokázal.“
Ve vedlejší kabině Maple Leafs zase sedává Richard Pánik, který byl ještě minulou sezonu mezi vámi a prošel podobnou cestu jako vy. Měli jste čas se v Torontu potkat?
„Byla škoda, že odešel, když si ho vybrali. Byli jsme si hodně blízcí, bydleli dva roky spolu a s námi i naše přítelkyně, které jsou nejlepší kamarádky. Na zápasy venku lítáme o den dřív, takže ve středu jsme zašli na večeři, i s Radkem (Gudasem) a Andrejem Šustrem. Moje přítelkyně doletěla z Tampy, byla docela sranda a dobře jsme si pokecali.“
