ONLINE: FLORIDA - BUFFALO (21:00) | Nejdříve se do telefonu omluvil. „Sorry, sháním v obchoďáku velký tašky, abych si mohl sbalit. Nestíhám.“ O přesunu z Devils do týmu Florida Panthers se rozmluvil až během noci amerického času. „Beru to jako další výzvu. Asi čekají, že jim ofenzivně pomůžu. No, uvidíme,“ pousmál se Jaromír Jágr (43) v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport.
Devils? Zapomeňte. Hokejový velikán, pátý nejproduktivnější hráč v historii NHL, se teď bude rvát o postup s týmem Panthers. Bude to pro něj v NHL už osmý klub. „Jsme jako zboží, nedá se nic dělat. Ale udělám pochopitelně maximum, abych Floridě co nejvíc pomohl,“ řekl Jaromír Jágr. V novém působišti si odbude premiéru už dneska doma proti Buffalu (21.00).
Měl jste vůbec nějakou chvíli na rozmyšlenou, nebo jste byl postavený před hotovou věc?
„Popíšu ti přesně, jak to probíhalo. Do půl třetí odpoledne amerického času jsem byl na zimáku, protože jsem se díval na mobilu na to, jak hraje Kladno. Skončilo prodloužení, oblíknul jsem se a jel domů. Skočil jsem si nakoupit a ve čtyři hodiny mi volá Lou Lamoriello (generální manažer Devils) a říká:,Udělali jsme výměnu, jdeš na Floridu‘. A bylo to. (usměje se) Takže to bylo takhle jednoduché.“
Když vás před dvěma lety vyměnili z Dallasu do Bostonu, šéfové Bruins vám volali dopředu. I tentokrát jste měl nějaké náznaky?
„Ne, nic. Nebylo ani ň.“
Takže vám Lamoriello ani nedal na výběr? Měl jste možnost říct ne?
(chvilku přemýšlí) „Myslel jsem si, že to tak dopadne. Že mi dá šanci si vybrat. Dopředu jsem s tím takhle počítal. Ale zase na druhou stranu těch týmů, které jsou v play off a mají volno pod platovým stropem, moc není. Spíš žádný. Takže to není jednoduché. Nejde přijít a říct: Hele, pojďte mě vyměnit. Ten klub za prvé musí mít zájem a je třeba si uvědomit, že jsem toho poslední dobou moc nenahrál, nedařilo se mi (osm zápasů v řadě nebodoval).“
A pak ještě musí mít na vás peníze, že…
„Jsme u toho. Klub musí disponovat rezervou pod stropem minimálně tři a půl nebo pět milionů dolarů. Což hned tak nikdo nemá. Zvlášť z těch mužstev nahoře v play off . Bylo by něco jiného, kdyby si Devils museli vzít někoho, kdo má stejný plat jako já (s bonusy až 5,5 milionu dolarů). Ale pochybuju, že by do toho Lou (Lamoriello) šel. Takže když dostal nabídku, že si nemusel nikoho brát a ještě dostal dva drafty, tak do toho hned šel. A samozřejmě se dá říct, že se mě ani neptal. Nic jiného ho v tu chvíli nezajímalo.“
Florida se o vás zajímala dlouhodobě, že?
„Věděl jsem, že po minulé sezoně je tam z její strany velký zájem. Ale já jsem byl v Devils spokojený, dostával jsem hodně času na ledě. Takže nebyl důvod, abych někam odcházel. Ano, chtěli mě, ale jsem Vodnář, takže když jsem někde spokojený, nic neměním. Tedy pokud zrovna nemusím…“
Jak jste tedy zareagoval, když jste se dozvěděl, že vás získal právě klub Panthers? Nepatří zrovna mezi ty nejprestižnější destinace…
„Nemám problém s tím, že jdu na Floridu. Udělám maximum, abych jí co nejvíc pomohl. Spíš je potíž v tom, že si momentálně nemyslím, že mám sebevědomí na to, abych… (přemýšlí) Prostě je rozdíl, když tě osud zavane někam, kde mají dvě stabilní dobré lajny. Ty budeš hrát třetí, ta role je jiná. Nebo když jdeš do týmu, který má jisté play off, čas na adaptaci je větší. Není takový tlak. Třeba kdybych šel do Pittsburghu, ta největší zodpovědnost by byla na Crosbym s Malkinem a nebylo by v úvodu ani tak důležité, jestli by se mi dařilo, nebo ne.“
Jenže Florida, plná mladých hráčů, na vás bude sázet rovnou.
„Její šéfové si asi myslí, že jim ofenzivně pomůžu. Takže doufám, že se jim to nějak splní… (pousměje se) Spíš jsem chtěl popsat, že to nebude úplně jednoduchý. V poslední době se mi moc nedařilo, tlak na mě bude. Ale co… Zase by ten život byl nudný, kdyby se neděly takové věci. Je to pro mě další výzva.“
Jste rád, že už víte, na čem jste? Nejistota v posledních dnech byla asi velká.
„Spíš jde o to, že není sranda to takhle narychlo všechno sbalit. Ve čtyři hodiny ti zavolají, že máš druhý den být na Floridě. Nestihnu jediný trénink a hned půjdu hrát, Panthers hrají totiž v sobotu odpolední zápas (ve tři hodiny amerického času). Takže bez jediného tréninku budu hrát s mužstvem, s kterým jsem nikdy nehrál. Se spoluhráči, které ani neznám… Navíc každé utkání pro nás bude kritické, protože bojujeme o play off. A v neděli se hraje opět. A opět odpoledne…“
Je velká komplikace, že nestihnete jediný společný trénink?
„Půjdu hrát z voleje. Ale i tohle patří k naší práci. Mám to ale o něco jednodušší v tom, že nemám rodinu. Zabalím se a zmizím. Ale už jenom sbalit výstroj chvíli zabere hodně, dozvěděl jsem se to v době, kdy už na zimáku nikdo nebyl. Takže jsem musel počkat do dalšího dne.“
Co už jste si o Floridě stačil zjistit?
„Abych řekl pravdu, tak vůbec nic. Od té doby, co jsem to zjistil, jsem se snažil sbalit a zařídit další nezbytné věci. No a do toho mě zdržuješ ty!“ (směje se)
Do toho vás čeká zvykání na další tým. Během čtyř sezon je to už pátá destinace…
„Jasně. Ale všechno má svoje plusy a minusy.“
A v čem je výhoda v tomto ohledu?
„Myslím si, že je to dobrá motivace pro hráče. Nemá nic jistého, jde do nového mužstva a začíná od nuly. Pokud jsi někde dlouho a něco už jsi dokázal, tak se dá říct, že můžeš zpohodlnět. Řekneš si: Chvíli se mi nedaří, no tak co… Mám tady takové jméno, že mi odpustí. Vždyť mě znají… Ovšem v novém klubu si tohle člověk nemůže dovolit, historie nikoho nezajímá. Začínáš od nuly. Musíš zabrat teď a tady. Tlak je větší, možná některým hráčům i tohle pomůže.“
Nemyslíte si, že Florida by vás ještě do pondělí, kdy končí uzávěrka přestupů, mohla poslat jinam?
„To je podle mě kravina. Že by za mě dali dva drafty, a pak poslali dál? Kdo by jako v téhle situaci co za mě dal? Vždyť už jsem říkal, že není žádná sranda najít klub, který má nějakou rezervu pod stropem. Takže to si nemyslím, že se stane. Hele, lidi asi nemají dost informací, v zákonitostech NHL se už tolik nevyznají. Řeknou si: Proč nejde někam jinam?“
No právě. Lidi si řeknou, že by vám přáli lepší destinaci než Panthers…
„To jo, ale vždyť já mám platnou smlouvu. Jsem pro klub zboží. Někdo si mě na rok koupil, takže si se mnou může dělat, co chce. To je byznys. Dá se říct, že hráč je jenom hračka. S tímhle musíme počítat. Dostáváme sice dobré peníze, ale zase musíme počítat s tím, že se tohle může stát.“
Vás nemrzí, že jste neskončil v klubu, který má větší renomé?
„Dáváš mi otázky, jako kdybych si mohl vybírat. Ale já nemohl. Navíc s tím nemám žádný problém, že jdu na Floridu. Ve čtyři mi zavolali, že tam mám jít. Tak jsem položil telefon a šel jsem balit. Nemá cenu řešit, jestli mi něco vadí, nebo ne.“
Máte rád sluníčko. Na to se těšíte?
„On je trochu rozdíl jezdit někam za sluníčkem, když máš volno. A potom pracovat v takovém prostředí. Tak uvidíme…“
Každopádně klub se stejně jako Devils potýká s nedostatkem fanoušků.
„Na to jsem zvyklý. Takže v tomto ohledu jsem si moc nepomohl.“
Klub začal hned po oznámení vašeho příchodu prodávat dresy s číslem 68… A má s vámi velké plány, už mluví o Stanley Cupu!
„O mně je známé, že mám hokej založený na tvrdé práci a tréninku. Takže i tohle je jedním z hlavních důvodů, proč si mě manažer (Dale Tallon) vybral. V týmu je spousta mladíků a možná někoho něco naučím. Ukážu jim, že bez tvrdé práce to nejde. Třeba ještě udělají do pondělní uzávěrky další změny. Uvidíme.“
Jste rád, že po týdnech spekulací už víte, na čem jste?
„Prostě jsem se v poslední době dostal do situace, ať z jakéhokoliv důvodu, která už… (nedořekne) Hlavně musím říct, že jsem v Devils během léta znovu podepsal hlavně kvůli dřívějšímu trenérovi (Peterovi DeBoerovi). Kdyby nebyl on, třeba už bych v New Jersey nebyl ani já. Děkuju mu za všechno, co pro mě udělal. Dal mi velkou příležitost, vyhovoval mi jeho systém. Byl jsem maximálně vytěžovaný a myslím si, že jsem klubu odvedl všechno, co jsem mohl. Nebyl důvod to měnit.“
Ovšem potom se kouč v průběhu této sezony pakoval…
„Každý trenér má svoje koně, to je normální. Jiná strategie, systém. Z dvaceti minut hraješ dvanáct. A s mojí postavou? Ať si to jde někdo zkusit sedět někde pět až šest minut, potom se najednou zvednout a jít se na maximum vyždímat na čtyřicet sekund? A pak se zase posadit… Do toho nějaké reklamní pauzy, přerušení. Moje tělo z toho bylo víc unavené, než kdybych hrál víc. Krev není ve svalech, fakt to není sranda. A to se stalo v době, kdy jsme bojovali o play off. Po uzávěrce přestupů by hrozilo, že bych nehrál vůbec. No a jaký bych měl důvod ve 43 letech někde sedět dvacet zápasů třeba i na tribuně? To bych se asi sebral a odletěl bych rovnou do Kladna. Jenže to by zase všichni říkali, co jsem to za hajzla a fracka, že jsem porušil smlouvu. A že jsem se sebral jako dítě. Některé věci prostě musíš zezačátku skousnout.“
Ale postupně už to dál nešlo vydržet? Cítil jste se v Devils nadbytečný?
„Jak bych to popsal… (přemýšlí) Zkusím to přirovnat k normálnímu životu. To je jako, kdyby ti bylo sedmdesát let, a najednou by přišel doktor a říkal: Hele, máš už jenom dva měsíce života. Protože jsi nemocný, ale tady není nikde lékař, který by ti pomohl. Takže máš dvě možnosti. Buď budeš sedět doma s těmi nejbližšími, ale za dva měsíce zemřeš. Nebo se pokusíš bojovat jinde, najít někde dál lékaře. A prodloužíš si život… Nevím, jak by se rozhodli jiní. Já se prostě rozhodl prodloužit si život… Než někde sedět, a za dva měsíce hokejově umřít. Nehrát, jen trénovat… Co z toho?“
Kariéra by vám na jejím konci jenom protékala mezi prsty.
„Co bych v Devils ty dva měsíce dělal? Jasně, třeba na tom teď budu hůř, než kdybych zůstal. To nikdo neví, záruky v životě neexistují. Ale mám aspoň naději. Šanci. Raději zvolím tohle, než umírání… To trošku přeháním, ale snažím se to přirovnat k normálnímu životu. Protože kdybych zůstal v Devils, opravdu bych moc nehrál. Proč bych měl? Když jsem pro klub nebyl důležitý hráč v době, kdy se bojovalo o play off, tak proč bych měl být důležitý potom? Možná to byla i moje chyba, hrál jsem prdlajs. I tohle si uvědomuju.“
Nemohl být zádrhel v komunikaci s koučem Adamem Oatesem? S ním jste si zrovna nepadli do oka ve Washingtonu…
„Nemyslím si, že je teď rozumné se o některých věcech bavit a rozebírat je.“
Těšíte se na to, že si teď o dost více zahrajete?
„Nevím, jak to bude vypadat. Ale není jednoduché zase hrát o dost víc. Není to žádná sranda… To je, jako když jdeš běhat deset kilometrů a někdo ti zničehonic řekne, že máš dát dvacet kiláků. Ale ve stejném tempu! Nemůžeš to odchodit ani zpomalit. Ale běžet furt stejně. Takže to fakt není prča. Ale udělám maximum, abych Floridě pomohl.“
Jak se vám vlastně proti ní vždycky hrálo?
„Poměrně dobře, pár gólů jsem jí dal.“
Rád byste v klubu zůstal dál? Nebo by vás během léta lákalo podepsat ještě někam jinam? Třeba do Pittsburghu nebo do vytoužené Kanady?
„Přestal jsem si dělat plány. Protože to je zbytečná ztráta času. Vždycky to dopadne jinak, než by si člověk představoval. Takže vůbec nemám tušení, co bude. Hodně záleží, jak se člověk cítí. Kdyby ses mě na tohle zeptal před pár dny, asi bych odpověděl, že mě ani nehne, abych tady v NHL zůstal. Bylo to hlavně zezačátku deprimující, když jsem se cítil jako páté kolo u vozu. Zničehonic. Od té doby, co jsem onemocněl, to šlo dolů. A bylo to v pytli. Čas na ledě klesal. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím smířil. Ale je třeba sebekriticky říct, že jsem hrál prd. Takže to byla i moje chyba. To přiznávám.“
