Zrovna sledoval konec střeleckého půstu Jakuba Voráčka. „Koukám, jak hrají kluci proti Bostonu,“ hlásil v sobotu večer Radko Gudas. Po nečekané výměně z Tampy se přiletěl ukázat do Philadelphie. Trejdovali ho minulý týden před uzávěrkou přestupů NHL, za Flyers ještě nenastoupil, ale v týmu ho už vzali za svého. Sám o něm mluví v první osobě. Prostě už do Philly patří.
Pár dní bydlel český bourák u kamaráda Voráčka, než se zase vrátil do Tampy, kde má jeho přítelkyně za tři týdny přivést na svět miminko. „V tomhle je to špatné aspoň k něčemu dobré,“ vrací se 24letý obránce Radko Gudas v rozhovoru pro Sport k operaci pravého kolena, po níž se od ledna dává dohromady. Výpadek se nejspíš protáhne až do konce sezony.
Připravili vám výměnou velký šok?
„Překvapení to bylo určitě. Jsem zraněný, nečekal jsem, že by mě někdo chtěl. Ale stalo se to a já jsem rád, že se mnou ve Philadelphii počítají a do budoucna si přejí, abych za ně hrál. Těším se a udělám všechno, abych mohl za Flyers nastoupit co nejdřív.“
Tampa za vás získala v Braydonu Coburnovi před play off zdravého beka, kdežto s vámi počítat nemohli nejméně do konce základní části. Nemohli vás právě kvůli tomu dát k dispozici?
„Nevím, jestli to hrálo roli, s nikým jsem se o tom nebavil. Napřed mi zavolal Steve Yzerman (generální manažer Tampy), že proběhl trejd a že mám počkat na další podrobnosti. Pak se ozval Ron Hextall (manažer Flyers) a povídal, že je strašně rád, že můžu být v jejich týmu a že se těší, až se uzdravím a budu za ně moct hrát.“
Jak jste vy sám přivítal, že si vás vzala zrovna Philadelphia?
„Tenhle tým razí podobný styl, jako hraju já. Hodně se sráží, hrají do těla, předvádějí fyzický hokej. Myslím, že do toho jejich konceptu zapadnu. Už se nemůžu dočkat, až vyjedu na led. Trošku mě mrzí, že si do konce základní části nemůžu zahrát, uvidíme, jak bude vypadat rehabilitace. Ale budu se připravovat na příští sezonu.“
Takže věříte, že vám může prospět příchod do Flyers, které provází pověst ostrých hochů?
„Myslím, že mi to bude vyhovovat, nevidím důvod, proč ne. Jsem rád, že i další kluci jsou z tvrdšího těsta, možná mi jejich hokej i líp sedne. Nemůžu říct, jestli jo, nebo ne, protože jsem za ně ještě nehrál. Ale Philadelphia tuhle pověst prostě má.“
Jak to vůbec vypadá s vaším případným návratem?
„Konec sezony asi nestihnu a zatím vše nasvědčuje tomu, že případné play off taky ne. Denně chodím na rehabilitace, snažím se posilovat, co nejvíc to jde, co mi to koleno a jeho ohebnost dovolí. Každý den jsem na zimáku a dělám, co můžu, všichni se o mě super starají. Až budu zase v Tampě, tak mi zařídili místo, kde budu rehabilitovat ještě s dalšími sportovci. Budu tam chodit taky v podstatě denně, řeknou mi, co bych měl dělat a co ne, jak by to mělo probíhat. Taky začnu víc pendlovat mezi Tampou a Philadelphií.“
Jaké bylo přivítání ve Flyers?
„Proběhlo to super. Jediné, co bylo, že když jsem přiletěl, hned jsme prohráli zápas s Calgary. Ve čtvrtek jsme ale porazili St. Louis, takže nálada byla lepší. Seznámil jsem se s klukama v kabině, všechny už znám, i trenéry, maséry, lidi z vedení.“
Za normálních okolností byste hned letěl někam hrát. Není to nakonec lepší, že nemusíte nikam vandrovat, když brzy čekáte rodinu?
„V tomhle je to špatné aspoň pro něco dobré. Můžu být s rodinkou, snoubenka za tři týdny čeká mimčo. Raději bych ale byl, kdybych mohl hrát a pak přiletěl třeba na dva tři dny. Myslím, že by se to dalo nějak zařídit. Ale momentálně to probíhá takhle, takže jsem rád, že mi Philadelphia dovolila, abych byl doma, až se ta malá narodí.“
Co jste zatím ve Philadelphii všechno stihl?
„Přiletěl jsem minulé úterý, Voras (Jakub Voráček) mě u sebe na pár dní ubytoval, abych nemusel být v hotelu. První čtyři dny jsem byl u něj, absolvoval tréninky, rehabilitace. Ta mi zabrala nejvíc času. Moc jsem toho zase nestihl, ale až tu budu déle a zbude trochu volna, tak se těším, že proběhne nějaká seznamovačka s městem, zjistím, co a jak.“
Bydlení jste si tedy ještě nevybíral?
„Zatím to neřeším. Máme barák v Tampě, mimčo se narodí taky tam. Mezitím se u nás prostřídají rodiče, takže zůstaneme v Tampě a potom se uvidí. Záleží taky, jak bude dlouhá sezona, jestli uděláme play off a jak dlouho v něm případně zůstaneme.“
Stihne vůbec přiletět váš otec, když s týmem Piešťan ve slovenském play off tak trápí favorizované Košice?
„Snad se probojují do příštího kola… Nikdo nečekal, že budou ve čtvrtfinále tak těžkým soupeřem. Jsem rád, že se tátovi daří. Říkal, že až skončí play off, že by rád přiletěl. Čekáme, kdy bude moct, podle toho mu zařídíme letenky.“
Se spoustou hráčů Tampy jste působil už na farmě, postupně si vás vytahovali do NHL. Ve Flyers zažíváte asi něco úplně jiného, že?
„Tak to je jasný. Tím si projdou v podstatě všichni hráči, které vytrejdují. V téhle soutěži to není nic neobvyklého, jen jsem nečekal, že se mi to stane tak brzy. Snažím se to brát co nejvíc pozitivně, jak to jen jde. Zatím jsou všichni spokojení, nemůžu si na nic stěžovat.“
Jakuba Voráčka jste ovšem znal dobře. Měl radost z toho, že budete hrát spolu?
„To měl. A já taky, že se aspoň s někým z týmu znám. On byl rád, že se pobavíme trošku česky. Za přítelkyni má Američanku, aspoň si budeme moct pokecat. Známe se dlouho, hrávali jsme spolu v Kladně, občas spolu v létě potrénovali, stejně jako s dalšími kluky tam. Takže jsme tak nějak udržovali kontakt. Voras mi to taky trošku může ulehčit. Všechno hned bude na jiné vlně, než kdybych přišel do mužstva, kde vlastně vůbec nikoho neznám.“
Co jste říkali Kladnu? Bavili jste se o tom, jak dopadlo v prvoligovém play off ? Skončilo už ve čtvrtfinále…
„Koukali jsme na to. Zrovna jsem přilétal, když hráli sedmý zápas s Jihlavou. Psal jsem si s Eberlíkem (Jan Eberle), hodně se známe. Škoda že to nevyšlo, doufal jsem, že to dotáhnou dál a budou mít šanci se vrátit do extraligy.“
Budou mít vůbec ještě šanci po tom, co se stalo, když nikdo neví, co přijde?
„Je to tak, ale šance zůstává vždycky. Nemůžu říct, že už žádná nepřijde, ale určitě to budou mít těžší než doteď. Ti kluci, co měli smlouvy ještě od minulé sezony, budou asi dvakrát zvažovat, kde chtějí hrát. Někteří jsou spíš extraligoví hráči než pro první ligu. Kladno však vždycky vychovávalo solidní hráče, ta šance tam určitě bude, i když to bude trvat možná déle, než každý čekal. Ale zpátky se dostat určitě můžou.“
Váš návrat se zatím odkládá na neurčito, nicméně, představoval jste si, jaké to bude nastoupit proti bývalým spoluhráčům a taky velkým kamarádům?
„Na to si taky budu muset zvyknout. Asi to pro mě nebude úplně to pravé ořechové válčit proti klukům, které znám, se kterými jsem šest let hrál. Ale aspoň vím, co dovedou, jaké umí kličky, jaké používají triky. Možná mi to pomůže při bránění, hlavně útočníků. Nemyslím, že se s nimi potkám ještě v téhle sezoně, ale v té příští uvidíme. Určitě to bude víc srdeční záležitost než některé jiné týmy. Ale nemyslím, že bych se nějak soustředil speciálně na Tampu. Musím to brát jako každý jiný zápas, abych si ve Philadelphii zase udělal jméno a kluci věděli, že se mnou můžou počítat vždycky, nejen proti Tampě.“
Ondřeje Paláta podvědomě šetřit nebudete?
(směje se) „Ne, ne, toho rozhodně ne! Naopak mu dám co proto za všechny ty finty, co na mě dělal na tréninku. Ale určitě se sejdeme, skočíme si spolu na jídlo. Těším se, až ho znovu uvidím. Bohužel už nejsem součástí toho týmu, ale můj svět jsou už teď Flyers. Život jde dál, každý se s tím musí nějak vypořádat.“
Jak myslíte, že po vás půjdou hráči Tampy? Šetřit vás asi nebudou…
„Tak já doufám, že mě šetřit nebudou! Ani to nechci! Nedokážu si představit, co bude probíhat v jejich hlavách, až proti mně nastoupí, jestli si na mě budou dávat pozor nebo naopak vytáhnou něco, čím by mě mohli přelstít. Každopádně se na první duel těším.“
