Přeje si zájem klubu, který ho nechá zahrát. Ne jako naposledy Winnipeg. A kdyby si ho nový zájemce chtěl pojistit na delší dobu, nezlobil by se. „Protože roční smlouva je risk,“ poznal Jiří Tlustý, který loni v létě podepsal kontrakt jen na jednu sezonu, a ta mu nevyšla podle představ. Už zítra 27letý útočník zažije, jaké to je, vyslechnout si nabídky z různých koutů NHL.
Že by seděl nad statistickými tabulkami a zevrubně promýšlel, na jakém dresu by se jeho jmenovka nejlépe vyjímala, to se neděje. Od dubnového konce ročníku Jiří Tlustý vypustil spekulace o své pracovní budoucnosti z hlavy, ani blížící se spuštění podpisového kolotoče s ním dosud nic nedělalo. „Nechávám tomu volný průběh,“ potvrzuje.
Něco jako přípravy na trh s volnými hráči se tedy ve vašem případě nekoná?
„Opravdu ne, já zatím ani nic neprobíral s agentem, neřeším to. Uvidím, co se stane prvního července, tam už se telefony asi budou žhavit. Do té doby se ovšem stejně nic podepisovat nemůže, takže zůstávám v klidu a doufám, že by nová smlouva mohla přijít třeba hned ve středu.“
Evidentně se nestresujete. Tušíte, že k vám nějaká nabídka práce zkrátka doletí?
„Nevím, to se těžko odhaduje, ale věřím tomu. Těším se na středu, až se to všechno rozjede.“
Hodláte sedět u telefonu celou noc?
„To snad ani ne. Trh se otevírá dopoledne zámořského času, což je u nás odpoledne, takže to ani nemusí být noční záležitost. Vyměníme si pár telefonátů s agentem, který mi řekne, co a jak, a jestli mám být celou dobu na mobilu. Od toho se všechno bude odvíjet.“
Zaregistroval jste zatím alespoň zákulisní zájem o svoje služby?
„Opravdu zatím ne. S agentem jsem mluvil možná tak dvakrát od doby, kdy jsem se vrátil do Česka, a rozloučili jsme se s tím, že mi dá vědět, až bude mít nějaké zásadní informace. Nic jiného nepotřebuju vědět, nehrotím to. Prostě doufám, že se to prvního července dobře vyvine.“
Existuje ještě možnost, že byste pokračoval ve Winnipegu?
„Nevím. Přijde mi, že to tam v první řadě musejí nějak poskládat. Čekal jsem třeba, že budou chtít podepsat dál Froldu (Michaela Frolíka), což jim evidentně zatím nevychází. Neprodloužili smlouvu s žádným ze svých volných agentů, takže nevím, jaký mají plán. Co se týká mě, já tam přišel na konec sezony a ani jsem nepočítal s tím, že bych chtěl zůstávat. Řekl bych, že i oni to tak berou, a takhle jsme se rozešli.“
Vaše kladenská klika s Frolíkem a Ondřejem Pavelcem si tedy užila pár měsíců pohromadě a teď zase půjdete každý vlastním směrem?
„Tak. Chceme hrát proti sobě. Mně se proti Ondrovi daří, takže nestojím o to, bydlet u něj, ale radši budu zase nastupovat proti němu...“ (usmívá se)
Za Jets jste dal během čtyřiadvaceti zápasů jediný gól, v elitních lajnách jste si příliš nezahrál. Neuškodí vám to při hledání nového angažmá?
„Samozřejmě, mohlo to být lepší a mohlo mi to víc pomoct. Mohl jsem zůstat v Carolině, nebo jít při uzávěrce přestupů někam jinam, ale prostě jsem zvolil Winnipeg, kde jsem dostal příležitost zahrát si play off . Moje minuty ve hře ale byly limitované, tím pádem šlo mé sebevědomí a tak nějak všechno dolů, nedařilo se mi. Ale to už je pryč. Připravuju se na další sezonu, koukám jen dopředu.“
Podle toho, co se píše v zámoří, by o vás měly mít zájem kluby typu Pittsburghu nebo Bostonu, které potřebují krátkodobou výpomoc útočníka, který zvládá ofenzivní i defenzivní role. Bral byste takovou variantu? S tím, že by šlo třeba jen o rok?
„Nečetl jsem, co se kde rozebírá, ale nevím, jestli bych přijímal smlouvu na rok. To by pro mě asi byla až krajní varianta. Určitě bych si přál delší kontrakt, ten roční je velký risk. Doufám, že bych mohl dostat nabídku na více let.“
Máte představu, jaký typ týmu a pozice by vám za toho předpokladu vyhovovaly?
„Začnu si vybírat, nebo vůbec budu o takových věcech uvažovat, až budu vědět, jaké jsou možnosti, jaký klub mi dá nabídku. Pak se člověk podívá, s kým v sestavě by mu to mohlo klapat, podle toho se pak i rozhoduje. Teď tím pádem nemůžu nic odhadovat. A určitě nebudu plácat do médií, že bych chtěl být tam a tam, i když samozřejmě mám nějaké své sny, protože to vždycky nevychází. Jen bych si přál, aby o mě měl zájem tým, který mi dá prostor a bude stát o to, aby se mi dařilo.“
Ještě povězte, jak ve vás doznívá zážitek ze sobotní rozlučky Petra Švancary v Brně za Lužánkami?
„Neskutečné. To bylo něco neuvěřitelného. Všichni tam odvedli skvělou práci, kterou začal Petr. Děkuju mu, že je kamarád a že mě tam vůbec vzal. Že jsem si mohl zahrát před tolika skvělými lidmi, s takovými osobnostmi všude kolem. Užil jsem si to. A doufám, že se tam nehrálo naposledy, že ještě budu mít možnost si tam někdy kopnout.“
