Jakmile se v českém hokeji stočí řeč na téma Marek Židlický, slova obdivu střídá sténání. Mít víc takových obránců, zní tradiční povzdech. Po nástupcích uznávaného beka, řízného a zároveň tvořivého, není vidu ani slechu. Osmatřicetiletý zadák se dnešním dnem začne brodit dalšími nabídkami na šichtu v NHL. „Jsem ale připravený i skončit,“ překvapuje v rozhovoru pro Sport.
Startuje tradiční burza mazáků, hokejistů v ideálním věku s právem svobodné volby. Mnozí získají víc, než si vůbec dovedli představit, jiní spláčou nad protaktizovaným hazardem. Co čeká světového šampiona z Vídně Marka Židlického , jenž minulou sezonu končil u slovutných Red Wings?
Řadě hráčů stoupá tlak prvním červencovým dnem. Už to šije i s vámi?
„Vůbec ne. Nepociťuju na sobě žádné napětí. Vlastně ani nic neplánuju, jen čekám, jak se to vyvine. V mém věku těžko můžu mít velké záměry. Jsem samozřejmě zvědavý, co se naskytne, ale určitě to není tak, že očima visím na telefonu čtyřiadvacet hodin denně.“
Jaké máte signály a tajné zprávy od agenta, které se dostanou jen k vám?
„Jsme ve spojení, něco málo víme, tušíme. Ale teď je těžké to probírat, protože se může stát cokoli. Dřív jsem podepisoval v předstihu, teď jsem po konci angažmá v Detroitu volným hráčem. Ale stresem netrpím.“
Může se stát, že si vás Red Wings stáhnou zpět? Řekli jste si něco k tomu na konci sezony?
„Spíš budou upřednostňovat mladší beky. A považuju to za správné. V Detroitu jsme se rozešli jako přátelé. Ten klub byl pro mě vždycky top tým v NHL, líbilo se mi, jak tam hokej dělají, systém hry, jak celá organizace funguje. Jsem šťastný, že jsem tam mohl pár utkání (27) odehrát. Na konci kariéry skvělá možnost a zkušenost.“
Zažil jste na klubové úrovni vůbec víc?
„Paráda to byla všude, ale Detroit je přece jen Detroit.“
Navíc vás koučoval Mike Babcock, stávající jednička mezi světovými trenéry.
„
Výborný
kouč i chlap. Rodinný typ, dobře jsme si rozuměli. Jak říkám, cítím velkou vděčnost Red Wings, že si mě vytáhli z Devils a poskytli prostor. Zkušenost k nezaplacení.“
V New Jersey vás pustili jen proto, že ztratili šanci hrát play off. Co návrat tam?
„Je to určitě jedna z variant. A je to tak, jak říkáte. Výměnu do Detroitu jsem nevnímal tak, že by mě v Devils už nechtěli. A takhle mě jejich generální manažer i ubezpečoval. Potřebovali udělat nějaký krok, a jak všichni vědí, NHL je hodně obchodní záležitost. Dostal jsem na výběr, kde hrát, a zvolil Detroit.“
Vyptávají se vás teď Devils na comeback? Noví Devils po přestavbě ve vedení.
„Uvidíme, jak se to vyvrbí. Velké změny v Jersey samozřejmě vnímám, tým se jednoznačně musí omladit. Starší hráči ho táhli, ale přichází čas pro mladší. Je to jasné.“
Do kdy plánujete hrát NHL? Do čtyřiceti?
„Lepší neplánovat. Před dvěma roky jsem si řekl, že to budu brát sezonu po sezoně. Zájem pokaždé byl a já se vždy snažil odvést klubu poctivou práci. Nic víc, nic míň. V mém věku nemá smysl plánovat. Kdysi by mě ani nenapadlo, že NHL budu tak dlouho hrát. A vida, je z toho dvanáct let.“
Přitom na první pohled nestárnete.
Jágrova
dlouhověkost je pro vás tabu?
„Naprosto... (usmívá se) Já jsem opravdu rád za každý odehraný rok v NHL ve slušné formě. Na velká předsevzetí mě neužije. Proto neříkám, že do čtyřiceti vydržím. Může se to stát, nemusí. Kdo ví, jestli letos ještě zájem bude.“
A nebylo by vám líto, kdyby čistě hypoteticky nebyl?
„Jsem na to připravený. I když, to je možná silné slovo, nikomu se nechce končit. Musím to však brát realisticky a spravedlivě, šanci si zaslouží mladí kluci. Je mi 38 let a budu jedině rád, pokud mě zastoupí mladší, co na to mají. Už teď jsem vděčný za to, že jsem NHL mohl hrát tak dlouho. Jedni odcházejí, druzí přicházejí.
Také jste si kolem pětadvaceti let říkal, proč v NHL zaclání veteráni na prahu čtyřicítky?
„Právě naopak. Já míval k velkým a zkušeným hráčům obrovský respekt. Jakmile hrál někdo kolem pětatřicítky a víc na nejvyšší úrovni, ohromně jsem si ho za to vážil a přistupoval k němu s velkou pokorou. Sám vím, že není jednoduché se v tomhle věku na takovou soutěž připravit.“
