Bereš, nebo ne? Máš na to patnáct minut. Útočník Michael Frolík si poprvé v kariéře prožil, jaké je to na trhu volných hráčů. A 27letý vítěz Stanley Cupu s Chicagem z roku 2013 z toho vyvázl s lukrativní pětiletou smlouvou s Calgary na celkem 21,5 milionu dolarů (zhruba 525 milionů korun). „Jsem spokojený. Je to odměna za tvrdou práci,“ tvrdí univerzál, naposledy působící ve Winnipegu.
Kouč s ním může počítat do elitní formace na přesilovky. Na oslabení. Ale když potřebuje někoho do třetí lajny na defenzivní práci, spolehne se opět na něj. Michael Frolík těží z toho, že má široké uplatnění. „Možná i tohle rozhodlo,“ tvrdí útočník, jenž by měl v týmu Flames, v němž se potká s krajany Jiřím Hudlerem a Ladislavem Šmídem , dostat velký prostor.
Pětiletá smlouva na 21,5 milionů dolarů. O něčem takovém jste snil?
„Kontrakt podle mě odpovídá tomu, co jsem za hráče. A jaké jsem měl poslední dva roky ve Winnipegu. Jsem moc rád, jak to dopadlo. I když poslední dny byly docela nervy. Bylo to pro mě něco nového.“
Ulevilo se vám, že jste měl o novém působišti jasno pár minut poté, co se obchodování rozběhlo?
„Byla to pro mě nová zkušenost, předtím vždycky někdo rozhodoval za mě. Někam mě poslali a tam jsem hrál. Teď poprvé jsem si mohl budoucnost zvolit sám, ale byl jsem docela nervózní. Dá se říct, že to byly příjemné starosti, ale i stres. Doufám, že jsem se rozhodnul dobře a je to správný krok směrem k budoucnosti. Jsem opravdu spokojený.“
Co dalšího kromě výše kontraktu rozhodlo pro Calgary?
„Jsem na dovolené na Floridě, kde shodou okolností byl i draft. Takže se tady objevila celá NHL, díky čemuž jsem měl šanci se potkat s řadou týmů. Dlouho jsem se bavil právě se zástupci Flames a musím říct, že to bylo opravdu dlouhé a příjemné setkání. Mluvil jsem s trenéry i manažery a vycítil jsem z jejich strany velký zájem. Kouč (Bob Hartley) mi říkal, že šanci dostanu, a mluvil o tom, že má rád typy hráčů jako já.“
Bavil jste se o tom předem i s Jiřím Hudlerem?
„Ano, ptal jsem se ho nejen na hokej, ale i další věci. A neřekl mi jediné špatné slovo. Takže když jsem to všechno zvážil, zvolil jsem Flames.“
Bylo ve hře i to, že byste přece jenom zůstal ve Winnipegu, kde jste strávil dvě sezony?
„Určitě ano, do poslední chvíle jsme byli v kontaktu. Potom ale nakonec vyhrálo Calgary.“
Muselo to být hodně rychlé rozhodnutí.
„Zavolal mi agent s nabídkou a s tím, že se musím do patnácti minut rozhodnout. Takže to byl trochu blázinec.“
Stihl jste to konzultovat s tátou a bratrem, kteří s vámi hokej mimořádně prožívají?
„Probíral jsem to s nimi dopředu, neustále jsme to řešili. A mám z toho dobrý pocit, že jsem zvolil správně. Hodně lidí mi gratulovalo, i z toho jsem měl radost.“
Jak moc vás těší výše smlouvy? Průměrný roční plat 4,3 milionu dolarů vás řadí mezi elitu.
„Jsem za to rád. Pořád to v sobě trochu vstřebávám, je to čerstvé a jsem z toho zatím takový nesvůj. (usměje se) Dojde mi to asi až později. Ale je to ocenění za odvedenou práci, kterou jsem hokeji dal. Za ty roky jsem si vybudoval nějakou reputaci, tvrdě jsem makal jako profesionál. Za což jsem sklidil odměnu. Je to pro mě satisfakce, můžu se zabezpečit. Zároveň ale vím, že tím nic nekončí.“
Naopak budete pod velkým tlakem.
„To je mi jasné, neustále budu muset dokazovat, že si to zasloužím.“
S délkou kontraktu jste rovněž spokojený?
„Předtím jsem podepisoval na dva nebo tři roky. A teď jsem chtěl něco delšího. Před rokem jsem ve Winnipegu stál před možností uzavřít rovněž dlouhodobější smlouvu, ale tehdy jsme s agentem ještě raději zvolili jenom roční. A ukázalo se to jako dobrý krok, před rokem bych takové peníze nedostal. Poslední sezona se mi herně docela povedla, moje cena o něco stoupla a nakonec se to celkově navýšilo.“
Hrálo ve váš prospěch i to, že jste použitelný při nejrůznějších herních činnostech?
„Když jsem se o tom bavil s manažery, tak je to opravdu moje výhoda. Protože když nějaký hráč podepíše dlouhodobou smlouvu a je vyhraněný na jednu věc, třeba střílení gólů, tak hrozí, že po pár letech mu jeho největší zbraň přestane fungovat. No, a on už nemá pro tým takové uplatnění. Kdežto já můžu hrát přesilovky, oslabení, můžu naskočit v první nebo třetí lajně. Takže tohle mi trošku pomohlo.“
Zvažoval jste angažmá i kvůli rodině? Spolu s partnerkou Dianou Kobzanovou máte půlroční dcerku Ellu.
„I z tohoto pohledu bychom si měli polepšit, protože co jsem slyšel, Calgary je hezčí než Winnipeg. Ale to zase až tak těžký není... (usměje se). I Hudy (Jiří Hudler) si tamní prostředí moc chválil. Jsem rád, že tam bude i Láďa Šmíd, který mi ze začátku může pomoct se zorientovat.“
S rodinou jste momentálně na Floridě, nepreferovali jste štaci někde v teplejším prostředí?
„Pokud jde o dceru, tak si myslím, že v Calgary to bude super kvůli tomu, že i Hudy (Hudler) má malou, která je stejně stará. Budou si moct spolu hrát, což je skvělý. Navíc i pár dalších kluků má prý podobně staré děti, takže i z rodinného hlediska bychom si měli polepšit. Už se moc těším.“
Hudler několikrát říkal, jak moc ho narození dcery změnilo. Je to i váš případ?
„Je to nádherný pocit. Každý, kdo má děti, ví, o čem mluvím. Ze začátku jsem z toho měl malinko obavy, byl jsem nervózní, jak všechno dopadne, ale je to všechno báječný. A moc si to užívám.“
Těšíte se i na atmosféru kanadského hokejového města?
„Podobné to bylo už ve Winnipegu, i když si myslím, že v Calgary je to ještě lepší. Klub má větší tradici. Mám rád, když město žije hokejem, což tady určitě bude platit. Co jsem viděl naposledy v play off, všichni jsou tím pobláznění. Určitě je mým velkým přáním, abych týmu pomohl dosáhnout co nejlepších výsledků.“
Třeba i dalšího Stanley Cupu? Jeden už jste v roce 2013 vyhrál s Chicagem.
„Když si na to vzpomenu, pořád mi leze mráz po zádech. Bylo to něco neskutečného. A kdyby se mi to poštěstilo ještě jednou, rozhodně bych se nezlobil.“ (pousměje se)
Kvůli tomu, že vám v NHL končila smlouva, jste se omluvil z domácího šampionátu. Co s vámi potom dělal pohled na české zápasy?
„Sledoval jsem to bedlivě, měl jsem v týmu hodně kamarádů, hlavně z Kladna. Takže když na to člověk kouká, přijde mu trochu líto, že u toho nemůže být. Především atmosféra byla neuvěřitelná. Za jiných okolností bych si moc rád zahrál, ale takhle to nešlo. Probíral jsem to s agentem a byl by to risk. Mohlo přijít zranění a všechno by bylo v čudu... Vím, že se hráči pojišťují, ale žádná pojistka nezaručí peníze, které si člověk může v budoucí smlouvě vydělat. Takže tohle byl rozhodující faktor. Škoda, že se to tak blbě sešlo. Že jsem byl volný hráč zrovna v době, kdy se hrálo domácí mistrovství. Mrzelo mě to, ale nedalo se nic dělat.“
Láká vás účast na Světovém poháru příští září?
„Naše generace neměla šanci si na něm zahrát, jenom jsme o tom slyšeli z vyprávění. Takže by to bylo něco unikátního. Máme nového trenéra, pana Vůjtka, takže doufám, že o mě bude mít zájem a mohl bych si v Torontu zahrát. Jistě tam bude parádní atmosféra a celkově by to pro mě byla nezapomenutelná zkušenost.“
