PŘÍMO Z NEW JERSEY | Dvacátá sezona v jednom klubu. Přesto si připadá jako někde jinde. „Všechno je tady jiný. Od vedení až po lidi v hale,“ připouští útočník Devils Patrik Eliáš, jenž navíc kvůli poranění kolena sleduje zápasy jenom v civilu. A zatím neví, kdy se vrátí do akce. „Ještě to chvíli bude trvat,“ tvrdí ikona klubu z New Jesey, který prochází revolucí…
Na rozhovor přišel Patrik Eliáš v civilu během pátečního utkání mezi týmem jeho srdce a San Jose (1:2 po nájezdech). Za nohy se ho držela pětiletá dcerka Sophinka. „To je velká výhoda, že teď můžu být hodně s ní,“ reagoval 39letý útočník a nejproduktivnější hráč v historii New Jersey Devils.
Jinak ale utkání sledujete v nezvyklé pozici…
„No, za posledních pár let už to bylo o něco častěji. (hořce se pousměje) Každopádně to není příjemný, chtěl jsem být součástí týmu. Ale manažer i trenér to berou jako realitu. Dávají mi prostor, abych se dal do kupy.“
Jste dennodenně s týmem?
„To ano. Je tu jiný přístup než v minulosti. Kdyby se mi něco takového stalo za Loua (Lamoriella), tak bych nemohl být mezi klukama, abych je nerozptyloval. Teď je to spíš naopak, vedení po mně chce, abych byl součástí mužstva. Z čehož mám radost.“
Dá se odhadnout, kdy byste mohl naskočit do akce?
„Těžko… S kolenem už mám problém delší dobu, ale koncem léta, než jsem odletěl, se to začalo ozývat ještě o něco víc. Během kempu mi dělali vyšetření, potom jsme se rozhodli, že půjdeme cestou alternativní léčby, než aby se to řešilo větším zákrokem. Takže to zabere trošku více času. Teď se dávám do kupy, cítím se líp, začínám bruslit. Jsem nějakých šest dní na ledě. Jo, je to O. K., ale v mém věku už to asi nikdy nebude stoprocentní.“
Takže konkrétní datum, kdy opět budete moct obléknout zápasový dres, nemáte?
„To ne. Nějakých šest sedm týdnů jsem nebyl pořádně na ledě, bruslil jsem jenom občas. Kontinuálně jsem netrénoval, takže nejsem připravený. A ještě to bude chvíli trvat.“
Je ve vašem věku rekonvalescence náročnější?
„To bych ani neřekl. Je spousta kluků, kteří si procházejí zraněními, nejhorší jsou taková, kdy je člověk dobitej a opotřebovanej. Potom jsou někteří šťastlivci, kteří podobné problémy nemají, jako je třeba Jarda (Jágr). Klobouk dolů před ním, jak se mu daří, je zdravej, to je nejdůležitější. Takže na věku ani nezáleží. Spousta kluků by mohla hrát, ale zdraví to nedovolí… Já jsem se vždycky hojil dobře. Teď věřím, že to bude do takové míry dobré, abych mohl hrát.“
Devils prošli revoluční změnou. Musíte si připadat skoro jako v jiném klubu…
„Určitě je všechno jiné. Nový generální manažer (Ray Shero), nový trenér (John Hynes), noví lidé ve vedení. Je to tak, že každou chvíli klub opustí někdo, koho znám dvacet let. Je to pro mě smutný, ale jak to tady nastavili, tak to jde odshora až dolů. Takže se mění i zaměstnanci v hale. Každou chvíli je tu někdo jinej… No, docela divný.“
Ale ve vašem konkrétním případě je dobře, že můžete být i jako zraněný hráč součástí týmu.
„To ano. Mám program nastavený tak, abych stíhal všechny mítinky mužstva. Měli jsme i teambuilding, na kterém jsem taky byl. Trenér to vyžaduje, chce, abych viděl, jaká je nálada v týmu, co se děje.“
Jak na vás kouč Hynes, pro nějž je to premiéra v NHL, působí?
„Dobře mluví a komunikuje. Kluci pod ním tvrdě pracovali, byl to jeden z nejtvrdších kempů, co jsem tu viděl. Všechno chvíli potrvá, mužstvo je omlazené, máme hráče, kteří dostávají šanci. Nějakou dobu zabere, než začnou hrát tak, jak si všichni přejou.“
V kempu dlouho bojoval o místo Pavel Zacha, šestka letošního draftu, ale nakonec mu to nevyšlo a vrátil se do juniorské soutěže OHL. Co jste na něj říkal?
„Byl spokojený, dali mu velkou šanci. Prošel s námi všechno, aby cítil, že má šanci. Přestože asi ke konci tušil, že to nevyjde, vzali ho i na teambuilding. Od prvního dne jsem viděl, že se zlepšoval a věřil si. Má před sebou velkou budoucnost.“
Chtěli po vás v klubu, abyste si ho vzal pod ochranná křídla?
„To ani ne, že by za mnou přišli, abych ho bral na večeře… I tak u nás i s Vojtou Mozíkem (obránce Devils, hraje na farmě) asi dvakrát byli na jídle, ale jinak tady měl Tlusťocha (útočníka Jiřího Tlustého), byli na stejném hotelu, akorát neměli auto, takže byli chudáci odkázáni na to, že jsem jim ho občas odpoledne půjčil, když jsme ho doma nepotřebovali.“
Týmu to zatím v úvodu drhne. Najdete přesto něco, v čem budou Devils dobří?
„Dosud toho moc pozitivního není… Defenziva je dobrá, tu v sobě má každý, kdo za nás hraje, to je nějak asi v krvi dáno. (pousměje se) Ale v útoku to není ono. Kluci si v hlavě nevěří, snaží se hrát bezpečně. Nemáme tolik talentovaných kluků jako třeba San Jose, které disponuje sedmi hráči, kteří to vezmou na sebe a utkání můžou strhnout. My máme jenom dva tři takové, a když zrovna nehrají úplně ve formě, je to znát. Třeba na Ovečkinovi ve Washingtonu vidíte, že to vezme, projede to, zavěsí a je po zápase… Tohle našim hráčů, jako jsou Henrique, Zajac nebo další, chybí. Musí se vžít do nových rolí, vzít to na sebe. Takové to ofenzivní nadšení mi u kluků chybí.“
Nepostrádá mužstvo při vaší absenci i pořádného lídra?
„Spíš mi tady chybí trochu zarputilosti. Vybavuju si, že když jsem tady začínal, hráli jsme se Sykym (Petrem Sýkorou), měli jsme sice vynikající spoluhráče a tím pádem nám to zjednodušili, ale neustále jsme se hecovali. Věřili jsme si, že dáme gól, že to rozhodneme. A takové to nadšení mi teď malinko u kluků chybí. (Z místnosti pro rodinné příslušníky za ním přijde dcerka a motá se mu kolem nohou.) Vidíte, teďka je pozitivní hlavně to, že chodím na každý zápas s ní…“
Co ještě se u Devils změnilo po odchodu přísného šéfa Lou Lamoriella, jenž vládl až vojenskou rukou?
„Zas to není tak, aby si lidi mysleli, že se to tady najednou všechno uvolnilo a je z toho holubník. Jsou věci, na kterých se už tolik nelpí, ale i tak se čeká, že tomu každý dá sto procent. V něčem se to uvolnilo, třeba malou konečně můžu vzít do kabiny, to se v minulých letech nesmělo. Lou (Lamoriello) to nedovolil, maximálně při vánoční party. Nebo máme i snídaně v kabině, což je taky novinka. Mohou tam chodit i lidi, kteří se klukům starají o nákup hokejek, což v minulosti vůbec nepřicházelo v úvahu. Skoro nemohli ani na zimák. Teď najednou v kabině potkáváte nejenom je, ale i třeba kuchaře. Takže k těm lidem máš jinej vztah, oni se s námi normálně můžou bavit. Takže v něčem je to jiné, ale nic se nemění na tom, že každý musí mít stoprocentní přístup.“
V zámořských médiích na začátku sezony probleskla informace, že jste odmítl kapitánství s poukazem na to, že jste o funkci v roce 2007 za podivných okolností přišel.
„To s tím ale už nesouviselo. Tehdy něco proběhlo, Sutter (někdejší kouč) k tomu měl nějaké důvody. Bylo mi úplně jedno, že mi to céčko vzal, ale nebyl jsem rád za to, jak se ke mně tehdy zachoval, že jsem se to nedozvěděl přímo od něj. Ale tentokrát už to nehrálo roli.“
Jak to tedy aktuálně probíhalo?
„Trenér (Hynes) se mě ptal, jestli bych céčko nechtěl, tak jsem řekl, že pokud by mi to nabídli, bylo by to příjemný a byla by to pro mě čest. Ale taky jsem jim opáčil, že si myslím, že tady jsou kluci, co už mají něco odehráno, ale taky tady budou ještě několik let. A potřebují se stát lídry do budoucnosti. Takže jsem jim řekl, že Andy Greene je ten správný. Hraje dobře, stabilně. Má dobrou povahu, spoluhráči ho mají rádi. Je to i rodinný typ, který má správná kritéria. Navíc i tím, že jsem nemohl hrát kvůli zranění, je to tak v pohodě. Ani by mě to nějak nezměnilo.“
Jak vůbec na tu vaši někdejší kapitánskou misi vzpomínáte?
„Lou říkal, že si myslel, že mě to nějak svazovalo. Tehdy jsem s tím nesouhlasil. Ale nevím… Člověk si myslí, že by se měl podvědomě starat o jiné věci, být zapojený do všeho dění, více mluvit. Až tolik se nesoustředí sám na sebe. To všechno ale kapitán musí být schopný potlačit a mít to pod kontrolou.“
Když to shrneme, pořád máte v sobě dost energie, abyste se ještě vrátil v plné síle zpátky na led?
„Určitě ano. Udělám maximum, abych se vrátil a co nejvíce klukům ještě pomohl vyhrát nějaké zápasy. Chci si hokej ještě užít. A když budu v pohodě, rád bych si zahrál i příští rok.“
Co říkáte na kamaráda Martina Havláta, jenž se neuchytil na zkoušce v týmu Panthers?
„Zrovna jsme si psali, říkal, že vyčkává, chodí trénovat každý den. Ještě není rozhodnutý, co bude. Nevím, jestli třeba čeká na to, že se někdo na Floridě zraní nebo mladí kluci nebudou hrát tak, jak si představovali. Ale každopádně to bude mít těžké, protože je spousta dalších kluků, kteří pořád čekají na šanci. Bude to mít těžké dostat se ještě do NHL.“
Jistě byste mu to ale přál…
„To jo, ale… (přemýšlí) Ale nevím, jestli už mu pánbůh a karma nenaznačili, že toho bylo až dost. Těch zranění, co měl, teď zase si hned na úvod kempu udělal něco s prstem. Klobouk dolů před ním, jak bojoval, přes kolik zranění se dostal. Ale myslím si, že už by se mohl vrátit do Evropy, tamní hokej by mu vyhovoval. Zase by si to trochu užil.“
Ale on nejspíš zpátky do extraligy nechce.
„To se na jednu stranu nedivím, nemá asi zapotřebí, aby na něj lidi v Brně řvali, jako to dělají někdy na Kabelku (Tomáše Kaberleho), co jsem někde četl… Je to nevděčný. Zase na druhé straně ten hráč to dělá sám pro sebe, musí si věřit. Těžko říct, jaké má plány, uvidíme. Je mu 34 let, zatím není tak starý.“
A co říkáte na to, jak se ve 43 letech daří Jágrovi?
„Jo, Jarda hraje super, skvěle jim to šlape v útoku. Hlavně ten Barkov je šikovný. Takže je vidět, že si sedí.“¨
