Zničil soupeře, ale jiným způsobem, než u něj bývá zvykem. První gól dal z půlky kluziště. Při druhém se puk odrazil do brány od beka Columbusu. Radko Gudas moc gólů nestřílí, vlastně skoro vůbec. V NHL se trefil po 66 zápasech a poprvé od svého příchodu do Philadelphie. A skóroval dokonce hned dvakrát, k vítězství 6:0 přispěl navíc dvěma asistencemi.
Soustředí se hlavně na defenzivu, rozdává rány a ostré hity. V sobotu proti Blue Jackets mu jich napočítali pět, přimotal se do potyčky. Ale Radko Gudas čtyřbodovým večerem všem připomněl, že je především výborný obránce. Ostatním, i sám sobě. „Byl jsem už trochu hořký, že se nemůžu trefit. Takhle jsem klidnější, mohlo by toho tam napadat víc,“ přiznává v rozhovoru pro Sport.
Ve Flyers vás při zápase skórovat ještě neviděli, najednou jste dal dvě branky. Co vám říkali spoluhráči, když jste přijel rozesmátý ke střídačce?
„Kluci byli spokojení, že jsem konečně dal gól. Viděli, jak jsem byl hořký z toho, že se nemůžu trefit. Všichni mi gratulovali, a když jsem skóroval podruhé, tak z toho byli hotoví. Dostal jsem od nich pár žďuchanců, a trošku si to užil.“
Tím víc, že tohle se hráčům jako vy nepřihodí moc často.
„To ne, ale stát se to může, jak všichni vidí. Jsem rád, že se to povedlo. Jsem spokojený, že jsem konečně střeleckou smůlu ve Flyers prolomil a že to mám za sebou. Naposledy jsem dával gól ještě za Tampu, trvalo to déle než jeden kalendářní rok. Jenže devět měsíců jsem byl zraněný, takže jsem dlouho neměl ani šanci. A podle zápasů to nevydá ani za celou sezonu, což mě uklidňuje.“
Brankář Steve Mason řekl, že máte ránu tak tvrdou, že by dokázala zlomit ruku, a že nemůže uvěřit, že jste tak dlouho neskóroval. Budete se teď víc snažit střílet?
„Já i jindy pálím dost. Ale teď si budu víc věřit. Bez gólů to nebylo ono. Teď mám hned dva a jsem aspoň trošku klidnější. Mohlo by toho tam teď napadat víc. (směje se) Taky je důležité, že góly pomohly týmu. Určitě je dobré mít dobrou osobní statistiku, ale každý vynikne jedině tehdy, když se nám bude dařit jako mužstvu.“
Dva góly naposledy v juniorce
Vzpomenete si, kdy jste zažil takhle úrodný večer naposledy?
„Dva góly jsem dal naposledy za Everett v juniorce. Shodou okolností trenér Craig Hartsburg, pod kterým jsem tam hrál, později vedl Columbus. Jako kluk jsem třeba v Německu zažil zápasy i s osmi góly. To jsem ale nastupoval v útoku. Když jsem byl o něco v mladší, dával jsem branek víc, v posledních letech se však soustředím hlavně na bránění. Jsem rád i za těch pár gólů.“
V utkání to od vás taky jednou schytal Matt Calvert. To byste ani nebyl vy, že?
„No, něco se tam semlelo, toho hráče jsem trefil. Můj partner z obrany Brandon Manning je taky ostřejší a nenechá si nic líbit. Střídají se s Medveděvem, tentokrát chodil se mnou na led on. Hodí se ke mně akorát.“
První bod jste si připsal za asistenci při úvodní brance, kdy jste přesně našel volného Michaela Raffla a ten usměrnil puk do brány. Byl to nacvičený signál?
„Při tréninku to tak děláme, že bek střílí a útočník si musí u brány najít místo, aby mohl dostat nahrávku. Ale nějak moc se na to nesoustředíme. Raffl je chytrý hokejista, ví, kam se má postavit. Takže jsem to měl jednoduché, bylo kam mu puk poslat.“
Potom přišla trefa z půlky hřiště. Překvapilo vás, že střela prošla až do branky?
„Jeden z hráčů na mě vystartoval, snažil jsem se to nahodit na bránu. Jsme domluvení, že naši útočníci se v takových případech snaží být dřív na puku, přeskočit za jejich obranu, když se nahazuje. Občas se to posílá na mantinel, jindy na gólmana. Já volil druhou možnost, že se to třeba odrazí a naši kluci se před bránou dostanou k puku. Ale zvedlo se to o něco víc, což gólman asi nečekal, a krásně to tam přistálo. Určitě trošku náhoda, ale i takové věci se stávají. Díky bohu. Při druhém gólu Sam Gagner skvěle clonil, stáhnul s sebou i jejich obránce. Od něj se to odrazilo.“
Nominace na Světový pohár? Dali jsme si pivčo
Čeká vás poslední ze série šesti zápasů doma.
Jakub Voráček
ještě před ní řekl, že musíte vyhrát pět z nich, abyste mohli myslet na play off. Máte čtyři vítězství z pěti utkání, jste spokojení, jak plán vychází?
„Zatím body sbíráme, jak potřebujeme. Uvidíme, co proti Tampě, musíme se zase dobře připravit. Silný soupeř, bude to strašně těžké, oni navíc vyhráli devětkrát po sobě. Dvakrát máme Tampu, potom Floridu. Tyhle zápasy toho můžou hodně změnit. Uvidíme.“
Za Tampu jste ještě loni hrál, bude pondělní zápas pro vás pořád mít zvláštní náboj?
„To je jasný. Mám na Tampu skvělé vzpomínky a těším se. Konečně si proti nim zahraju. Na začátku sezony jsem po zranění nehrál a nestihl dva zápasy. Teď mám další příležitost.“
Jste rád, že po čtyřbodovém večeru se o vás mluví i v jiných souvislostech, než bylo v poslední době zvykem?
„Je určitě hezké zase ukázat, že nejsme všichni jen jednostranně zaměření. Nemůžu říct, že ty věci, co o mně vycházely, by mě nějak moc ovlivnily. Ale jsem rád, že se zase napíše něco v dobrém, že nemají důvod mi nadávat. Aspoň mě teď snad chvíli budou chválit.“ (usměje se)
Do toho vyšla první nominace na Světový pohár. Pro vás zajisté taky příjemná zpráva, že?
„To mě moc potěšilo. Bavili jsme se s Neuvim (Michal Neuvirth) a Kubou (Voráček), jak je fajn, že si tam takhle všichni tři můžeme zahrát. Nominačku jsme oslavili, dali si pivčo. World Cup bude jeden z největších turnajů. Lidi se budou mít na co koukat, možná to bude ještě líp obsazené než olympiáda, poněvadž se hraje na začátku sezony. Všichni by měli být zdraví. To ještě přidá na prestiži. Cítím jako poctu, že mě do základní sestavy vybrali. Myslím, že s týmem, se kterým tam pojedeme, nějaký zápas vyhrát můžeme. Uděláme všechno, abychom se dostali co nejdál.“
